Jak tajná skupina Opus Bono Sacerdotii chrání pedofilní kněze

Do malého městečka na Středozápadě přicházeli ve dne v noci diskrétně hostující kněží. Svlečeni z límců a řeholních rouch se nepozorovaně vmísili do komunity, dokonce večeřeli v místních restauracích, aniž by sousedé tušili, že někteří z nich by mohli být obviněnými sexuálními predátory.

Tyto kněze do města přivedla malá nezisková skupina Opus Bono Sacerdotii. Opus Bono, která téměř dvě desetiletí působila v neoznačených budovách na venkově v Michiganu, poskytovala finanční podporu, přístřeší, dopravu, právní pomoc a další formy podpory stovkám, možná tisícům katolických kněží obviněných ze sexuálního zneužívání po celých Spojených státech.

Opus Bono důsledně působil jako tým rychlé reakce pro obviněné duchovní a nabízel pomoc v různých formách. Navštěvovali a podporovali sériového pedofila odsouzeného ze zneužití mnoha nezletilých během pobytu ve vězení, sháněli finanční prostředky pro kněze, který se přiznal k sexuálnímu obtěžování chlapců mladších 14-ti let, a dokonce se stali právním poradcem jiného obviněného kněze poté, co čelil obvinění z trestného činu zneužití mladistvého.

Navzdory veřejným slibům mocných duchovních, že budou církev hnát k odpovědnosti a podporovat oběti zneužívání, některé z těchto osobností tajně pomáhaly Opus Bono setkáními, požehnáním a finančními příspěvky, čímž dále umožňovaly organizaci podporovat pachatele.

Přestože katoličtí představitelé odmítají jakékoli oficiální vazby na Opus Bono, podařilo se této skupině vytvořit sítě, které sahají až do Vatikánu.

Agentura Associated Press odhalila příběh Opus Bono prostřednictvím rozsáhlých rozhovorů s odborníky, právníky, duchovními, bývalými zaměstnanci a zkoumáním stovek dokumentů získaných na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím.

V posledních měsících byli po zásahu michiganského generálního prokurátora obviněni z osobního obohacení z darovaných prostředků a uvádění přispěvatelů v omyl dva zakladatelé skupiny. Poté odvoláni z funkce. Třetí spoluzakladatel, kněz, byl náhle odvolán ze služby, když se agentura AP začala zajímat o obvinění ze sexuálního zneužívání z doby před několika desetiletími.

Od roku 2002 hraje Opus Bono poměrně neznámou roli v konzervativních katolických kruzích, které skandál kolem zneužívání považují za mediální a právní šílenství, očerňující kněžstvo a katolickou víru. Stavělo se do opozice vůči skupinám, jako je „Síť pozůstalých po obětech zneužívání kněžími“, která obviňovala církev z utajování skandálu a zanedbávání obětí zneužívání duchovními. Místo toho se skupina Opus Bono zaměřila naopak na ty, jež považovala za skutečné a zanedbávané oběti: kněze a církev samotnou.

V rozhlasovém rozhovoru spoluzakladatel Joe Maher prohlásil, že většina obvinění ze zneužívání kněží je falešná, a tvrdil, že zatímco o obviněné je dobře postaráno, o kněze nikoli.

Před téměř dvaceti lety byly počátky Opus Bono spjaty se skandálem kolem sexuálního zneužívání, který otřásl kostelem Nanebevzetí Panny Marie, velkolepou kamennou stavbou obklopenou rozpadajícími se cihlovými budovami Detroitu.

Dlouholetý pastor kostela, reverend Eduard Perrone, hrál v Opus Bono významnou roli jako jeho spoluzakladatel a duchovní vůdce. Perrone byl přísný a konzervativní a byl známý tím, že odmítal oddávat páry, pokud se mu šaty nevěsty zdály příliš odhalující. Farníci však byli šokováni, když byl nedávno odvolán ze služby poté, co církevní revizní komise shledala jistou věrohodnost obvinění ze zneužívání dětí z doby před několika desetiletími, k čemuž se důrazně ohradil.

Před Perronovým angažmá v Opus Bono přijala Assumption Grotto nejméně dva kněze obviněné ze sexuálního zneužívání z jiných států. Jeden z nich se později přiznal, že v 80. a 90. letech 20. století v Texasu zneužil asi 50 dětí.

V roce 1999 Perrone přijal do Assumption Grotto dalšího obviněného kněze, západoafrického duchovního Komlana Dema Houndjameho. Poté, co se však dozvěděl o obviněních ze sexuálního zneužívání, která proti němu byla vznesena v Detroitu, a o jeho předchozím působení na Floridě, požádali představitelé detroitské arcidiecéze o jeho návrat do Toga, do jeho rodné země.

Místo toho vyhledal léčbu v Saint Louis. Jenomže v roce 2002 byl detroitskou policií obviněn ze sexuálního napadení členky sboru Assumption Grotto. Navzdory obviněním Perrone reagoval tak, že chránil církev a vyzval kongregaci, aby kněze během krize podpořila.

Joe Maher, dojatý Perronovou prosbou o pomoc, se stal ústřední postavou podpory Houndjama během případu. Maher, který pracoval v Kalifornii jako produkční živé zábavy, se vrátil s rodinou do Michiganu, ujal se Houndjameho a dokonce působil jako mediální mluvčí obviněného kněze. Maherovy zkušenosti se zoufalými kněžími hledajícími pomoc vedly k založení organizace Opus Bono.

Opus Bono fungoval s nepřetržitým provozem, kdy Maher a jeho spoluzakladatel Peter Ferrara reagovali na telefonáty kněží v nouzi a poskytovali jim přístřeší a podporu, někdy i v riskantních situacích.

Ve videu na facebookové stránce Opus Bono se Maher zmínil o výzvách, kterým čelí, aniž by podrobně popsal potenciální nebezpečí spojené s jejich misí: “jsme na cestě pomoci knězi v nouzi, bude to dlouhá cesta a málo spánku a může to být potenciálně nebezpečná situace.”

Opus Bono udržuje seznam svých klientů v tajnosti, ačkoli ve svých propagačních materiálech tvrdí, že pomohli více než 8 000 kněží. Michiganský generální prokurátor však odhaduje, že skutečný počet se blíží tisícovce.

Jedním z těchto kněží byl Rev. Gregory Ingels ze sanfranciské arcidiecéze, který v roce 2003 čelil obvinění z údajného zneužití patnáctiletého chlapce v 70. letech. Ačkoli byla trestní obvinění zamítnuta kvůli tomu, že prodloužená promlčecí lhůta v Kalifornii byla prohlášena za protiústavní, arcidiecéze později žalobu urovnala.

Opus Bono angažoval Ingelse jako poradce v oblasti církevního práva, ten však obvinění proti němu popřel a své působení ve skupině bagatelizoval a tvrdil, že před odchodem do důchodu pouze odpovídal na otázky kanonického práva.

Opus Bono také poskytovalo podporu Jasonu Siglerovi, bývalému detroitskému knězi, který byl odsouzen za zneužívání mnoha dětí v Novém Mexiku a Michiganu. Jeden z bývalých ministrantů v žalobě popsal četné případy sexuálního zneužívání ze strany Siglera, přičemž každý z nich představoval trestný čin sexuální penetrace.

Maher z Opus Bono Siglera ve vězení pravidelně navštěvoval, financoval jeho komisionářský účet a udržoval s ním kontakt i po jeho odsouzení. Maherova dcera Mary Rose vzpomínala, že v době svého dospívání trávila čas s obviněnými kněžími a účastnila se s nimi různých aktivit.

Obviněný kněz Dennis Druggan, který se angažoval v katolické střední škole pro indiánské teenagery v Montaně a později byl odvolán z veřejné služby, si po odchodu z řádu našel zaměstnání u Opus Bono. Příležitostně navštěvoval kancelář organizace, sloužil mše a vyřizoval další záležitosti.

Robert Kealy, bývalý kněz z Chicaga, byl v roce 2003 poslán do Opus Bono na “monitorování/terapii” poté, co se přiznal ke zneužívání mladistvých. Kealy dříve pro církev řešil případy sexuálního zneužívání. Opus Bono se na jeho monitorování podílelo a skupina ho označila za poradce v oblasti církevního práva.

Skupina si od počátku získala podporu vlivných členů římskokatolické hierarchie, kteří se ochotně zasazovali o práva obviněných kněží.

V roce 2002 se Maher podělil o článek o Opus Bono s otcem Richardem Johnem Neuhausem, redaktorem konzervativního katolického časopisu, který působil jako neoficiální poradce prezidenta George W. Bushe. Maher Neuhause informoval, že mu někteří kněží navrhli, aby ho oslovil a podělil se s ním o jejich práci.

Neuhaus v reakci na to vyjádřil svůj souhlas v dopise nalezeném v archivu Katolické univerzity v Americe. Vyslovil se proti požadavku trestu a zdůraznil, že je důležité uvažovat o pokání a proměně.

Prostřednictvím Neuhause byl Maher seznámen s kardinálem Avery Dullesem, významným konzervativním katolickým teologem působícím na Fordhamově univerzitě. Neuhaus i Dulles se stali teologickými poradci Opus Bono a připravili Maherovi cestu ke kontaktům s vlivnými vatikánskými představiteli.

Opus Bono ve svých propagačních materiálech hrdě vystavoval fotografie amerických kardinálů Raymonda Burkeho a Edmunda Szoka spolu s dalšími vysoce postavenými církevními představiteli, kteří skupinu podporovali buď návštěvami, nebo dary.

Kardinál Edwin O’Brien sice v minulosti Opus Bono příležitostně finančně podporoval, ale upřesnil, že v poslední době tak nečinil. Se zakládajícími členy se nikdy nesetkal a hodlal požádat o odstranění své fotografie ze skupiny na Facebooku.

Vatikánský mluvčí Alessandro Gisotti potvrdil, že v minulosti dostával od Opus Bono propagační materiály, ale nevěděl o žádném dalším kontaktu mezi skupinou a Vatikánem.

Detroitský pomocný biskup Don Hanchon vyjádřil překvapení nad tím, že na materiálech Opus Bono vidí své fotografie, a upřesnil, že možná poslal nějaký dar, ale nepovažuje se za významného podporovatele.

Vedoucí skupiny Perrone v roce 2013 prohlásil, že Opus Bono záměrně udržuje vztahy s římskokatolickou církví. Skupina se však také snažila prezentovat jako úzce spojená s církví, jak naznačuje její název, který v latině znamená “pracovat pro dobro kněžstva”.

Kromě hledání podpory u náboženských představitelů Opus Bono těžil z vazeb na zámožné americké katolíky. Rozhlasová síť Ave Maria Radio, založená miliardářem Tomem Monaghanem, poskytovala Maherovi a Perronovi rozhovory a propagovala činnost skupiny. Monaghanova nadace Ave Maria Foundation sponzorovala Maherovu komunitní přednášku v Detroitu a bývalý kaplan z právnické fakulty Ave Maria působil jako poradce Opus Bono.

Během svého působení trvajícího 17 let a na čtyřech místech, včetně tří venkovských měst v Michiganu, se skupina záměrně vyhýbala vyvěšování jakýchkoli nápisů.

V roce 2005 v Oxfordu v Michiganu Opus Bono přeměnil jednu stranu staré slévárny kovů, která se nacházela poblíž střední školy, na své sídlo. V poledne hluční kovodělníci přerušovali práci, aby zaměstnanci Opus Bono mohli sledovat mši svatou a příležitostně se účastnit modlitby, jak vyprávěli dva bývalí zaměstnanci.

Následné stěhování v roce 2014 skupinu zavedlo 20 mil daleko do vesnice Dryden. Místní úřady byly zmatené, když se dozvěděly, že Maher a Ferrara hodlají zřídit produkční studio v hollywoodském stylu ve zchátralém skladišti poblíž ulice Main Street, které samozřejmě jen shodou okolností mělo výhled na hřiště základní školy. Zajímavé je, že nebylo zveřejněno nic o tom, že by skupina byla spojena s kněžími.

“Byli velmi zdrženliví a nikdy nemluvili o ničem, co by mělo něco společného s kněžími,” prozradil Gyrome Edwards, úředník stavebního úřadu a územního plánování v Drydenu. “Prostě se snažili zůstat nepovšimnuti.”

Nezisková organizace Opus Bono Sacerdotii se sídlem v Michiganu, která si klade za cíl pomáhat kněžím obviněným ze sexuálního zneužívání, využívá od svého založení v roce 2002 různé prostředky k hledání podpory a šíření svého poselství, například přímou poštu, své webové stránky a sociální média. Pozoruhodné je, že se skupině podařilo od roku 2002 do roku 2016 vybrat více než 8 milionů dolarů.

Uvnitř skladu pracovníci kanceláře pilně rozesílali výzvy potenciálním dárcům a přikládali je do obálek ozdobených obrázky papeže. Tyto zásilky a svědectví uváděná na internetových stránkách skupiny líčily údajné zkušenosti kněží, kteří se setkali s hrozivými krizemi, včetně falešných obvinění ze sexuálního zneužívání.

Například jedno svědectví z května 2018 líčilo případ “otce Davida”, který údajně čelil pronásledování ze strany psychicky labilní farnice poté, co odmítl její dary a finanční nabídky, což vedlo k falešnému obvinění ze sexuálního zneužití.

“I když kněz neudělal vůbec nic špatného,” tvrdilo se ve svědectví, “církev někdy zajde až na n-tý stupeň, včetně toho, že některé kněze vystaví neoprávněnému psychickému traumatu a velmi dlouhému čekání na návrat do aktivní služby, a to vše proto, aby uklidnila agresivního žalobce.”

Vyšetřování, které provedl michiganský generální prokurátor, odhalilo, že svědectví poskytnutá společností Opus Bono byla lživá. Právní zástupci organizace státním vyšetřovatelům přiznali, že Maher tato svědectví zfalšoval sloučením příběhů různých kněží.

Státní vyšetřování bylo zahájeno na základě kontaktu bývalého oddaného zaměstnance Opus Bono, kterým je shodou okolností Maherova dcera Mary Rose, které je v současné době 27 let. V únoru 2017 napsala dopis generálnímu státnímu zástupci, v němž skupinu obvinila z finančních nekalostí.

“Jednoduché vyšetřování michiganské neziskové charitativní organizace Opus Bono Sacerdotii by odhalilo miliony zpronevěřených dolarů, roky trvající poštovní podvody a neustálé systémové zneužívání darů,” napsala.

Tip se dostal k asistentovi generálního prokurátora Williamu Bloomfieldovi, oddanému katolíkovi a absolventovi právnické fakulty Ave Maria.

Vyšetřování se protáhlo na více než rok a jeho výsledky ukázaly, že výzvy Opus Bono k získávání finančních prostředků byly zavádějící. Státní vyšetřovatelé zjistili, že Maher a Ferrara porušovali zákony o charitě tím, že darované prostředky používali na osobní výdaje, včetně obědů suši, návštěv chiropraktika a nákupu domácího nářadí. Michiganský generální prokurátor podal příkaz k zastavení činnosti, aby vše prošetřil.

S rozkvětem financí organizace, kdy se dary zvýšily ze 73 000 dolarů v roce 2002 na 1,3 milionu dolarů v roce 2016, se Maherův plat zvýšil ze 40 500 dolarů na 212 000 dolarů, zatímco Ferrarův plat vzrostl z 16 300 dolarů na 316 000 dolarů. Úřad generálního prokurátora požadoval vrácení více než 500 000 dolarů a obvinil Mahera a Ferraru z toho, že si prostředky brali pro osobní potřebu.

Bývalý člen správní rady J. Michael Carrigan, bývalý ředitel Smithsonova institutu, se spoluzakladatelů zastal a uvedl, že jejich odměna byla pouze náhradou za značné osobní výdaje, které jim vznikly při podpoře kněží v prvních letech existence Opus Bono.

Náměstek generálního prokurátora Bloomfield nakonec v prosinci dosáhl dohody, podle níž muselo Opus Bono zaplatit 10 000 dolarů za výdaje státu na vyšetřování a v jejímž důsledku byli Ferrara a Maher odvoláni ze svých funkcí. Vyměněna byla také celá správní rada.

Po urovnání Bloomfield opustil svou práci v kanceláři generálního prokurátora a nastoupil do funkce generálního poradce katolické diecéze Lansing ve státě Michigan. Bloomfield tvrdil, že vyšetřování nepředstavovalo střet zájmů, protože Opus Bono je od církve oddělený neziskový subjekt.

Nicméně čtyři roky před tím, než dohlížel na státní vyšetřování Opus Bono, se Bloomfield zúčastnil bohoslužby vedené Perronem a sborem Assumption Grotto, která ho hluboce dojala a naplnila radostnou chválou Boha. Bloomfield upřesnil, že jeho rodiče Perroneho znali a on se v mládí občas účastnil bohoslužeb v Assumption Grotto.

Kromě toho Bloomfield prodává náboženské texty prostřednictvím svého impresa Sacred Art Series, které bylo podle úředníka možné najít k prodeji v obchodě se suvenýry Assumption Grotto. Bloomfield sice popřel, že by knihy prodával přímo tam, ale zmínil se o možnosti, že by mu výtisky mohla předat jeho matka, která spolu s Perronem působila ve správní radě neziskové organizace.

Po urovnání sporu se vývoj kolem Opus Bono dále vyvíjí.

Detroitská arcidiecéze požádala Vatikán o přezkoumání obvinění otce Perroneho ze sexuálního zneužívání.

Mary Rose Maherová nedávno založila vlastní neziskovou organizaci. Jejím cílem je podporovat oběti sexuálního zneužívání a staví svou skupinu do přímé opozice vůči organizaci svého otce, přičemž přejímá některé její metody, jako je poskytování přístřeší, právního zastoupení a emocionální a finanční pomoc. Mary Rose aktivně shání dary na vybudování “domu bezpečného útočiště” a také získává finanční prostředky prodejem vstupenek na banket.

Na druhou stranu její otec, který má v Michiganu zakázáno provozovat neziskovou organizaci, založil druhou neziskovou organizaci se zdánlivě jiným posláním – pomáhat kněžím v nouzi.

Nová organizace se jmenuje Men of Melchizedek (Muži Melchisedechovi), což odkazuje na starozákonní postavu, která byla považována za krále i kněze. Ačkoli je skupina registrována v Indianě, její “hlavní sídlo” je uvedeno v Michiganu a Maher je jejím prezidentem.

V březnovém dopise michiganskému generálnímu prokurátorovi popsal Maherův právní zástupce, že Maher považuje svou roli za tělesné a duchovní dílo milosrdenství a ztělesnění své katolické víry.

V dopise uvedl, že nová skupina Men of Melchizedek bude nabízet stejné služby jako Opus Bono, ale varoval před možnými riziky a zmínil, že zranitelnější příjemci mohou být během přechodu ohroženi sebevraždou.

Jak Opus Bono, tak Men of Melchizedek mají nyní stejného kanonického právníka, pátera Davida Deibela, který je jejich předsedou.

Zdroj: Great Game India