SLUNÍČKÁŘI DOSTALI OBROVSKÝ STRACH

Dostali strach, že se naplní všechny chmurné vize, kterými oni ve své absolutně hloupé, ale přitom tak dokonale povýšenecké naivitě pohrdali. Vize, jež oni vydávali za projevy nesnášenlivosti, xenofobii, nebo to radostně označovali za známky hnědnutí těch, co se zvednutým prstem a obočím varovali.

Sluníčkáři dostali strach. Dostali veliký převeliký strach. Protože se to všechno najednou začalo dít. Ano, začalo se dít to, co se dle nich dít nemohlo a nemělo. Proto utíkají ke své oblíbené pštrosí politice. Bagatelizují události, zlehčují kriminální nechutné skutky a naprosto klasicky dokonce svalují vinu za kriminální činy na oběti samé. Najednou slyšíme, že za znásilnění si mohou ženy samy, že okradený provokoval, že zastřelení si o to koledovali, nebo že bomba vybuchla kvůli té naší nesnášenlivosti, rozuměj nesnášenlivostí projevující se varováním před nebezpečím. Jdou dokonce tak daleko, že chrání útočníky před policií a hněvem lidí jejíchž blízkým se událo příkoří.

A to všechno proč? Jednoduše proto, že neumí uznat chybu. Poskvrnilo by to jejich překrásný nový svět, který si ve svých vizích vybájili. Oni nepotřebují střet s realitou, která jim bourá pachatelství dobra, oni ho nechtějí. A protože ho nechtějí, neexistuje. Čím větší sluníčkový debil, tím úporněji se té své mantry bude držet. I kdyby to všechny okolo mělo stát život. Vždyť přece slucátko chce pro všecinky na světě jen to nejlepší, tak to nemůže být špatně.

Přesně takto začínaly v minulosti všechny vize dobrodějů, pachatelů dobra, sociálních inženýrů, kteří navzdory realitě se jali všem řídit život a s železnou pravidelností to končilo miliony mrtvých. Nezbývá než jen doufat, že zmar tentokrát nebude tak strašný. Bože ochraňuj nás od nich. Amen.