BUDOUCNOST BRITÁNIE JAKO AFRO-ASIJSKÉ ZEMĚ MÁ JIŽ SOLIDNÍ ZÁKLADY

Média to popisují jako skandál britské vlády, ale faktický výsledek tohoto skandálu je politické a společenské uznání, že občané z bývalých britských kolonií jsou prostě stejní Britové, jako sněhově bílý Angličan ze Stratford-upon-Avon.

V roce 1948 Británie udělila občanství všem lidem žijícím v jejích koloniích. Je si třeba uvědomit, že v roce 1948 už mnohé britské kolonie nebyly koloniemi, ale staly se nezávislými. Toto udělené občanství se týkalo lidí, kteří byli britské národnosti a šlo o zajištění jejich sounáležitosti s domovskou zemí poté, co se bývalé kolonie staly nezávislými státy. Země, které v roce 1948 byly stále ještě koloniemi, a jejich občané tedy byli i občany Velké Británie, byly tyto:

Singapur, Rhodesie (Zimbabwe), Sierra Leone, Seychelly, Sarawak, Penang, severní Borneo, Nigérie, Mauritius, Malta, Labuan, Keňa, Jamajka, Hongkong, Ghana, Gambie, Kypr, Kajmanské ostrovy, Honduras, Bermudy, Bahamy a Aden.

Jedni z těch, kdo byli přímo pobízeni, aby do Británie přišli, byli černoši z Karibiku. V červnu 1948 jich na palubě lodi Windrush v Anglii přistálo 492 a pro Británii to mělo ten samý význam, jako přistání holandské lodě s otroky v americkém Jamestownu v roce 1619, která neměla peníze a místo nich v Americe nechala černé otroky, po kterých přišli mnozí další.

Je třeba si uvědomit, že v roce 1948 byla Británie bílou zemí a ačkoliv Londýn, jako hlavní město světového impéria, vždy obsahoval nějaký počet nebílých lidí, šlo oproti celkovému počtu obyvatel o nicotná čísla. Příchod černých vyvolal první rasové střety v Británii a zasažena byla taková města jako Londýn, Nottingham a Birmingham.

Odpor britské společnosti vůči barevným imigrantům vedl v roce 1962 k tomu, že úřady začaly přijímání těchto imigrantů omezovat a imigrační zákon z roku 1971 měl jejich příchod zcela zastavit. Stejný účel měly i další zákony, nicméně lidé z bývalých kolonií do Británie přicházeli dál, a ti, co už v zemi byli, si začali vytvářet vlastní silné komunity.

Nebílí přistěhovalci byli vždy miláčky britské levice, která je vnímala jako své přirozené voliče, a proto vždy, když byli u moci labouristé, se vrátka Británie trochu více otevřela. Britští konzervativci ovšem nezůstávali pozadu a výsledkem je dnes fakticky nebílý Londýn, Birmingham a další města.

Proto bylo překvapením, když vyšlo najevo, že současná konzervativní vláda usilovala o to, aby tito původní imigranti, kteří do Británie přišli na základě zákona z roku 1948, byli deportováni. Mělo se to týkat všech, kteří přišli před rokem 1973 a šlo o smělý plán, jak tyto lidi z Británie dostat. Jde o spekulace, ale možná šlo o první krok právní mašinérie, na jejímž konci měli být z Británie deportováni všichni, kdo do ní nepatří.

Každopádně plán byl odhalen a ve chvíli, kdy levicová média zatroubila na poplach a celá britská levice proti němu vyrazila do útoku, stát za tímto plánem by byla politická sebevražda. Ministryně vnitra Amber Rudd odstoupila a ve funkci jí nahradil – Pakistánec Sajid Javid. Pokud měla Británie ještě šanci svou etnickou proměnu zvrátit, bylo to teď. To, jak rychle plán krachl, a jaké jsou pro jeho vykonavatele následky, svědčí jen o jednom. Afro-asijská budoucnost Británie je zpečetěna a zřejmě jí už nic nezastaví.

Zdroj: 1