09:54

B´nai B´rith a Česko(slovensko)

Následujícím článkem navazuji na předchozí dva texty o svobodných zednářích v Československu, respektive České republice. Psát o nich a nezmínit židovský řád B´nai B´rith je téměř nemyslitelné. Ačkoli členové B´nai B´rith tvrdí, že jde o humanitární židovskou organizaci, která není nikterak tajná, zjistit o ní relevantní fakta dá trochu zabrat. A ani tehdy nevíme, zda víme vše nebo alespoň to podstatné. Mnoha autory je navíc B´nai B´rith dáván se zednáři přímo do souvislosti – jako židovská odnož svobodozednářského řádu či rovnou jako ta nejvíce zasvěcená část z celého zednářstva. Členové BB to budou popírat, ale přiznávají, že jejich řád v podstatě vznikl jako alternativa k svobodným zednářům, když tito nedovolovali Židům do řádu vstupovat. Co je tedy B´nai B´rith a jaká je jeho historie u nás?

Následující text je výsledkem rešerše tisku z roku 1990-2011, ponejvíce ale čerpá z publikace „B´nai B´rith Renaissance Prague“ vydané roku 2001 nakladatelstvím Faun u příležitosti 10. výročí obnovení pražské lóže. Kniha není běžně dostupná v knihkupectvích, ale na stránkách nakladatelství si je možné publikaci objednat (je v angličtině a její originál, jak mi majitel nakladatelství prozradil, je uložen například v nejprestižnějším židovském muzeu ve Washingtonu).[wp_ad_camp_1]

Historie B´nai B´rith

Nezávislý řád B´nai B´rith (dále jen BB) je nejstarší a nepřetržitě operující mezinárodní židovská organizace. Byl založen v New Yorku jako bratrský řád Henry Jonesem (Heinrichem Jonasem, narozeným v Hamburku roku 1811) a jedenácti dalšími německými emigranty dne 13. října 1843.

Řád měl pomáhat německým imigrantům zapojit se do americké společnosti, ale zároveň na ně působit tak, aby zůstali věrni židovským tradicím a uvědomovali si svou židovskou identitu. Řád byl ustanoven roku 1850 pod názvem „Bundesbrüder“ (Bratři smlouvy) a ve své administrativě používal němčinu. Jako logo si zvolil menoru.

Protože se do něj ale postupně zapojovali i další židovští emigranti, nejen z Německa, začal vystupovat pod hebrejským názvem – ne už „bratři smlouvy“, ale „synové smlouvy“ (B´nai B´rith) – v hebrejském překladu se tak změnou názvu zachovávala už zaběhnutá zkratka dvou „B“.

Na začátku století řád podporoval i sirotčince a nemocnice, kulturní židovská centra (jeden z jeho členů, Adolf Solomon, pomáhal roku 1856 například založit americký Červený kříž).

Od počátku řád bojoval proti „antisemitismu a předsudkům“ – roku 1913 byla založena ADL (Anti-Defamation League, Liga proti pomluvám), jejímž původním posláním bylo „zastavit – ať už apelováním na rozum a svědomí, nebo, pokud je to nutné, i zákonem, hanobení židovského národa“. V širším slova smyslu ale proklamuje za svůj hlavní cíl „zajistit spravedlnost a rovné zacházení pro všechny občany bez rozdílu a jednou provždy ukončit nespravedlivou diskriminaci jakékoli sekty nebo skupiny občanů“. ADL se posléze (jak se její agenda rozrůstala) osamostatnila a dnes funguje nezávisle na BB. Dalším dítětem BB je například studentská organizace Hillel.

BB také podporoval vědu a umění – Sigmund Freund například svoji legendární esej o psychoanalýze prezentoval nejprve na setkání vídeňské lóže BB, které byl členem.

Přes své řádové začátky se B’nai B’rith brzy po svém vzniku začal vyslovovat za židovská práva a používal svůj národní řetězec lóží jako způsob, jak uplatňovat politický vliv ve prospěch světového židovstva. Do 20. let minulého století B’nai B’rith pokračoval ve své politické práci, kdy se připojoval k mnoha židovským delegacím a k lobbistickému úsilí, kterým se američtí Židé snažili ovlivňovat veřejnou politiku, domácí i zahraniční. B’nai B’rith také sehrál klíčovou roli v mezinárodní židovské politice. Šíření organizace po celém světě, nejprve do Německa v roce 1882 a pak do Palestiny, Rumunska, Polska, Československa, Rakouska, Francie, Anglie a na další místa, učinilo z BB jakési nervové centrum v rámci židovské komunikace.

BB se angažuje v širokém spektru komunitních služeb a sociálních aktivit, včetně podpory židovských práv a státu Izrael, pomáhá nemocnicím a obětem přírodních katastrof, poskytuje stipendia židovským studentům, sponzoruje důchodce s nízkým příjmem a bydlení pro seniory. Staví se proti antisemitismu prostřednictvím Centra pro lidská práva a veřejných zákonů.

Na konci 20. století měl BB kolem 500 000 členů aktivních v celkem 50 zemích světa.

Sídlo BB je ve Washingtonu (USA), evropské sídlo má v Bruselu, disponuje nevládním statutem v OSN, v rámci UNESCO a dalších mezinárodních organizací.

B´nai B´rith v Evropě

Po čtyřiceti letech od založení řádu v New Yorku vznikla první pobočka BB v Evropě – v Berlíně. V té době už bylo v USA a Kanadě 600 lóží.

Mezi americkými a evropskými lóžemi jsou le velké rozdíly – jinak vnímá poslání americký BB, jinak jeho evropská větev. Ve Spojených státech má spíše tradici židovské organizace otevřené veřejnosti, kdežto v ČSR (a vůbec v Evropě) byl BB spíše uzavřenou intelektuální organizací. Z toho plynula různá nedorozumění, například tlak amerických lóží na evropské, aby se více přizpůsobily a otevřely okolí, stejně jako napjaté vztahy trvající dodnes, protože Evropa na toto volání neslyšela a neslyší.

I v Československu to byl spíše exkluzivní židovský řád, k čemuž ale vedly odlišné zájmy a podmínky v Evropě oproti USA. Důvod, proč BB v Evropě vznikl, byl odlišný od těch, které k jeho založení vedly německé emigranty čtyřicet let předtím.

Někteří historikové počátky evropského BB dávají do souvislosti se zednářstvím, respektive se zákazem přijímat Židy mezi svobodné zednáře. Zednářský antisemitismus je tedy jedním z důvodů pro založení BB ve střední Evropě, tvrdí.

Například židovský historik Jacob Katz vidí přímý vztah mezi diskriminací Židů v zednářských lóžích na konci 19. století, kdy se objevila nová vlna antisemitismu, a mezi vznikem BB v Evropě.

Před válkou existovalo v Evropě hned několik disktriktů (do kterých se celosvětový BB dělil), ale většina evropských členů BB válku nepřežila, a tak poválečný BB měla jen dva distrikty – zdecimovaný kontinentální (č. 19), vedle něhož existoval téměř nepostižený distrikt britský (č. 15).

V kontinentálním distriktu měli převahu především Francouzi, kteří se rozrostli spolu s tím, jak do Francie přišla řada Židů z francouzských kolonií. Po pádu železné opony se lóže BB ve střední a východní Evropě připojily do tohoto disktriktu č. 19.

V době nadšeného sjednocování Evropy se integrační nálada nevyhnula ani BB a vznikl nápad na sloučení obou větví – britské a kontinentální.

V roce 1999 se tak disktrikt 19 (kontinentální Evropa) spojil s disktriktem 15 (Velká Británie) a utvořila se B´nai B´rith Evropa (dále jen BBE). Prvním prezidentem BBE se stal Seymour Saideman, následovali Davide Lévy-Bentolila, Reinold Simon a Graham Weinberg (plán na spojení disktriktů oznámil už v roce 1993 dánský vedoucí BB Bent Melchior).

Cíle BBE, který je reprezentován více než 5.000 členy ve více než 150 společenstvích či lóžích v 29 evropských zemích, jsou boj proti rasismu, xenofobii a antisemitismu, podpora Státu Izrael, pomoc potřebným, podpora židovské identity, posilování povědomí o židovské přítomnosti v kultuře a historii a trénování mladých židovských mužů a žen pro vůdcovství v židovských komunitách. Za tím účelem je BBE v kontaktu s politickými lídry na nejvyšších úrovních, stejně jako se zástupci jiných nevládních organizací, s diplomaty a těmi, kteří vytvářejí veřejné mínění, píše o sobě BBE ve své webové prezentaci.

Historie B´nai B´rith v Československu

Zatímco v roce 1990 obnovená lóže B´nai B´rith Renaissance (o které bude dále řeč) náležela ještě do roku 2001 (jak jsme si řekli výše) do distriktu č. 19, kam spadala celá střední a východní Evropa, v roce 1936 bylo Československo vlastní distrikt sám o sobě (distrikt č. 10) – s 16 lóžemi a 1.883 členy.

V USA existovalo celkem 7 distriktů, osmý vznikl roku 1885 v Německu, další pak v Rumunsku. Roku 1889 byla založena lóže v Bielsku (v těšínském regionu), roku 1892 v Krakově a v Plzni, pak v Praze, Karlových Varech a Liberci. Ustavil se tak brzy nezávislý distrikt rakousko-uherský, který sdružoval 6 lóží, z toho 4 lóže na českém území. I proto, stejně jako díky tomu, že největší z těchto lóží byla pražská lóže Bohemia, bylo centrum disktriktu v Praze. Až v letech 1911-1918 bylo vedení distriktu převedeno do Vídně. Po 1. světové válce byl distrikt rozdělen na československý, rakouský a polský.

Ve třicátých letech bylo v československém distriktu celkem 16 lóží:

Bohemia (Praha), Humanitas (Praha), Praga (Praha), Union (Plzeň), Karlsbad (Karlovy Vary), Philantropia (Liberec), Moravia (Brno), Silesia (Opava), Alliance (České Budějovice), Freundschaft (Teplice), Veritas (Žatec), Fides (Bratislava), Ostravia (Ostrava), Menorah (Trutnov), Adolf Kraus (Prostějov) a Concordia (Košice).

Název lóže:	Místo:	Rok založení:	Počet členů:
Union	Plzeň	1892	139
Bohemia	Praha	1893	293
Karlsbad	Karlovy Vary	1894	139
Philantropia	Liberec	1894	115
Moravia	Brno	1896	197
Silesia	Opava	1898	78
Praga	Praha	1902	189
Alliance	České Budějovice	1906	103
Freundschaft	Teplice-Šenov	1912	132
Ostravia	Moravská Ostrava	1924	71
Humanitas	Praha	1925	114
Menorah	Trutnov	1930	49
Adolf Kraus	Olomouc, Prostějov	1931	71
Concordia	Košice	1931	74

Lóže v Čechách a na Moravě hrály podle historičky Kateřiny Čapkové v dějinách klíčovou roli – podporovaly vědce, umělce a překladatele, kteří ovlivňovali vývoj střední Evropy. Mezi členy bylo mnoho význačných právníků, doktorů a žurnalistů.

BB byl řád pro střední a vyšší společenskou třídu. Dalo by se zároveň říci, že byl jakousi sekulární obdobou Rady Starších – sdružoval židovskou elitu, která rozhodovala o židovské komunitě. Vstoupit do něj nebylo snadné. Zájemce o členství musel mít židovský původ, alespoň nominálně být členem židovské náboženské komunity, byl u něj vyžadován nepokřivený charakter a neméně důležitý byl i sociální status aspiranta. Přijímací řízení bylo nesmírně složité.

To byl také rozdíl (a je dodnes, jak jsme se už zmínili) mezi americkou a evropskou BB. V USA má spíše charakter otevřené společnosti, kdežto v Evropě si uchovává charakter uzavřeného elitářského klubu. Americké vedení na evropské lóže v tomto smyslu tlačí pravidelně, už roku 1910 požadovaly americké lóže, aby se ty evropské více otevřely veřejnosti a aby přijímaly i ženy, což se ale evropským bratrům nelíbilo a tlaku se nepodvolili.

Velké debatě také podléhaly podmínky členství, především ve vztahu k židovské identitě. Tak například v dubnu 1922 se po dlouhých diskuzích delegáti XIII. Kongresu Čsl. Velké lóže rozhodli, že bratr, který vstoupí do smíšeného manželství, může zůstat členem, ačkoli podle halachy jeho děti už nejsou Židy. Když ale o členství požádá osoba s nežidovskou manželkou, nebude už přijata. Stejně tak „bratři“, kteří žijí ve smíšeném manželství a dovolí christianizovat své děti, budou vyloučeni z řádu.

Ve 20 a 30. letech byla židovská elita v ČSR nejvíce prosperující židovskou elitou ve střední Evropě. Československé lóže dokonce sponzorovaly i německé lože, které byly po válce postiženy inflací a nemohly tak dostát svým závazkům. Po roce 1935 dokonce české lóže zvaly členy německých lóží do ČSR a pečovaly zde o ně či o jejich děti.

Členové československých lóží byli orientování na německou kulturu, podporovali liberální myšlenky a liberální politické strany, pěstovali vztah k vědě a umění. Mnozí členové pocházeli z pohraničí nebo z Prahy, takže uměli jen německy – proto, když roku 1925 probíhala v řádu pod vedením prezidenta distriktu Poppera debata o tom, zda bulletin BB bude vycházet v češtině, nebo dále v němčině, bylo rozhodnuto pro druhou variantu.

Čapková píše, že mezi členy předválečné BB bylo také hodně sionistů. Mezi jinými jmenuje například Angela Goldsteina a Chaima Kugela, členy parlamentu za Židovskou stranu, a Josefa Rufeisena, dlouhotrvajícího předsedu Sionistické organizace Československa se sídlem v Moravské Ostravě.

Válku většina členů lóží nepřežila, zahynulo až devedesát procent bratrů. Mnoho jich také během války či po válce odešlo do emigrace (do USA či do Izraele), takže poválečná obnova lóží byla náročná. V roce 1948 tak měla pražská lóže Bohemia jen 62 lidí. Kromě lóže Bohemia se Židé pokusili obnovit také lóži Union, ale komunistický režim podobným aktivitám nepřál a to ani ve chvíli, kdy se lóže pokoušely přepsat své stanovy tak, aby co nejméně popuzovaly státní orgány.

Mezi známé postavy BB, které se proslavily za hranicemi, lze jmenovat Adolfa Krause, právníka z Chicaga, který se narodil 8. února 1850 v Blovicích poblíž Plzně. Stal se zde členem BB v roce 1876 a byl jedním z jejích vedoucích mezi lety 1905-1925. Od roku 1865 žil v USA. Úspěšný advokát, diplomat a vydavatel časopisů se později stal prezidentem světového BB.

Po událostech roku 1939 vznikla v New Yorku „Lóže Joseph Popper“ na počest jedné z vedoucích osobností čsl. předválečné BB. Popper emigroval do Palestiny.

Obnovení B´nai B´rith v ČR

Myšlenka na obnovení BB vznikla někdy v roce 1990, rok po převratu. Tentýž rok byla realizována – po 52 letech. Nejprve vzniklo občanské sdružení B´nai B´rith Renaissance (dále jen BBR), které posléze požádalo ministerstvo vnitra o registraci.

V obnovení lóže pomáhali „bratři“ z ciziny či pamětníci, kteří ještě předválečný BB sami zažili – například Hans Schneider z Teplic. Na obnově se také velice angažoval prof. Fred Hahn z New Yorku (čtyřiadevadesátiletý profesor z Columbijské univerzity v New Yorku, který byl předválečným členem plzeňské lóže), profesor Ernst Ludwig Ehrlich, svého času prezident BBE, který jinak vyučuje moderní židovskou historii a literaturu na univerzitě v Bernu. Ten se také stal čestným prezidentem BBR, stejně jako Kurt Justitz ze Švýcarska.

Na počátku BBR stálo údajně 45 lidí, zakládajících členů (viz seznam níže). Podle Tomáše Krause to byla malá skupina lidí, kteří se znali a scházeli už za komunismu. S myšlenkou obnovení lóže přišel režisér Zeno Dostál, který se stal prvním prezidentem. Navštívil prý mnoho evropských lóží a jeho idea obnovení pražské lóže se setkala všude s nadšením. Byl to také on, kdo sehnal podporu zmíněného Ehrlicha. Dostál lákal ke členství své známé – argumentoval například tím, že když lóže vznikne, určitě by se do ní zapojili lidé jako režisér Dušan Klein, herec Miloš Kopecký a mnoho dalších umělců – což se pak v zásadě podařilo.

Přípravy na obnovení lóže započaly v roce 1990, ministerstvo vnitra odsouhlasilo stanovy 11. ledna 1991. Zeno Dostál a architekt Jan Roth byli v Mnichově na kongresu evropských lóží instalováni jako noví členové a dostali zmocnění založit lóži v Praze, což se brzy podařilo. Už 9. ledna 1991 došlo k otevření lóže, kterého se účastnilo více než 50 hostů ze zahraničí. Slavnost řídil H. Schneider z Mnichova, členové se setkali s novináři, navštívili společně Terezín a dohodli se, že si budou tykat a oslovovat se křestním jménem. Dne 27. ledna 1991 probíhalo další slavnostní setkání za opětovné účasti mnoha hostů ze zahraničí. Lóže už fungovala, ale stále ještě neměla žádné potvrzení ze zahraničního ústředí.

Až 1. března 1991 obdrželi členové dopis od Zeno Dostála, podle kterého byly všechny problémy a nedorozumění vyřešeny a „podle zpráv z BB International byla naše lóže plně instalována a proto můžeme dokončit vstup regulérních zakládacích členů“. Adresáty vyzval k účasti na „první regulérním shromáždění“, kde proběhne inaugurace. Konalo se 12. března 1991 v 5. poschodí pražského hotelu Budovatel. Do lóže bylo přijato 36 bratrů a sester.

K přijetí členů došlo podle tradičního rituálu. „Musím říci, že i dnes, když zpětně přemýšlím o těch dnech, si stále pamatuji, jak ty rituály vypadaly. Zdály se pravděpodobně většině z nás nové, neobyklé a snad i mysteriózní. Plné symbolů, se kterými se člověk předtím nesetkal,“ vzpomíná Aleš Fuchs ve svém textu „B´nai B´rith Renaissance Praha – Deset let (1991-2001). Fakta. Zajímavosti. Lidé“ (in: B´nai B´rith Renaissance Prague, FAUN, Praha, 2001)

Na přání členů byla oficiální ceremonie kvůli právě probíhající válce v Perském zálivu odložena (k překvapení vedení distriktu) a konala se až o pár měsíců později, v hotelu Diplomat.

Této inaugurační ceremonie se 7. července 1991 zúčastnil a hlavní proslov na následujícím banketu pronesl i tehdejší kancléř prezidenta Václava Havla Karel Schwarzenberg.

Fuchs dále popisuje vzpomínky na deset let existence BBR. Krátce po vzniku lóže se začal vytvářet dlouhodobý plán, novopečení bratři a sestry se rozkoukávali, navazovali styky s britskou lóží, získávali kontakty, sestavovali program, restituovali dům v Růžové ulici v Praze 1, účastnili se založení obnovené bratislavské lóže, podnikali výlet s rodinami (například do Štrasburku), organizovali konference, zvali členy z ostatních zahraničních lóží na návštěvu do Prahy, umístili bustu herece Hugo Haase do budovy Národního divadla, lákali americkou herečku Barbaru Streissand do Prahy na světovou premiéru jejího filmu, slavili chanuku v divadle Ungelt, jehož ředitel Milan Hein byl nějaký čas viceprezidentem lóže, pořádali přednášky a na setkáních poznávali sami sebe a mluvili o svých profesích a životních zkušenostech. Podle Fuchse je většina Židů z BBR starších 50 let, mladých je mezi nimi málo. Noví členové se v začátcích obnovené lóže přijímali v počtu 3-4 na každém druhém nebo třetím setkání.

Idea obnovení slovenské lóže vznikla v červnu 1991, zrealizovat se podařila už na podzim – 20. října 1991 se v bratislavském hotelu Forum konalo slavnostní shromáždění u příležitosti založení lóže BB Tolerancia, jejímž prvním prezidentem se stal Dr. Traubner (před válkou byly v Bratislavě dvě lóže, jedna vzniklá roku 1924, druhá z roku 1933). Česká a slovenská lóže spolu úzce spolupracují. Podobně – píše Fuchs – bratr Engelmann slíbil ustanovit lóži v Brně, což se ale nikdy nepovedlo.

První prezident (Zeno Dostál) prý kladl důraz na sociální otázky (například obnovit dům pro staré Židy, upozorňoval na zdravotní témata jako mít vlastního doktora, pomáhat slabším členům apod.). Druhý prezident (Josef Klánský, který roku 1990 založil Českou společnost přátel Izraele) zase upozorňoval na nebezpečí antisemitismu.

Fuchs vzpomíná na „prezidentské kladívko“ a na to, jak se při setkání vstávalo a sedalo a jak mnozí z členů měli s rituály těžkosti, nejen kvůli tomu, že byly nezvyklé, ale i třeba proto, že bylo těžké provádět rituál vedle takových profesionálů jako byl herec Miloš Kopecký (Fuchs vzpomíná na nezapomenutelnou situaci, kdy se Kopecký měl pomocí zvláštního rituálu omluvit zúčastněným za pozdní příchod). Podle Fuchse se v Evropě klade na rituály velký důraz a Zeno Dostál se toto snažil vštěpovat i českým členům. „Bylo těžké obnovit staré tradice, aby to bylo cítit jako něco přirozeného,“ vzpomíná ale Fuchs.

Ve dnech 11.-13. září 1992 pořádala BBR za podpory Nadace Konrada Adenauera v Praze konferenci „Vina a odpuštění“ s podtitulem „židovsko-křesťanská spolupráce v Evropě“. Mezi hosty vystoupil tehdejší vysoký představitel dominikánského řádu Dominik Duka, český historik Vilém Prečan, ministr zahraničí Josef Zieleniec, diplomat a velvyslanec Izraele v ČSFR Yoel Sher a řada akademiků a funkcionářů BB ze zahraničí.

Za pozdějšího předsednictví Tomáše Krause byli na setkání BBR zváni hosté zvnějšku – například L. Smoček z Činoherního klubu, dirigent Libor Pešek, politik Michael Žantovský (ODA), Bibi Haas z Vídně (vdova po herci Hugo Haasovi) či teolog Tomáš Halík. V téže době probíhaly také diskuze mezi zástupci křesťanství a judaismu, kterých se účastnili mnozí vysocí církevní představitelé včetně arcibiskupa Miloslava Vlka. Členové lóže také oslavili v New Yorku 150. výročí založení BB – na akci byly pozvány i hlavy států, včetně Václava Havla.

V roce 2000 měla lóže zhruba 120 členů. Kraus tuto skupinu lidí popisuje jako lidi, kteří sdílejí své židovství (ne židovské náboženství, ale židovství). Kraus tvrdí, že mezi nimi není žádná politická jednota, což bylo vidět například během voleb, kdy byli pozváni jak zástupci ODS, tak ČSSD (a v lóži byly větší či menší výhrady k oběma – část lóže s hostem nesouhlasila, část ano) nebo na televizní krizi (kde se členové lóže na problematiku také rozdělili do dvou táborů). BB by podle Krause ale neměla mít a nemá politické zájmy.

Kraus upozorňuje také na to, že lóže ve Francii nebo obecně v západní Evropě mají běžně 50 členů, Praha má 120 členů, což je poměrně hodně. Venku navíc máme velké jméno, tvrdí Kraus a odvolává se na roli BB před válkou, kdy byl československý BB nezávislým disktriktem a skutečnou elitou evropského židovstva. Proto i obnovená BBR má skvělé kontakty jak uvnitř evropského disktriktu a na západoevropské instituce, tak vazby do USA, tvrdí Kraus.[wp_ad_camp_1]

Zakládající členové BBR

Výroční publikace B´nai B´rith Renaissance Prague zmiňuje seznam zakládajících členů (str. 186), kteří byli inaugurováni 7. července 1991 (profese členů lóže jsou uváděny k datu vstupu do lóže):

Karel Berman, zpěvák Národního divadla

MUDr. Věra Bohdalová, lékařka

Ing. Pavel Borský, sportovní žurnalista

Zeno Dostál, filmový režisér, spisovatel

Olga Dostálová, učitelka

Ing. Andrej Fábry, vyučující na zemědělské fakultě

Ing. Anna Fábryová, chemik

PhDr. Aleš Fuchs, spisovatel, vydavatel a majitel nakladatelství Faun

MUDr. Jan Galský, lékař

Milan Hein, divadelní ředitel

Eva Herzová, knihovnice

Lydie Holznerová, ekonomka

Jan Hron, odborník na zahraniční obchod

Ing. Alexej Hron, stavitel

Ivana Jurečková, asistentka filmové produkce

MUDr. Igor Karen, lékař

JUDr. Josef Klánský, novinář

Prof. Ivan Klánský, muzikolog

Dušan Klein, filmový režisér

MUDr. Rudolf Klen, lékař

Miloš Kopecký, herec

JUDr. Tomáš Kraus, sekretář Federace židovských obcí

PhDr. Helena Krejčová, historička

Daniel Kummermann, novinář

Josef Laufer, zpěvák a herec

Ladislav Lenárd, podnikatel

Lucie Lucká, psycholožka

Ing. Inna Mirovská, spisovatelka

Jitka Němcová, filmová režisérka

Jiří Ornest, herec

Ota Ornest, divadelní režisér

Mikuláš Roth, úředník

Hana Rothová, muzikoložka

arch. Jan Rott, tlumočník

Dr. Ctibor Rybár, editor

Dr. Štefan Rybár, podnikatel

Marta Skarlantová, moderátor

Simona Sternová, tlumočnice

Ing. Richard Svoboda, ekonom

MUDr. Lea Šmídová, zahraniční obchod

PhDr. Petr Weiss, sexuolog

Sylvie Wittmannová, podnikatelka

PhDr. Vladimír Železný, mluvčí předsedy vlády ČR

Další členové

Vedle zakládajících členů patří k BBR (jak se podařilo z tisku a dalších zdrojů dohledat) i sexuolog Pavol Kolan, režisér Matěj Mináč, herec Arnošt Goldflam, Tadeáš Greichman, Gabriel Pallay, Vladimír Jablonsky, Jana Pacáková, publicista a komentátor Jefim Fištejn, regionální politik z Rychnova nad Kněžnou T. Narwa, N. Pavlásková a její dcera režisérka Irena Pavlásková, Kateřina Jurečková, Zoša Vyoralová, Norbert T. Auerbach, Marietta Šmolková, Jan Lerbletier, hudební skladatel Jaromír Vogel, lékař Marcel Hájek nebo už zesnulý Gustav Gärtner.

Prezidenti B´nai B´rith Renaissance

Zeno Dostál, 1991-1994, 1995-1996

Narodil se 10. listopadu 1934 v Konicích, ze studií na vysoké škole z politických důvodů vyloučen, pracoval v chemickém podniku v Litovli, později v OKD Ostrava, nasazen u PTP, poté vystřídal několik různých profesí, od roku 1960 se dostal na Barrandov, nejprve jako řidič kamionu, později se stal asistentem filmového ředitele a filmovým ředitelem.

Josef Klánský, 1994-1995

Narodil se 16. června 1921 v Kosino (Zakarpatská Rus), po válce se přestěhoval do Prahy a vystudoval práva na Karlově univerzitě, byl sekretářem mezinárodní organizace spisovatelů, v roce 1948 získal cenu za nejlepší esej a odcestoval na studia do USA. V 50. letech byl obviněn z kosmopolitismu, pracuje manuálně v továrně ČKD. V 60. letech dokončil studium práv a získal titul PhDr. V roce 1970-1972 vyučoval právo na univerzitě v Lusace, v době normalizace pracoval v pojišťovnictví. Po roce 1989 pracuje jako překladatel a napsal cestopis „Cesta do svaté země“. Má syna Ivana a dceru Editu. V roce 1994 se stal druhým prezidentem BBR, byl i členem evropské ADL. Zemřel 26. června 1995.

Tomáš Kraus, 1996-2001, 2011-

V sedmdesátých a osmdesátých letech aktivista Jazzové sekce Svazu hudebníků. Pracoval v Supraphonu a v Art Centru (projekt EXPO 86). Po roce 1991 se stal tajemníkem Federace židovských obcí v ČR, poradcem výboru Evropské rady židovských obcí, členem exekutivy Evropského židovského kongresu. V roce 2009 byl zvolen viceprezidentem Světového židovského kongresu. V minulosti byl prezidentem Společnosti křesťanů a židů, předsedou dozorčí rady České rady obětí nacismu. Působí jako profesor židovských studií a holokaustu, kromě jiného na New York University v Praze. (Schneider, Jan. Viceprezident z Maislovky. Euro, 11. 5. 2009)

O dalších prezidentech se nepodařilo informace dohledat, pouze kolem roku 2006 byla prezidentkovu Kateřina Jurečková a v roce 2011 opět Tomáš Kraus.

Vazby českých politiků na B´nai B´rith

Omezím se zde jen na zjištění, ke kterým jsem dospěl na základě rešerše tisku v letech 1990 až 2011. Proto jde spíše o osamocené střípky z mozaiky, které ale i tak o něčem vypovídají. A začněme rovnou bývalým prezidentem Václavem Havlem, který roku 1991 dostal zlatou prezidentskou medaili B’nai B’rith od „Mezinárodní organizace B’nai B’rith“ ve Washingtonu, USA (zdroj: webové stránky Václava Havla). Podobnou cenu, která je udělována na počest těch politiků, kteří „se angažují ve prospěch Židů nebo státu Izrael“, obdrželi David Ben Gurion, John F. Kennedy, George H. W. Bush, Stephen Harper, Golda Meir, Franz Vranitzky či John Howard.

O tom, že byl Havel ve styku s představiteli BB, svědčí i citace z Respektu z téhož roku, z níž vyplývá, že Havel přijal delegaci BB: „

Informace (jaká) byla publikována v době, kdy Václav Havel řekl představiteli židovské organizace B’nai B’rith Kentu Schinerovi, že vztahy Československa a OOP ochladly, protože Palestinci podporují Irák.“ (Petráček, Zbyněk; Pěkný, Tomáš: Rizikové vztahy. Respekt, 11. 2. 1991).

Po Havlově smrti uvedl šéf ADL: „Byl inspirativní postavou pro miliony lidí na celém světě, která důsledně projevovala sílu morálního vůdcovství. Bude všem scházet,“ napsal Abraham Foxman.

Úzké vazby na BB měl také Havlův kancléř Karel Schwarzenberg. Dokonce natolik úzké, že byl jedním z hlavních řečníků na akci u příležitosti obnovení BBR v Praze roku 1991 (viz výše).

Schwarzenbergovy vztahy k BB jsou ale dlouhodobějšího rázu – dá se o nich mluvit jako o rodinné tradici.

„Schwarzenbergův otec měl těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze. První izraelská ambasáda v Československu – jedna z prvních izraelských ambasád na světě – byla otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948,“ píše židovská novinářka pro židovskou tiskovou agenturu JTA (Spritzer, Dinah. Key European leader offers his take on Gaza, jta.org, 12. ledna 2009). V článku si mimo jiné pochvaluje, že Schwarzenberg je patrně nejproizraelštější ministr zahraničí z 27 zemích Evropské unie. (Stwora, Vladimír: Karel Schwarzenberg a B´nai B´rith, zvedavec.org, 29. 5. 2010)

Schwarzenberga najdeme na akcích BB často. Když se například 26. prosince 2010 slavilo ve Vídni 50. výročí vídeňské lóže Zwi Perez Chajez ve slavném rakouském divadle v Josefstadtu, byl Schwarzenberg opět mezi pozvanými řečníky – spolu s rakouským kancléřem Wernerem Faymanem, exkancléřem Franzem Vranitzkym, zástupci vídeňské radnice a zástupci parlamentu a státu Izraele. Byla to velká událost, kde nemohl chybět předseda evropského BB Graham Weinberg a řada dalších zástupců sesterských lóží z Německa, Chorvatska, Srbska, Švýcarska, Slovenska, Maďarska a dalších zemí.

„Český ministr zahraničí, kníže (!) Karel Schwarzenberg, mluvil o dlouhodobém spojení mezi Československem / Českou republikou a Státem Izrael. Vedle velmi osobních vzpomínek mluvil o podpoře židovské populace po válce o nezávislost. Kritickými slovy v souvislosti se současnou situací v Izraeli se dotkl tématu potřeby dialogu a redefinice hodnotového systému,“ píše se v textu, který o vídeňské slavnosti pojednával (The celebration of the 50th anniversary of the B’nai B’rith Zwi Perez Chajez Lodge in Vienna, Sunday, 26 December 2010, http://www.bnaibritheurope.org)

Schwarzenberg ale není jediným politikem z okruhu bývalého prezidenta Václava Havla, kdo udržuje styky s BB. Například bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb se v prosinci 2009 účastnil v Jeruzalémě „Globálního fóra proti antisemitismu“ spolu s dalšími pěti stovkami členů parlamentů, expertů, vládních úředníků a ministrů ze všech koutů světa. Konference, pořádaná BB, se zabývala tématy jako „Potýkání se se starými a novými formami antisemitismu“, „Trendy v delegitimizaci Izraele na mezinárodní scéně“, „Antisemitismus v arabském a muslimském světě“ a „Historický revizionismus, popírání holokaustu a ´nový´antisemitismus“.

Utužování vztahů s BB přitom probíhá stále. Vysocí představitelé BB jsou například častými hosty Havlova Fóra 2000. Naposledy (září 2011) byl jedním z pozvaných dánský vrchní rabín Bent Melchior, který byl zároveň prezidentem BBE. Jindy zase na Foru 2000 vystoupil bývalý předseda BBE (a v současnosti čestný viceprezident Ernst Ludwig Ehrlich), který se velmi angažoval při obnovení pražské lóže BBR (je také členem Výboru křesťanů a Židů v rámci Ústředního výboru německých katolíků) (zdroj: www.forum2000.cz…).

Jedním z mála politiků, kteří se otevřeně hlásí ke svému členství v BB, je bývalý senátor a poslanec evropského parlamentu a také bývalý ředitel TV Nova Vladimír Železný. Železný byl zakládajícím členem obnovené BBR v Praze a „dotáhl“ to i do orgánů evropské BB, když byl zvolen členem B´nai B´rith Europe Foreign Affairs Network (BBE FAN).

Ačkoli se Železný svým politickým zaměřením „nemusel“ s jinou bývalou českou velvyslankyní Janou Hybáškovou, byla i tato – pro svůj původ – dalším českým politikem, který má k BB blízko. V jedné své tiskové zprávě například uvítala otevření kanceláře B’nai B’rith International pro Evropské záležitosti v Bruselu. Hybášková (manželka sociologa Ivana Gabala) byla předsedkyní delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Izraelem.

„B’nai B’rith je nejstarší organizace pro ochranu a podporu práv Židů, založená 13. října 1843 v New Yorku. Nová bruselská kancelář bude sloužit pro udržování vztahů s institucemi EU. B’nai B’rith dnes působí v řadě zemí světa. Pomáhá lidem všech vyznání bojovat za svobodu, demokracii, a proti antisemitismu, rasismu a xenofobii na celém světě. Je v tomto boji velmi dobrým spojencem Evropské unie, s níž sdílí stejné hodnoty ochrany a podpory lidských práv. Je také vítaným spojencem poslanců Evropského parlamentu, kteří se snaží o podporu práva a svobody. Kancelář B’nai B’rith International v Bruselu bude též podporovat budoucnost vztahu mezi EU a Izraelem zavedením systému studentských a mládežnických výměn,“ psalo se v její tiskové zprávě.

„Mám velkou radost z představení výměnných programů B’nai B’rith International v Evropě. Lidé, kteří se v mládí poznají, kteří poznají prostředí, v němž žijí jejich vrstevníci, budou snáze stavět společnou budoucnost a podpoří dobré vztahy mezi EU a Izraelem. Já osobně se těším na to, že B’nai B’rith v Bruselu bude i cenným partnerem pro práci delegace EP pro Izrael,“ řekla Hybášková při příležitostí otevírací ceremonie.

Pochopitelný je i blízký vztah bývalého premiéra Jana Fischera k BB. Například při jeho cestě do USA v dubnu 2010 se Fischer setkal „s vedoucími představiteli organizací American Jewish Committee, mezinárodního oddělení B’nai B’rith International a Claims Conference, která se věnuje kompenzacím a restitučním nárokům Židů vzniklé zločiny nacistů za 2. světové války a spravuje prostředky na sociální péči o přeživší holokaustu“, čteme v tiskové zprávě z této zahraniční cesty.

Nejenže někteří politici mají blízko k BB, ale i opačně platí tvrzení, že mnoha členům BB se podařilo proniknout do vysokých politických nebo diplomatických postů. To je příklad dvou zakládajících členů BBR, Daniela Kummermana a Josefa Brauna. První byl vyslán jako český velvyslanec do Izraele, druhý do Turecka.

B´nai B´rith a slovenská politika

Na Slovensku je BB ale – alespoň podle rešerší tisku – mnohem více aktivistický než v České republice. Možná je tomu ale proto, že Slovensko není tak proizraelskou zemí jako je Česká republika.

Letmou rešerší tisku například zjistíme, že předseda tamní pobočky BB neúnavně protestuje při každé události, která alespoň trochu zavání antisemitismem.

Například 10. 4. 1997 slovenská židovská komunita vyzvala slovenské politiky a vládní činitele, aby se distancovali od projevů fašismu. Ústřední svaz židovských náboženských obcí na Slovensku a BB v prohlášení upozornily na „rozšiřování antisemitské a extrémně nacionalistické literatury“, a to i za peníze daňových poplatníků úřední cestou do základních škol, na „profašistické aktivity státem podporované Matice slovenské“, tvorbu „rasismem podbarvených zákonů“, „protižidovský vandalismus“ a „na neochotu slovenské justice uplatňovat zákon vůči zjištěným pachatelům antisemitských trestných činů“. (autor neuveden. Židé v SR si stěžují. Vyzvali slovenskou vládu k rázným činům, Svoboda, 11.4.1997).

Dne 16. 9. 1997 šli dokonce Slováci na kobereček. Slovenský premiér Vladimír Mečiar přijal na jeho žádost prezidenta BB Tommy Baera. Ten s ním jednal „o rostoucích projevech antisemitismu na Slovensku“. Konkrétně šlo o antisemitské články v provládním deníku Slovenská republika, o školní příručku emigračního historika Milana Ďurici zkreslující údaje o válečném Tisově režimu a o někdejší přepadení bratislavského rabína a další incidenty. Mečiar se Židům poníženě omluvil: „Za vše, co by mohlo znepokojovat židovskou obec, se pan premiér omluvil,“ řekla mluvčí premiéra Magda Pospíšilová. (ČTK. Šéf židovské organizace jednal s premiérem, Hospodářské noviny 17.9.1997).

Deník Slovenská republika přitom patří Mečiarovu HZDS. Ten se také ozval ústy svého bývalého šéfredaktora, poslance HZDS Jána Smolece, který v jednom z úvodníků napsal:

„Baer navštívil Slovensko před dvěma dny. Přijel, aby nám připomněl incidenty proti židům (někdejší přepadení bratislavského rabína), vážně nás pokáral za školní příručku Milana Ďurici. Zvláště však hosta znepokojují rostoucí projevy antisemitismu a konkrétně prý jde o antisemitské články ve Slovenské republice,“ připomíná. „Světoobčané a soudruzi marxisticko-leninského ražení možná těmto výrokům zatleskali. Slováci však smutně zakroutili hlavami. Opět se našel člověk, který na Slovensku hledá pupek fašismu,“ píše deník. Autor poznamenává, že tři roky vedl deník, ve kterém „razantně bojovali za národní samostatnost, upřímně milovali svůj národ, ale ne za cenu nenávisti k jiným národům“. (autor neuveden. Pupek fašismu, in: Moravskoslezský den, 20.9.1997).

Nebylo to ostatně poprvé, co si představitelé BB na Slovensku stěžovali na údajný antisemitismus. Když například v roce 1996 navštívil Bratislavu Lyndon LaRouche, americký ekonom, neúspěšný kandidát na post prezidenta USA za Demokratickou stranu, nebral si ve své přednášce servítky: Evropskou unii označil za spolek parazitů, napadl Velkou Británii, Mezinárodní měnový fond, Světovou banku a Světovou obchodní organizaci. A B´nai B´rith označil za „fašizoidní konzervativní gang“. Proti tomu se okamžitě ozval prezident bratislavské pobočky B´nai B´rith Juraj Stern. (autor neuveden. Lidové noviny, 30. 8. 1996, str. 2).

Podobně uraženě reagoval na údajné antisemitské výroky mluvčího slovenského premiéra Jozefa Krošláka v rozhlasovém rozhovoru. Ten v interview položil reportérovi protiotázku, zda je „katolík nebo žid“. Po kladné odpovědi na první část se zeptal, „proč se nechováte křesťansky, proč lidi nemilujete, ale podvádíte?“ Prezident bratislavské odbočky BB a rektor Ekonomické univerzity Juraj Štern opět rozhořčeně protestoval: „Nemohu jinak než alespoň jednu z otázek vnímat jako antisemitskou,“ prohlásil Štern a požadoval veřejnou omluvu. (autor neuveden. Mečiar si zaslouží, koho si vybral, Slovo, 9. 4. 1998).

Jak se zdá, politik, který nechce mít problémy, se naopak snaží s židozednářským řádem vycházet dobře. Tak si například slovenští novináři dobírali kandidáta KDH Jána Čarnogurského, proč se jako zastánce zásadovosti katolicismu nevyjádřil ke skutečnosti, že se zúčastnil otevření pobočky B´nai B´rith, i když dobře ví, jaký názor má katolická církev na spolupráci s organizacemi podobného typu (KDH jde jen o reklamu, Právo, 9. 10. 1996, str. 6)

Ale abychom se nezaobírali jen dávnou minulostí – i nedávná premiérka Iveta Radičová navštívila lóži BB. „Profesorka Iveta Radičová, sociologička, ministerka práce a sociálnych vecí v predchádzajúcej slovenskej vláde a kandidátkou na prezidenta SR, navštívila našu lóžu 25. mája (2008),“ psalo se na webových stránkách BB (http://www.bnaibritheurope.org/bbe/content/view/640/lang,en/)[wp_ad_camp_1]

 

Současné aktivity B´nai B´rith Renaissance Praha

V článku „B’naj B’rith opět v Praze“ se dočteme o pražské konferenci k šedesátému výročí Křišťálové noci. Do sídla Rádia Svobodná Evropa se první listopadový víkend roku 1998 sjelo na 50 zástupců z 12 evropských zemí, od Francie po Ukrajinu. Témata konference se zaměřila nejen na historii, ale i na současný stav evropské židovské komunity. (tk. B’naj B’rith opět v Praze http://www.holocaust.cz/cz/resources/ros_chodes/1999/01/bnaj

„Vídeňský profesor Jakob Allerhand se zabýval východní Evropou, a zejména Ruskem, profesor Ernst Ludwig Ehrlich, který je v Praze častým hostem, shrnul poválečný vývoj a současný stav v Evropě západní. Největší pozornost však vyvolal příspěvek prezidenta evropského B’nai B’rith – a donedávna vrchního dánského rabína – Benta Melchiora. Ten, jak je jeho dobrým zvykem, se ve svých příspěvcích a i v následných diskusích vyjadřoval velmi otevřeně k některým bolestivým problémům, se kterými se židovská komunita dnes potýká, a to nejen v Evropě. Například otázka konverze, která by mohla být daleko vstřícnější, aniž by porušovala halachické zásady, vyvolala velký ohlas zejména mezi zástupci střední a východní Evropy, kteří se téměř denně zabývají tématy dalšího rozvoje svých komunit. Neméně zajímavě však zněla i kritika samotného B’nai B’rith, když rabín Melchior vyslovil velkou nespokojenost s tím, jak je evropský distrikt vnímán veskrze americkým vedením BB International (americký zástupce příznačně účast na konferenci na poslední chvíli odřekl).“

Na přednášce vystoupil i Petr Uhl. Článek to popisuje takto:

„Jak známo, Česká republika získává v zahraničí pověst rasistické země, v poslední době k tomu přispěl jak romský exodus do Velké Británie a Kanady, tak několik závažných incidentů se skinheady, které skončily smrtí napadených. Evropské ústředí B´nai B´rith, v jehož programu je boj proti rasismu a antisemitismu stále na předním místě, proto požádalo pražské organizátory o zajištění přednášky na toto téma. Úkolu se ujal ten nejpovolanější, zmocněnec české vlády pro lidská práva Petr Uhl. Ve svém příspěvku se zabýval nejen zmíněnými incidenty, ale zmínil se i o specifikách českého antisemitismu a obecné xenofobii, včetně příčin a forem. Zaměřil se i na možnosti vlády, jak se s těmito jevy vypořádat, nicméně jeho prognózy, zejména v případě protiromských nálad, jsou značně dlouhodobé. Jeho přednáška byla vyslechnuta se značnou pozorností a vysoce oceněna pro svou věcnost a otevřenost.“

Konference vyvrcholila kulturním programem – galavečerem na Židovské radnici, který „byl zcela v režii pražské pobočky B’nai B’rith. Ta pro výběr účinkujících sáhla převážně do vlastních řad. Bach paní profesorky Zuzany Růžičkové a Mendelssohn pana profesora Ivana Klánského přivedly účastníky konference k nadšeným ovacím, Šarbilach s repertoárem, upraveným Jaromírem Vogelem, zas ke společnému zpěvu. Večer profesionálně a zároveň mile uváděla Marta Skarlandtová a celková atmosféra – jakož i kvalita samotné konference a její perfektní organizace – přispěly k tomu, že Praha se opět vrátila na výsluní B’nai B’rith, a navázala tak na svou předválečnou pověst.“

V srpnu 2000 se BB podílel na projektu Židovská Morava. „Svou přítomnost na zahájení přislíbil Ernest Ludwig Ehrlich, viceprezident B´nai B´rith, vatikánští kardinálové E. Cassidy a P. Poupard a mnoho dalších významných osobností kultury a náboženství z celého světa,“ sdělil Lidovým novinám Jan Kratochvil, předseda správní rady obecně prospěšné společnosti K2001, která projekt organizovala. (Paleček, Pavel: Chystá se projekt Židovská Morava, Lidové noviny, 19. 9. 2000).

O rok později se BB účastnil příprav mezinárodního dne židovské kultury, který probíhal i v Teplicích. Mezinárodní den pod názvem „Evropa – společné dědictví“ pořádala vedle organiazcí jako jsou Agence Développement Touristique du Bas-Rhin, European Council of Jewish Communities a Red de Juderias de Espana také B´nai B´rith Europe. (Svobodová, Ilona. Mezinárodní den židovské kultury letos oslaví také v Teplicích, Deník Směr, 30. 8. 2001)

V roce 2001 BB nominoval své zástupce do Rady ČT. Třebaže nakonec žádný z nominovaných neuspěl, navrhla celkem čtyři jména – MUDr. Jana Galského, Simonu Sternovou, Zuzanu Mináčovou a JUDr. Lucii Weissovou.

V pátek 13. ledna 2006 se konala v benediktinském klášteře v Emauzích konference s názvem ´Význam Bible pro novou Evropu´, kterou pořádaly Konrad-Adenauer-Stiftung, Česká křesťanská akademie a B´nai B´rith Europe. Po úvodním referátu prof. Ernsta L. Ehrlicha (B´nai B´rith Europe, Basilej) o Starém a Novém zákonu jako prameni společných hodnot křesťanství a židovství následovaly tři tematicky zaměřené bloky. O vztahu Bible a koránu v křesťansko-islámském kontextu v dnešní Evropě promluvili prof. Luboš Kropáček (Univerzita Karlova, Praha) a prof. Adolf Hampel (Univerzita Giessen) a v dalším bloku prof. Petr Fiala (Masarykova univerzita, Brno) a prof. Ferdinand hrabě Kinský (Evropský institut, Nice) se pokusili ukázat nakolik Bible je či už není základem hodnotových představ a politické praxe dnešní Evropy. V závěrečném bloku Hodnotové představy zakotvené v Bibli – impulzy pro politiku v převážně sekularizované Evropě vystoupili prof. Paul M. Zulehner (Vídeňská univerzita) a prof. Alfred Grosser (Sorbonnská univerzita, Paříž). Celodenní konference se zúčastnilo na 150 posluchačů.

V září 2006 převzalo „Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války“ od B´nai B´rith Renesance v Praze její výstřižkový archiv. Výstřižky zasílané Pražskou informační službou obsahují texty českých novin a časopisů o dějinách židů, antisemitismu a jeho projevech, holocaustu, o restituci židovského majetku a o význačných židovských osobnostech z oblasti kultury, vědy, politiky, techniky a sportu. O převzetí archivu byla 9. 8. 2006 podepsána smlouva mezi ÚSD, B´nai B´rith Renesance a Federací židovských obcí. Archiv zahrnuje výstřižky od ledna 1998 do současnosti. Výstřižky jsou řazeny podle jednotlivých měsíců a vnitřně strukturovány podle jednotlivých okruhů.

BB se podílí také na práci „Fóra proti antisemitismu“, které působí při Federaci židovských obcí a svou činnost zahájilo v lednu 2003. Od té doby se stalo centrálním evidenčním místem pro antisemitské projevy zaznamenané židovskými organizacemi v ČR. Na tomto úkolu spolupracuje s ŽOP, Židovským muzeem v Praze, Bejt Prahou a B´nai B´rith Renaissance. Hlavním výstupem se stává každoroční zpráva o projevech antisemitismu v ČR.

V květnu 2008 pořádala BBR spolu s Galerií Zlatá husa a KKL-JNF Praha (Keren Keymeth LeIsrael, tedy český výbor židovské organizace, která je odpovědná za zalesňování Izraele) výstavu forografií, které v Izraeli zhotovil Vladimír Železný. Výstava souboru fotografií nazvaná Můj Eretz byla pořádaná u příležitosti 60. výročí vzniku Státu Izrael. (euportal.cz, 15. 5. 2008, http://www.euportal.cz/Articles/2737-v…sti-60-vyroci-vzniku-statu-izrael.aspx).

Mezi už tradiční aktivity BB patří každoroční výroční zasedání středoevropských lóží BB, které se scházejí vždy na pozvání jedné z nich. V roce 2010 byla řada na BBR, aby ve dnech 25. – 27. června hostila „bratry a sestry“ z dalších lóží – celkem přijelo do Prahy 55 členů z lóže Tolerancia Bratislava, Concordia Košice, lóže Budapešť, lóže Polin ve Varšavě, lóže Zwi Perez Chajes ve Vídni, lóže Serbia 676 v Bělehradu, lóže Augustin Keller v Zürichu a lóže Henry Dunant v Ženevě. Šlo o v pořadí už o třetí podobné setkání.

Sekretář BBR Jan Lerbletier popsal program třídenního setkání: večeře v hotelu Hoffmeister, v sobotní poledne návštěva židovského sociálního střediska na Hagiboru, odpoledne a večer přednášky v pražském židovském komunitním centru, paralelně s tím probíhající setkání prezidentů lóží s členkou vedení BBE Erikou van Gelder, která má práci lóží ve střední Evropě na starosti. Pak večeře v Obecním domě a výlet parníkem po Vltavě s neobvyklými výhledy na Prahu za doprovodu jazzové hudby. Prezident Tomáš Kraus předal Erice van Gelder stříbrnou pamětní medaili k 400. výročí narození Rabbiho Jehudy Löwa ben Bezalel jako výraz ocenění pro její podporu kativitám BB v této části Evropy. V neděli pak proběhla návštěva Židovského muzea a židovské čtvrti, poté Železného výstavy fotografií. Následoval oběd v restauraci Shalom.

Letos 23. května pořádala BBR slavnostní setkání u příležitosti svého 20. výročí založení.

Česká obdoba ADL

Známá Liga proti pomluvám (ADL), jak jsme si už řekli, je výtvorem BB. Zajímavé je, že v České republice – kromě Ligy proti antisemitismu (LPA) funguje i jakási česká odnož ADL, kterou se rozhodlo založit několik „celebrit“ – chtějí se tak bránit proti pomluvám především ze strany buvláru. (Korecký, Miroslav. Celebrity v ofenzivě. Známí lidé se chtějí bránit pomluvám inzercí a billboardy, Týden, 13. 2. 2006)

Spolek se jmenuje „Asociace proti pomluvám“ a sdružili se v něm zpěvačka Helena Vondráčková, manažer Gabriel Berdár (bývalý generální ředitel Českého Telecomu) či spisovatel a bývalý novinář a nyní lobbista Martin Nezval, stejně jako podnikatel v cestovním ruchu Tomio Okamura a nejnověji i ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz.

„Sdružení vzniklo už před rokem a půl a dosud o něm mnoho slyšet nebylo. Výrazněji se angažovalo jen v případu zpěváka Michala Foršta, který měl v Pražském filharmonickém sboru čelit antisemitským výpadům. Nedávný příchod Vondráčkové či Berdára by měl asociaci zpopularizovat a zaktivizovat,“ píše Korecký.

„Dnešní stav je neudržitelný. Soudní satisfakce za pomluvu se dočkáte za několik let, kdy už případ nikoho nezajímá. Reagovat je třeba okamžitě a pomluvu nejen vyvrátit, ale i rozkrýt okolnosti, které k ní vedly,“ cituje místopředsedu asociace, pražského advokáta Pavla Virága.

Sdružení chce prý nabízet obětem mediálních pomluv právní i finanční pomoc, napadeného „za ruku provést džunglí mediálního světa“. Pro každý případ by mělo sestavit strategii, jak se bránit, přičemž sází hlavně na metodu inzerce a billboardů.

S nápadem přišel i spisovatel Michal Viewegh, podle kterého by se mohl zřídit fond, kam by přispívali ti, kdo za pomluvy vysoudí větší částky, zatímco méně solventní klienti by naopak z fondu čerpali peníze na inzerci nebo soudní poplatky; advokáta by jim zajistila asociace.

Poobnost s ADL není náhodná – novinář píše, že „Asociace proti pomluvám se označuje za českou obdobu americké Ligy proti pomluvám (Antidefamation League), která má ovšem poněkud jiné zaměření a nesrovnatelně větší vliv.“

B´nai B´rith na Slovensku

Roku 1994 byla obnovena košická lóže „Concordia“, která tak navázala na předválečnou činnost lóže stejného jména, která byla součástí disktriktu č. 10 – Československo (založena 6. 12. 1931).

Inaugurace proběhla 15. ledna 1994 v hotelu Fórum za účasti prezidenta Benta Melchiora, hlavního rabína Kodaně. Slavnosti se účastnil i tehdejší primátor Košic RNDr. Rudolf Bauer.

O oživení lóže se zasloužil Samuel Kane (Kanengieser) z USA, původem ze Spišského Podhradia. Ten navštívil v roce 1992 Košice a projevil přání obnovit aktivity košické lóže. Prvním prezidentem byl zvolen Dr. Oskar Rosenberg. (Slovakia – The Concordia Lodge in Kosice, 25 June 2007)

Členové košice lóže své aktivity popisují následovně:

„Toho času máme na programe mesačné stretnutia s prednáškami o judaizme, histórii košického židovstva a iné témy vedeckého a spoločenského charakteru. Máme za hostí hercov, generálnych konzulov, veľvyslancov a významné osobnosti spoločnosti z Košíc a celého Slovenska. Otvorenými schôdzami dáme možnosť účasti aj všetkým členom ŽNO Košice. Na Pesach sa pri sederovom stole stretneme s rodinami našich členov. Prvé letné dni poriadame barbecue pre členov a ich rodiny, v prírode, neďaleko Košíc. Každoročne v septembri trávime weekend vo V. Tatrách v spoločnosti rodinných príslušníkov. Tam športujeme a utužujeme naše spoločenstvo. Rada sa schádza raz do mesiaca a rieši organizačné veci a chystá program pre členov. Aj naše kontakty s bratskými Lóžami sú časté a veľmi dobré. Stretávame sa osobne s bratmi a sestrami z Budapešti, Bratislavy, Prahy , Zürichu, Paríža, Londýna, Baselu, Frankfurtu n/M. Spolu organizujeme krátke niekoľkodňové programy.“ (Tomáš Teššer , prezident Lóže B´nai B´rith Concordia http://www.kehilakosice.sk/brit1.html)

Poslední dobou iniciovala slovenská lóže Tolerancia (Bratislava) pravidelné setkávání čtyř středoevropských lóží – kromě bratislavské také zmíněné košické (Concordia), pražské (Renaissance) a budapešťské. Jedno z nich se konalo od 24. do 26. října 2008 v Bratislavě (Alner, Juraj. Special Meeting of the 4 Lodges in Central Europe, 09 December 2008). Program byl opět převážně pracovně-kulturní. Bylo také dohodnuto, že podobná setkání se budou konat každý rok – v roce 2009 v Košicích, o rok později v Budapešti a letos v Praze.

Košická lóže je velice aktivní nebo spíše aktivistická – vydává například prohlášení, ve kterých odsuzuje údajný extremismus (když například odsoudila demonstraci pravicové politické formace Slovenská Pospolitost v Košicích dne 18. listopadu 2009 k dvacetiletému výročí Sametové revoluce) (B’nai B’rith Concordia Lodge condemns extremist rally in Slovakia, 25 October 2009)

Lóže udržuje politické kontakty na nejvyšší úrovni. Teššer píše, že se konala dvě setkání s ministrem zahraničních věcí ohledně konference „Durban II, návštěva ministestra spravedlnosti po antisemitských komentářích v parlamentu a lóže také poslala otevřený dopis prezidentovi, premiérovi a předsedovi sněmovny v této záležitosti.

Současným prezidentem je Juraj Alner, viceprezidentem Pavel Traubner, mentorem Peter Werner, aktivity ADL má na starosti Grigorij Meseznikov, finance Lubica Adamcová a sekretářem je Ivan Pasternak. Lóže má asi 60 členů.

Literatura:

• Grohová, Johanna; Pirník Jiří: Dům a jeho majitel se i po letech míjejí, Mladá fronta DNES, 21. 7. 2000, str. 1
• Petráček, Zbyněk; Pěkný, Tomáš: Rizikové vztahy. Respekt, 11. 2. 1991
• Spritzer, Dinah. Key European leader offers his take on Gaza, jta.org, 12. ledna 2009
• Stwora, Vladimír: Karel Schwarzenberg a B´nai B´rith, zvedavec.org, 29. 5. 2010
• The celebration of the 50th anniversary of the B’nai B’rith Zwi Perez Chajez Lodge in Vienna, Sunday, 26 December 2010, http://www.bnaibritheurope.org
• autor neuveden. Židé v SR si stěžují. Vyzvali slovenskou vládu k rázným činům, Svoboda, 11.4.1997
• ČTK. Šéf židovské organizace jednal s premiérem, Hospodářské noviny 17.9.1997
• autor neuveden. Pupek fašismu, in: Moravskoslezský den, 20.9.1997
• autor neuveden. Lidové noviny, 30. 8. 1996, str. 2
• autor neuveden. Mečiar si zaslouží, koho si vybral, Slovo, 9. 4. 1998
• KDH jde jen o reklamu, Právo, 9. 10. 1996, str. 6
• tk. B’naj B’rith opět v Praze, http://www.holocaust.cz/cz/resources/ros_chodes/1999/01/bnaj
• Paleček, Pavel: Chystá se projekt Židovská Morava, Lidové noviny, 19. 9. 2000
• Svobodová, Ilona. Mezinárodní den židovské kultury letos oslaví také v Teplicích, Deník Směr, 30. 8. 2001
• Korecký, Miroslav. Celebrity v ofenzivě. Známí lidé se chtějí bránit pomluvám inzercí a billboardy, Týden, 13. 2. 2006
• B’nai B’rith Concordia Lodge condemns extremist rally in Slovakia, 25 October 2009
• Schneider, Jan. Viceprezident z Maislovky. Euro, 11. 5. 2009
• Tomáš Teššer , prezident Lóže B´nai B´rith Concordia http://www.kehilakosice.sk/brit1.html
• Sýs, Karel. Praha zednářská, BVD, Praha, 2011
• Vladimír Škutina. Český šlechtic František Schwarzenberg, Rozmluvy, Praha 1990
• Kolektiv autorů. B´nai B´rith Renaissance Prague, Faun, Praha, 2001

Články (původně dva) vyšly na freeglobe.parlamentnilisty.cz 20. a 21. prosince 2011.

Zdroj (1)

Adam B. Bartoš[wp_ad_camp_1]