Film, který se zavděčil době: Lesbická Máří Magdaléna a Černý Petr následují Ježíše

Snímek Máří Magdaléna, přicházející do českých kin příhodně před Velikonocemi, má ambici ukázat biblický příběh ženskýma očima. Není ale tak revoluční, jak se na první pohledtváří.

Je poměrně příznačné, že scénář ke snímku Máří Magdaléna napsaly (postupně) dvě ženy, Helen Edmundsonová a Philippa Goslettová, nicméně režii pak svěřila produkce muži, tvůrci srdceryvného (a na šest Oscarů nominovaného) příběhu o ztraceném indickém chlapci LionGarthu Davisovi. Dá se říci, že v tomto duchu dopadl i výsledek – proklamovaný pokus o novou interpretaci známého příběhu se brzy promění v jeho tradičně uchopené převyprávění, které snad nikoho neurazí a asi ani neomráčí.

„Životopisné drama“ nalezlo inspiraci v tzv. Mariině evangeliu, apokryfním textu z 5. století, který zdůrazňuje právě postavu Marie (pravděpodobně té Magdalské) a její významnou úlohu mezi Ježíšovými učedníky. Současně tvůrci filmu cítí povinnost zdůraznit, že Máří rozhodně nebyla žádná prostitutka, jak se o ní traduje a jak ji na konci 16. století pojmenoval papež Řehoř.

A tak je filmová Máří Magdaléna (Rooney Marová) dívka z rybářské rodiny, která dokáže velmi empaticky zklidnit rodičku v bolestech, ale když má sama vstoupit do stavu manželského, je to pro ni nepředstavitelný krok. Odjakživa je totiž „jiná“. Proto na ni také zapůsobí učení charismatického Ježíše (Joaquin Phoenix) a dívka se rozhodne opustit rodinu a následovat jej. Osvobozující křestní obřad je pak protipólem obdobné, ovšem traumatické scény, kdy se z ní její rodina snažila vyhnat démona. Máří s Ježíšem prožívá známé události, cestou ovšem také káže ženám, probouzí v nich uvědomění a stává se jakousi zakladatelkou ženského hnutí. V debatách s apoštoly je to právě ona, kdo nejlépe chápe Ježíšovo poselství. Muži občas špatně snášejí Mariinu úlohu, ale nakonec je to právě ona, kdo (v souladu s biblickými texty) jako první spatří vzkříšeného Ježíše a jejímuž pochopení křesťanství se dostane zadostiučinění.

Radikální je tento příběh spíše vnějškově a tam, kde se ve svém výkladu nejvíce „odváže“, působí také nejvíce jako politický pamflet, který do dávného příběhu dost násilně a neobratně vkládá aktuální akcenty. Netýká se to jen Mariina „feminismu“ či tušené lesbické orientace, ale také třeba multietnicity biblické Palestiny. Apoštola Petra hraje černý Angličan Chiwetel Ejiofor, známý z dramatu 12 let v řetězech, a černý je i Ondřej v podání Charlese Babaloly. Zde lze samozřejmě připomenout, že předvádějí-li pašijové hry třeba Slované, také to není zcela historicky korektní ztvárnění. A černý byl i Jidáš v podání Carla Andersona v Jewisonově filmu Jesus Christ Superstar z roku 1973. Tam ovšem byla jeho volba skutečně radikálním, významným a současně ústrojným gestem, které rezonovalo s ostrým konfliktem, který je základem slavné rockové opery.

Ve filmu Máří Magdaléna, jenž si paradoxně zakládá třeba na věrném ztvárnění dobové architektury a snaží se působit jako historická rekonstrukce, ale „inkluze“ černých herců působí jako snaživá póza poplatná dnešní době a hlubší záměr se zde hledá jen stěží. A podobné to je s Mariinou „jinakostí“ – na Ježíšově příběhu, který se nakonec tak jako tak ujme nad filmem vlády, nemění nová Mariina identita vlastně vůbec nic. Zdaleka tudíž není tento snímek tak radikální jako třeba Scorseseho Poslední pokušení Krista, ale ani jako již vzpomínaná rocková opera Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera.

Samozřejmě je pošetilá představa, že se z nového filmu (nebo odkudkoli) dnes můžeme dozvědět nějakou prokazatelnou skutečnost o Marii Magdalské. Dozvěděli jsme se jen to, že tato doba raději vidí v Ježíšově blízkosti uvědomělou ženu, která se odmítla vdát, než kajícnou prostitutku. Může to být trochu frustrující pro prostitutky (všech pohlaví a profesí), které v původním příběhu nalézaly útěchu. Ale letošní Velikonoce tím zásadně ohroženy nejsou.

Zdroj: 1