Poslední zprávy o Žlutých vestách

O Žlutých vestách z médií už nic neslyšíte a máte si myslet, že tomu hnutí už konečně po šesti měsících aktivity došla pára a zastavilo se, aniž by čehokoliv dosáhlo.

No, ale tak to není. Samozřejmě, že pokles počtu demonstrantů je obrovský. Z 300 000 na konci roku 2018 na 30 000 v polovině roku 2019. Ale každou sobotu ta trošička desetitisíců nezlomných Žlutých vest odvážně pokračuje proti policejnímu násilí, protiprávním vazbám a hrozbám, jen aby Macronovi připomínali, „jsme tu, jsme tu, i když nás Macron nechce,“ jak se pěje v jejich hymně. Aby mu připomínali, že jestli si myslí, že vyhrál bitvu, tak pořád ještě zdaleka nevyhrál tuhle válku.

[wp_ad_camp_2]

Samozřejmě, že vláda a korporátní média udělala, co mohla, aby toto hnutí zničila. Přes 5 000 Vest bylo zatčených, tisíce pod policejním dozorem, stovky v žalářích, skoro 2 000 zraněných, desítky fraktur obličejových a lebečních kostí, 12 jich přišlo o oko, tedy represe, jaké Francie nezažila od Druhé světové války (podle posledních porovnání je daleko bezpečnější demonstrovat v Hong Kongu nebo jinde v Číně proti vládě, jako to zrovna probíhá, než ve Francii), a to za téměř úplného mlčení francouzských korporátních médií… Vše v kombinaci s neúnavnou mediální propagandou prezentující Vesty jako chuligány těšící se jen na to, jak si rozbijí nějaké okno a porvou se s policisty. Vůdci skupiny a inspirující intelektuálové byli všichni podrobeni přímým výhrůžkám i útokům. Naposledy byl Etienne Chouard, propagátor iniciativy Referendum pro občany, RIC, prohlášen za popírače holocaustu, spřízněnce s extrémní pravicí a tudíž za antisemitu. To je klasický útok proti všem těm, kteří straší oligarchy u moci. Krátce tedy, to spolčení mezi vládou a médii první bitvu sice vyhrálo, ale válka zuří dál.

[wp_ad_camp_2]

To však není ta nejdůležitější informace o tomto hnutí. Tím nejdůležitějším odkazem zanechaným oněmi šesti měsíci bezprecedentního lidového znechucení je to, že velká část těch Vest pochopila, že je kriticky důležité, aby si vzali politický život v zemi do svých vlastních rukou a nenechávali to už na politicích, kteří jsou čím dál více zaprodaní, zkorumpovaní a poslušní těch, co dávají nejvyšší nabídku. Už chápou, že ta bitva už není tak moc v ulicích, jako v politické aréně. Že éra zastupitelské demokracie je už za námi a že ožívá éra účastnické demokracie.

A k tomuto účelu už začali vytvářet diskusní skupiny, zakládat shromáždění, iniciativy na úrovních vesnic a obcí, kampaní veřejného propagování, diskusních skupin k tématu Grandiózní debaty a k rozvoji RIC, spoustu sociálních akcí jako Jardins du Nous, spolu s celou hromadou lidových iniciativ, které v létě 2019 náhle začaly ve Francii bujet. To samé platí i pro nová média, s Gj magazine (Magazínem Žlutých vest), stránek ke svádění lidí stejného názoru na společnou platformu jako Ligne Jaune a dokonce vznikají už i televizní kanály jako TVGJ (Televize Žlutých vest). Všechny tyto iniciativy Francouzům umožňují obnovit naději v budoucnost, kterou si konečně vytvoří oni sami a sami pro sebe. Takže vlastně už probíhá skutečné Francouzské jaro, od kterého se však mediální mikrofony a kamery spotřebitelských kanálů drží v odstupu, protože ty nechtějí takovéto iniciativy těm ovcím, co pořád ještě spí, ukazovat, protože i ty by se pak mohly probudit. Samozřejmě, že v tak drsných politických podmínkách to těmto jarním květinkám asi nějaký roček potrvá, než vyklíčí do dostatku semen. Já však nepochybuji, že se jim to povede, jen jim dejme čas, aby ve stínu vyrostly do dospělé síly.

[wp_ad_camp_2]

Vláda a média nad celým tímto podzemním hnutím zavírají oči a předstírají, že se nic takového neděje. Samozřejmě, že k očekávané Macronově porážce ve volbách do Europarlamentu nedošlo, i když se Národní obrození Marine le Pen se dostala do čela, ale o pouhé 1 %. Samozřejmě, že značná část Francouzů už to hnutí nepodporuje, protože ta mediální propaganda přeci jen svou práci odvedla účinně a povedlo se jim vylíčit ty zbývající Žluté vesty jako bandu rozbíječů, co se pokouší jen popichovat společnost, aniž by předkládali cokoliv konstruktivního. Jsou tu ale šance, že Macron si začne myslet, že tu válku vyhrál, a tudíž toho využije k urychlení tempa svých „reforem“, tj. že bude rozprodávat veřejný majetek francouzským oligarchům a zničí to, co ještě zůstává ze sociálních výdobytků, za které generace předků bojovaly.

Ale jeho zaslepenost mu pak asi vybuchne do tváře, protože i když tomu hnutí už opravdu došla pára, tak ty problémy pořád přetrvávají a budou se jen v důsledku Macronových „reforem“ zhoršovat. Ceny pořád rostou, kdy např. je teď cena benzínu vyšší, než byla v listopadu 2018. Bude tedy zapotřebí jen malá jiskra, aby to znovu zažehlo sociální požár, a tentokrát už budou Žluté vesty daleko lépe připraveny, jak politicky, tak sociálně.

Musíme se tudíž těšit na obecní volby, které proběhnou v březnu 2020, které budou pro toto nové hnutí známé jako Žluté vesty prvním plnocenným politickým testem.

zdroj: 9