Osm dnů, které otřesou světem?

Americky establishment uznal Juana Guaido, předsedu venezuelského parlamentu za prezidenta, takřka 5 minut poté, co se za něj on sám prohlásil. Evropská unie s tím poněkud otálela. V USA museli několikrát škubnout vodítkem, než se liknavý evropský pudlík rozhodl zaštěkat ve prospěch páníčka, a neochotně dát Madurovi 8 dnů na svolání nových voleb. Ale proč ta váhavost?

Forma jednání USA totiž může být velmi dvousečná pro neoblíbené evropské „vůdce“. Pomiňme Katalánsko, kde feudální španělský režim tvrdě potlačil pokus o projev národní svobody Katalánců, ale jen si představte, kdyby se někdo z vůdců žlutých vest vyhlásil za prezidenta Francie, protože ten Macron je… . Popřípadě by mohli žlutovestí ukázat na Marine le Pen a prohlásit – Toto je naše prezidentka! A co kdyby se toho chytili i v Německu, kde už 14 let velmi pochybně vládne bývalá svazačka Anděla Merkel a vyhlásili kancléřkou tvrdou a v pravdě nekompromisní poslankyni Saru Wagenknecht? Nebo si představte britskou Theresu May-„Skripalovou“, jejíž důvěra u lidu i parlamentu už skřípe jako rozvrzané schody, jak ji nahrazuje opoziční šéf Jeremy Corbin. Prostě proto, že se tak rozhodl a podporu své strany mít určitě bude.

A to už vůbec nehovoříme o Česku, protože u nás by se mohl za premiéra místo Babiše prohlásit třeba Jára Cimrman, a to už by si plavovlasý kačer mohl rovnou začít trhat svou čupřinu.

[wp_ad_camp_2]

Vraťme se ale nyní k podpoře Venezuelského pětatřicetiletého samozvance Juana Guaidó. Poté, co za rok absolvoval nejdražší americké Yaleové univerzitní zařízení (soukromé – neplést s Yellskou nebo snad s Plzeňskou univerzitou), se po návratu do rodné Venezuely po pouhém dalším roce politické kariéry stává předsedou parlamentu. Některým ženám (zejména ošklivým a snícím) se tento typ ovšem určitě bude líbit, a proto by ho i volily. Ale nikoho, kdo nemá hlavu jen na česání ofiny určitě nepřekvapí samozvancovo prohlášení, že prvním zákonem, který Guaidó připravuje je privatizace ropných státních zařízení. Zde je také důvod, proč USA potřebují svrhnout zvoleného prezidenta Madura. A také důvod, proč krátce před svým sebeprohlášením byl Guaido podle různých nezávislých zdrojů vřele ujišťován podporou USA.

Není bez zajímavosti, že podporu USA získal Guajdó bezpochyby i zevnějškem konkrétního typu. Jako kdyby byl Juan Guajdó „mladší brácha“ českého politika zvaného „papánek“, vlastním jménem Jiří Dienstbier mladší. Stejná podpora a stejné ambice. Věřme, že i výsledek bude stejný.

USA tak zadělaly Evropě (ale i sobě) na další problém. Kdo ví, kdo se příště rozhodne být prezidentem, kancléřem či jinak jmenovaným vůdcem své „demokratické“ země. Tím spíš, že starý kontinent je dost svérázný organismus a podpora či žádosti hvězdopruhého bači už v příští povolební Evropě stačit nemusí.

Rusko a Čína, země které podpořily legitimního prezidenta Madura zatím mlčí. Ale některé symptomy napovídají, že to ticho je možná jen proto, že se obě tyto velmoce velmi pečlivě připravují na společné vojenské cvičení s Venezuelou a na jejím teritoriu. Takže objevení se ruských a čínských ponorek v tamních vodách bude nepochybně znamenat pro Venezuelu pouze nácvik a vylepšení společné bojové strategie i taktiky v součinnosti se spojenci. Také pro Američany by to byla důležitá informace. I pampersky je totiž třeba pro udatné vojáky plánovat s předstihem.

zdroj: 9