Britská královna, nadnárodní firmy, politici a další si ulívají peníze v daňových rájích

Aktualizace 19. listopadu, 15:59 hod. 

Německý list Süddeutsche Zeitung napsal, že Britská královna Alžběta, bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, zpěvák Bono, ale i bohaté firmy, jako například Deutsche Post, Siemens, Allianz, Bayer, Deutsche Bank či Uber, Nike a podobně, tajně investují v daňových rájích a snaží se vyhýbat daním, jak jen to jde. Potvrzují to uniklé finanční dokumenty tzv. Paradise Papers.

[wp_ad_camp_2]

Společnost Appleby je vedoucí společností na trhu v oblasti offshore byznysu, s ročními příjmy ve výši 100 milionů dolarů, 470 zaměstnanci a kancelářemi v téměř každém daňovém ráji. Společnost Appleby byla založena v Hamiltonu, hlavním městě Bermud. Budova, v níž advokátní kancelář dnes sídlí není ničím zvláštní, což se nedá říci o seznamu jejích klientů! Paradise Papers obsahují přes 13 milionů dokumentů.

Appleby se ráda chlubí, že její operace jsou naprosto čisté a profesionální. Avšak tato advokátní kancelář je centrem zájmu projektu Paradise Papers, což je mezinárodní vyšetřovací projekt, který vede přímo do šedé zóny velkých peněz. Süddeutsche Zeitung získal téměř 13,4 milionu dokumentů. Ukazují, jak někteří klienti využívají offshore společnosti k maskování kriminální činnosti anebo ukrývání peněz z pochybných zdrojů. Dokumenty například odhalují dosud neznámé vazby mezi tajemníkem kabinetu prezidenta USA Donalda Trumpa a ruskými oligarchy. Lze tady také najít informace o více než tuctě poradců Trumpa, členů vlády a hlavních dárců.

Síť se rozprostírá po celém světě

V Německu vede stopa k přibližně 1000 klientům – příjemcům nebo jinak zapojeným osobám – i když tato napojení neznamenají automaticky nelegální činost. Mezi těmi, kteří využívají offshore struktury, jsou miliardáři, aristokraté, podnikatelé, dědicové, investoři, lidé odsouzení za podvody a bývalí politici, ale také obchodní společnosti. Süddeutsche Zeitung neodhalí případy, kde existuje zřejmý veřejný zájem. Dokumenty nabízejí pohled do světa, který byl přizpůsoben potřebám velkých korporací, bohatých a superbohatých. Otevírají dveře aktivitám, které slibují maximální utajení a odhalují dříve neviditelnou síť rozprostírající se po celém světě.

Paradise Papers ukazují, jak neodmyslitelně se propojil svět offshoru s industrializovanými národy. Ekonom Gabriel Zucman v rámci zprávy o tomto projektu spočítal velikost této diskrétní zóny a zjistil, že nadnárodní korporace přesouvají více než 600 miliard euro ročně prostřednictvím daňových rájů.

Ale daňové ráje nepomáhají vyhnout se daním pouze korporacím, dělají totéž pro soukromé osoby. Kromě snižování daní mohou bohatí lidé obcházet zákony, které považují za obtěžující, ať se jedná o dědictví, závazky nebo dokonce krytí věřitelů.

[wp_ad_camp_2]

„Existuje tato malá skupina lidí, kterých se zákony nedotýkají stejně jako zbytku společnosti, a to je účel,“ uvedl sociolog Brooke Harrington, profesor na Copenhagen Business School, který je autorem knihy „Kapitál bez hranic: bohatí manažeři a to jedno procento.“ Tito lidé „žijí sny a užívají si výhod společnosti, aniž by podléhali některým omezením.“

Skupiny lidí, které v Paradise Papers nápadně chybí, jsou ty, které mají průměrné až nízké mzdy. Koneckonců, pokud někdo chce využít offshore systému, tak až tehdy, kdy si to může dovolit. Nakonec ale tento systém přichází s cenou i pro ostatní.

Rozměry problému jsou ilustrovány jedním ze Zucmanových výpočtů: superbohatí „zaparkovali“ 7,9 bilionů eur v daňových rájích. Za tyto peníze by se mohli např. nasytit všichni lidé na planetě trpící hladem po dobu více jak 61 let, nebo dát každému člověku na planetě do kapsy 1.000 euro, nebo dát všem dětem vzdělání ve školách, které nemají ke vzdělání přístup.

Offshore systém zvětšuje bohatství a zhoršuje chudobu. Obchodní dohody zejména v rozvojových zemích často zahrnují podezřele příznivé podmínky – na úkor místního obyvatelstva. Dokumenty z tohoto úniku ukazují, jak švýcarský komoditní gigant Glencore využíval s pomocí izraelského obchodníka politické mocenské struktury v Demokratické republice Kongo. Prozkoumání událostí, které provází hromadné těžby, vyvolávají podezření, že úplatky byly vyplaceny jednomu či více konžským politikům nebo úředníkům během vyjednávání. Paradise Papers osvětlují tento stinný svět. Osvětlují propojení globalizované ekonomiky a hledají za zavřenými dveřmi bohatých a mocných.

[wp_ad_camp_2]

Nový únik obsahuje informace z 21 různých zdrojů. Süddeutsche Zeitung byly poskytnuty důvěrné dokumenty o dvou firmách, které se specializují na poskytování služeb pro offshore společnosti. První je výše zmíněný Appleby. Další je menší společnost Asiaciti Trust se sídlem v Singapuru. Süddeutsche Zeitung také obdržel interní údaje z registrů společností v 19 daňových rájích, včetně Bermud, Cookových ostrovů a Malty. V Paradise Papers je ve skutečnosti sloučeno 21 různých sbírek dat. K ochraně svých zdrojů nebude Süddeutsche Zeitung poskytovat žádné informace o tom, jak se data dostala do novin, kdo je poskytl nebo kdy byly obdrženy.

Stejně jako v případě Panama Papers, které proběhly nedávno, mezinárodní tým reportérů strávil téměř rok na výběru těch nejlepších zápletek. Mediální organizace uveřejňující Paradise Papers, zahrnují například New York Times, Guardian, BBC, Le Monde a La Nación. Celkově bylo zapojeno více než 380 novinářů z 96 médií v 67 zemích. V Rakousku to byl ORF a vídeňský časopis Falter; ve Švýcarsku Tages-Anzeiger a Sonntagszeitung; v Německu, kromě týmu v Süddeutsche Zeitung, také stanice Norddeutscher Rundfunk (NDR) a Westdeutscher Rundfunk (WDR).

Tým ze Süddeutsche Zeitung provedl svůj průzkum a ověřil pravost dokumentů s pomocí mnoha zdrojů. Patří sem veřejně přístupné registry společností, archivy, soudní dokumenty, materiáyl z předchozích úniků, rozhovory s daňovými experty, právníky, vyšetřovateli a vládními agenturami.

[wp_ad_camp_2]

Zpráva o novém úniku je jasná: Žádný politik, velká korporace, daňový podvodník a další, si nemohou být jisti, že jejich skryté obchodní praktiky zůstanou ukryty před veřejností. Cokoliv se stane v temných koutech světa mezinárodních financí, může být vždy vyneseno na světlo.

Jak typické pro Chazary, po nás platit daně chtějí, ale sami je platit nechtějí. Peněz je na světě dost, jen se nacházejí na špatných místech u špatných lidí. 

Překlad: tereza. Zdroj: 1