Ruští vojáci se vrací na africký kontinent. Rovníková Guinea je vítá

Zvláštní zájem Rovníkové Guineje o spolupráci s Ruskem je motivován nejen tím, že starší vojáci z této africké země dosud dobře ovládají ruský jazyk a ruskou vojenskou techniku.

Především je dán tím, že malá, na ropu bohatá země neustále čelí ohrožením bezpečnosti a nezávislosti – a nikoliv bezdůvodně předpokládá, že se zdroje těchto hrozeb nacházejí na stejných adresách, odkud přišel rozvrat Libye a Iráku, destabilizace Sýrie, rozdělení Súdánu a tak dále. Zato k Rusku Malabo chová plnou důvěru.

Od časů Sovětského svazu se v Rusku mnohé změnilo a taktéž v Africe dochází k velkým proměnám.

V dnešních podmínkách je rozvoj vztahů Ruska s africkými zeměmi, včetně vztahů vojensko-technických, možný pouze na základě vzájemné výhodnosti. Tento pragmatický základ však otevírá dostatečně široké horizonty pro zdravou a čestnou spolupráci.

Nelehká a komplikovaná situace ve světě vytrvale ponouká jednotlivé země k takové spolupráci. Nedávná moskevská Konference o mezinárodní bezpečnosti, její úroveň i počet účastníků, to dobře ilustrovala.

Maličká Rovníková Guinea získala svoji nezávislost v roce 1968 a tehdy představovala nejchudší stát na celém kontinentu. Dnes je v Africe na prvním místě v HDP na obyvatele, kdy v tomto ukazateli dohnala i Španělsko, jehož bývala kolonií.

Rovníková Guinea je v rámci afrického kontinentu na třetím místě v produkci uhlovodíkových surovin, přičemž disponuje dobře rozvinutou infrastrukturou včetně soudobých hlubokovodních přístavů Malabo a Bata se suchými i plovoucími doky pro stavbu a opravy lodí, třemi velkými letišti se vzletovými a přistávacími drahami schopnými přijímat jakékoliv letouny a sítí silnic s kvalitou překonávající i ty evropské.

Po nabytí nezávislosti Rovníkové Guineje Sovětský svaz v této zemi vytvořil, vycvičil a vybavil nevelkou národní armádu. A země má dnes zájem na tom, aby právě Rusko – již na komerčním základu – znovu vybavilo, vycvičilo a modernizovalo její ozbrojené síly a vytvořilo speciální úderné uskupení rychlé reakce.

V roce 2011 obě strany podepsaly mezivládní dohodu o vojensko-technické spolupráci a ustavily mezivládní komisi, uzavřely řadu kontraktů (Rovníková Guinea například nakoupila protivzdušné systémy Pancir-S1; pozn. překl.), zahájily dohodnuté aktivity a v ruských vojenských akademiích znovu studují desítky posluchačů z Rovníkové Guineje.

Rusko, obzvláště jeho námořnictvo, má taktéž své zájmy vůči tomuto přátelsky a partnersky naladěnému státu, jeho letištím, přístavům a dokům, kde mohou být ruské lodě dotankovány a v případě potřeby opraveny. Takový podpůrný bod v západní Africe, odkud se rozprostírá celý Atlantik, je pro ruské námořnictvo (VMF) atraktivní.

V roce 2014 Rovníkovou Guineu navštívil bývalý hlavní velitel VMF Viktor Čirkov, který v Malabo podepsal dohodu o zjednodušeném přístupu ruských válečných plavidel do přístavů Rovníkové Guineje. V roce 2015 pak na návštěvu země přicestoval současný hlavní velitel VMF Vladimir Koroljev, který za Rusko podepsal dohodu spolupráci mezi ministerstvy obrany obou zemí. Samozřejmě oba jmenovaní se pozorně obeznámili se zájmovými infrastrukturními objekty.

Do přístavů Rovníkové Guineje začala pravidelně připlouvat ruská plavidla a v Malabo pobývala i vlajková loď Černomořské flotily, velký raketový křižník Moskva.

V Rovníkové Guineji ruské lodě vítají. Demonstrace vlajky přátelské velmoci v jejich přístavech a teritoriálních vodách jim přináší pocit jistoty a ochrany.  Vzájemný přínos a vzájemný zájem o spolupráci jsou zřejmé. A je jisté, že tato spolupráce bude plodná.

Zdroj: 1