Eve O. Schaub: Moje rodina přestala na rok jíst cukr a takto to vypadalo

Kdysi jsem mívala málo energie během celého dne. V televizi však neustále dávali množství reklam na energetické nápoje pro unavenou populaci, a tak jsem si myslela, že nejsem sama, která trpí.

A samozřejmě, každý v naší rodině se obával nadcházející chřipkové sezóny. S příchodem ledna si v podstatě každý vyvine nějakou formu fobie z virů a bakterií.

Pak jsem ale slyšela pár nových, skutečně znepokojujících informací o účincích cukru. Podle více expertů je cukr hlavní příčinou, která dělá tak mnoho lidí na západě tučnými a nemocnými. Čím více jsem o tom přemýšlela, tím větší smysl mi to dávalo. Opravdový smysl.

V dnešní době má jeden ze sedmi lidí nějakou metabolickou poruchu. Jeden ze tří má nadváhu. Míra cukrovky se neustále zvyšuje a kardiovaskulární onemocnění vedle rakoviny představují hlavní příčinu úmrtí.

Podle této teorie, všechny tyto neduhy mohou být zpětně vysledovatelné k jedné velmi toxické látce v naší stravě – k cukru.

Eve O. Schaub je autorkou knihy Rok bez cukru: Monografie. Vystudovala Cornell University a působila Rochester Institute of Technology.

Nápad

Na základě všech těchto nových informací jsem dospěla k jedné myšlence.

Chtěla jsem vědět, jak by to bylo obtížné, pokud bychom celá naše rodina – tedy já, manžel a 2 děti (věk 6 a 11 let) – přežili rok na stravě bez žádného přidaného cukru.

Vyloučili bychom ze stravy vše s přidaným sladidlem, ať už to byl přímo cukr nebo med, melasa, javorový sirup, agáve či ovocný džus. Vyloučili jsme i vše s umělými sladidly a také alkohol.

Jediná výjimka byla, pokud byl cukr navázán na svůj původní zdroj, jako například u ovoce. V opačném případě jsme to nejedli.

Když jsme začali cukr vyhledávat, nacházeli jsme ho na nečekaných místech: v tortille, párcích, kuřecím vývaru, salátovém dresinku, keksech, majonéze, slanině, chlebu a dokonce i v dětské výživě.

Proč do toho všeho přidávají cukr, ale i další látky?

No proto, aby ty potraviny udělali žadatelnějšími, prodloužili jim životnost a aby učinily výrobu balených potravin levnějšího. Možná mě budete považovat za šílenou, ale pro mě byla tato zkušenost pravým dobrodružstvím. Byla jsem zvědavá, co všechno se po roce stane.

Chtěla jsem také vědět, jak těžké to bude, jaké zajímavé věci se stanou a jak se změní moje vaření a nakupování. Po tomto výzkumu jsem byla přesvědčená, že odstranění cukru z naší stravy nás udělá zdravějšími.

Co jsem však nečekala, bylo zjištění, že během nejezení cukru jsem se cítila lépe. A lépe nejen teoreticky, ale velmi reálné a hmatatelně.

Po roce bez cukru

Bylo to postupné, no registrovatelné. Čím déle jsem nejedla přidaný cukr, tím lépe a energičtější jsem se cítila. Zatímco zpočátku jsem měla pochybnosti, že to spolu souvisí, pak se ale přihodilo něco, co mi to potvrdilo: Manželovy narozeniny.

Během našeho roku bez cukru jsme měli jedno pravidlo a to, že jsme mohli mít jeden dezert obsahující cukr jednou za měsíc. Pokud to byly náhodou vaše narozeniny, mohli jste si vybrat druh dezertu.

Jak čas plynul a list v kalendáři již ukazoval na září, zpozorovali jsme, že se naše chuťové pohárky začínaly měnit. Měsíční cukerné požitky nám chutnaly stále méně a méně.

Při pojídání několika vrstvého dortu s banány a šlehačkou, kterou si manžel vyžádal pro své narozeniny, jsem věděla, že se něco děje. Nejenže mi můj kousek dortu nechutnal, ale dokonce jsem ho ani nedokázala dojíst.

Dort byl pro moje nové citlivé chuťové pohárky až chorobně sladký. K tomu způsoboval mým bolest zubům. Po chvilce se mi začala motat hlava a rychle bušit srdce.

Cítila jsem se otřesně.

Trvalo to celou hodinu ležení na gauči a držení se za hlavu, dokud jsem se znovu nevzpamatovala. „Brrr“, pomyslela jsem si. „Je možné, že na mě takto cukr působil i předtím, a jen jsem to nezaregistrovala, protože byl úplně ve všem?“

Když skončil rok bez cukru, spočítala jsem dny marodky svých dětí, kdy nebyly ve škole a porovnala je s předchozím rokem. Rozdíl byl dramatický. Moje starší dcera Gréta šla z původních 15 chybějících dní na 2.

Jak dál?

Nyní, když už náš rok bez cukru skončil, si občas dopřejeme něco sladkého, ale způsob jak to děláme je velmi odlišný. Máme cukr rádi, ale v drasticky malých množstvích, vyhýbáme se mu v běžných potravinách (ve kterých by i tak vůbec neměl být) a dezerty si necháváme pro zvláštní příležitosti.

Zdá se, že mé tělo je mi za to vděčné. Nemám obavu z toho, že bych během dne neměla dost energie. A když přijde chřipková sezóna, nějak už nepociťuji urgenci skrývat své děti pod postel.

Pokud na nás někdy přece jen něco vleze, naše těla jsou na boj s nemocí lépe připravena. Onemocníme už jen zřídka a uzdravíme mnohem rychleji než kdysi. K mému překvapení, po roce bez cukru se všichni cítíme zdravější a silnější.

Zdroj: 1