1. Výchova dětí je postavena na schématu stimulace infantilního chování dětí, jinými slovy, proces nástupu sociální zralosti se uměle zpožďuje. To se děje s cílem využít energii mladých lidí během období jejich největší aktivity (od 15 do 25 let). Faktem je, že ve všech historických dobách byla většina revolucionářů právě tato kategorie obyvatelstva. Mladý muž má ve 20-ti letech vrchol fyzické a intelektuální aktivity, je zdravý, bystrý, zásadový a nekompromisní. Nebezpečné, ne?

Stačí připomenout, že Alexandr Veliký měl pouze 20 let, když začal svou „kariéru”, kníže Svatoslav v době své smrti neměl více než 30 let, Ivan Hrozný dobyl Kazaň ve 22 letech.
A v naší době, v tomto věku, jsou mladí lidé považováni za „dospívající”. Může za to výchova k sociálnímu infantilismu, aby se tvůrce historie stal zdravým a bezpečným dospívajícím. A přebytečná energie ať se někde rozplyne, například v promiskuitních sexuálních vztazích, v alkoholu, drogách, nebo v pouliční kriminalitě.

2. Výchova dívek a chlapců podle společných standardů. Toto se nedělá ani tak kvůli tomu, aby se ženám vštěpovala mužnost, ale spíše kvůli tomu, aby se odebrala mužům.

3. Naroubování egocentrického obrazu světa. Egoista je samotář, jak říkal Majakovský: „Jeden je nula, jeden nezvedne obyčejný půl metrový kmen, natož pěti podlažní dům”. Nebo „rozděl a panuj”, jak říkali staří Římané.

Pokračování článku: 8 Způsobů dehumanizace

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.