Záhady severní země: Hyperborea a stopy velké civilizace (2.díl)

V prosinci roku 2008 Ruská ufologická výzkumná stanice RUFORS uskutečnila expedici na Kolský poloostrov. Jejím základním úkolem bylo hledání stop legendární Hyperborei, která se, jak opatrně říkají vědci v posledním letech, stala místem, odkud vzešla ruská národnost, a která zásadním způsobem ovlivnila rozvoj, vědu a kulturu jiných zemí…

Hyperborea Valerije Demina

Doktor filozofie Valerij Nikitič Demin zopakoval po téměř šedesáti letech pochod Alexandra Barčenka. V průběhu expedic Hyperborea-97 a Hyperborea-98 výzkumníci nalezli množství stop, které vypovídaly o tom, že v těchto místech v dávných dobách existovala rozvinutá civilizace.

„Objevili jsme několik pyramid, které se podobají mohylám, a ty je také třeba prokoumat georadarem“, řekl po skončení expedice Valerij Demin. „Jsou mezi nimi i takové, které vypadají, jako by jejich vrchol odřízli nožem a zůstala jen absolutně rovná plocha. Nalezly jsme také pozůstatky základů domů, geometricky pravidelné bloky, převrácené sloupy… Je evidentní, že dříve všude na severu stály mohutné kamenné stavby. Obecně je severní pobřeží polárních moří, od Kolského poloostrova až po Čukotku, bohaté na pyramidální sloupy, složené z kamenů, které se nazývají „gurije“. Svým vzhledem připomínají laponské sejdy, kultovní kamenné stavby, kterým se odedávna klaněli Sámové. Má se za to, že je stavěli na viditelných místech jako majáky, aby bylo možné se dobře orientovat v krajině. Expertiza úlomků z kamenných bloků ukázala, že jsou technického původu a vznikly zhruba deset tisíc let před naším letopočtem.“

Magie kamenů, stopy velké civilizace

Mýty domorodého obyvatelstva Kolského poloostrova jsou těsně spojeny s kultem laponských sejdů. Zajímavé je to, že samotní Sámové nenazývají tundru jinak, než „Město létajících kamenů“. Odsud pochází i uctívání nebo klanění se obrovským kamenným megalitům, které jsou jakoby speciálně postaveny na třech malých kamenných „nožkách“ a říká se jim Sejdy. Sejd v překladu z laponštiny znamená svatyně, svatý, posvátný. Když se díváte na tyto obrovské sochy, zdá se, jako by se tyto obrovské balvany doslova vznášely nad zemí. Tyto kameny daly název i jezeru Sámů – Sejdozeru neboli Seďjavvr, kde „sejd“ znamená svaté a „javvr“ jezero, jezerní nádrž, dohromady tedy posvátné jezero. Prakticky každý takovýto kamenný blok může dosáhnout váhy několik desítek tun a pozoruhodné je to, že byly velmi elegantně a doslova s klenotnickou přesností vztyčeny na tři opory. Ale kým? A kdy? S pomocí čeho mohli lidé dávnověku posunovat a nakonec zvednout tyto obrovské těžké megality? Na tyto otázky doposud neexistují odpovědi.

Mimochodem, pokud srovnáme váhu megalitických sedjů a váhu kamenných bloků egyptských pyramid v Gíze, pak průměrné údaje získané skupinou RUFORS ukazují na to, že jejich váha je přibližně stejná. A co se týká technologie jejich výstavby tady na Kolském poloostrově, pak svou složitostí nezaostává za technologií stavby egyptských pyramid.

Možná, že se přímo v názvu místa, které zní „Město létajících kamenů“, skrývá klíč k fenoménu stavby gigantických staveb z masivních kamenných bloků. Naši předci disponovali technologií, která jim umožňovala přemísťovat velká břemena bez využívání speciálních nástrojů tím, že je doslova přinutila létat vzduchem.

Přitom tajemství této technologie je zasvěceným známo i dnes. Edward Leedskalnin byl Lotyš, který emigroval do USA ve dvacátých letech minulého století, a toto tajemství se mu podařilo rozluštit. Za pár desítek let vytvořil komplex z obrovských soch a megalitů o celkové hmotnosti okolo jedenácti set tun a to vše ručně, bez použití strojů. Tato pozoruhodná stavba dostala název Korálový hrad a s vyřešením jeho stavebního postupu zápasí inženýři i stavitelé dodnes. Na všechny dotazy Ed hrdě odpovídal: „Odhalil jsem tajemství stavitelů pyramid!“ Těch pár svědků, kterým se podařilo sledovat Edwardovu práci, vyprávělo, že svým kamenům zpíval a ty pak ztrácely hmotnost. Poté co zemřel, se v jeho pracovně, umístěné ve čtvercové věži, našly útržky záznamů, ve kterých se hovoří o zemském magnetismu a o „ovládání proudů kosmické energie“.

Ale bylo tohle tím tajemstvím egyptských duchovních? Staroegyptská tradice ve svých análech uchovala svědectví o „palácích bohů“, kteří v „prvním období historie, před svým zničením obrovskou povodní, žili kdesi na severu naší planety. Zdá se, že egyptská kultura do sebe nasála znalosti hyperborejské civilizace, jež byla přinucena opustit svá města díky působení zcela přirozených přírodních sil, čímž vlastně začalo velké stěhování národů. Vynikající francouzský intelektuál 20. století, zakladatel školy ezoterického tradicionalismu, filozof a matematik René Genon (který se stal egyptským občanem a přijal jméno šejk Abdul Wahid Yahya), tvrdil, že „egyptská Heliopole byla jenom odrazem, náhražkou skutečné Heliopole, Heliopele nordické, hyperborejské.“

zdroj: 1