Nový spolkový kancléř představuje nebezpečí pro Německo: Merz chce doručit rakety Taurus Ukrajině

Jedno se musí Friedrichu Merzovi nechat – neztrácí čas. Sotva držel v rukou jmenovací dekret o jmenování spolkovým kancléřem, potvrdil v německé veřejnoprávní televizi ZDF své odhodlání spáchat největší hloupost, jaké se může německý kancléř v současnosti dopustit.

„Moderátorka Bettina Schausten: Prezident Zelenskyj vám již poblahopřál. Může počítat s tím, že kancléř Merz mu dodá řízené střely Taurus?

Friedrich Merz: Prezident Zelenskyj ví, že se na mě a na Spolkovou republiku Německo může spolehnout.“

Už při otázce začal souhlasně přikyvovat. Tyto tři věty padly zcela nenuceně, jako by šlo o to, zda se mu líbí stůl v kancléřství, a ne o otázku, která může mít pro budoucnost země větší význam než jakákoli jiná. Merz už totiž dávno nemůže předstírat, že neví, jak bude použití této německé řízené střely proti Rusku vnímané.

V německých médiích to vypadá, jako by nic neřekl. Zpravodajství Tagesschau přináší reportáž korejské korespondentky, kterou lze shrnout slovy „hurá, hurá“ a která neobsahuje žádný kritický tón k tomuto rozhodnutí. „Ukrajina nyní doufá v řízenou střelu ‚Taurus‘.“ A pak, v rámečku, technický popis:

„Okřídlená raketa typu Taurus je dlouhá asi pět metrů a váží téměř 1400 kilogramů. Je vybavena vlastním motorem a několika navigačními systémy, které umožňují autonomní let v nízké výšce nad nepřátelským územím. To znamená, že řízené střely mohou být ve válce odpáleny z bezpečné vzdálenosti z bojových letadel a zasáhnout a zničit cíle ve vzdálenosti až 500 kilometrů.“

Ani vteřina na rozmyšlenou. Přitom je zcela jasné, že to, co dělá Taurus pro Kyjev tak zajímavým, je jeho dolet; na rozdíl od jiných, již existujících řízených střel Scalp a Storm Shadow je s 500 kilometry dostatečně dlouhý, aby doletěl až do Moskvy. A pak je tu ještě jedna věc, o které se v hlavních médiích nikdy nemluví – že existují geodata o Rusku, která německá armáda zadala již v roce 2021 a která představují jakousi programovatelnou verzi topografické mapy, maximálně zmenšenou díky vektorové formě datového objemu; data, která bez informací z USA umožňují naprogramovat tuto řízenou střelu na cíle, jejichž poloha je již známa. Jako most v Kerči. Nebo Rudé náměstí v Moskvě.

Merz podnikne malou cestu za velkými válečnými štváči v Evropě, do Paříže a do Varšavy. To je jedna věc, která zanechává nepříjemný pocit. Druhou je, že všichni tři původně chtěli být 9. května v Kyjevě a všichni tři tuto cestu zrušili. Kdyby Merz odpověděl na otázku ohledně Taurusu jinak, dalo by se předpokládat, že se vzpamatovali. To, že odpověděl kladně, vyvolává zcela nové obavy.

Friedrich Merz a Emmanuel Macron v Paříži dne 7.5.2025

A je třeba si uvědomit jednu věc: téměř žádná ze zbraní dodaných Kyjevu nebyla dodána až poté, co bylo povoleno jejich použití. Storm Shadow a Scalp byly na Ukrajině již v době, kdy byly povoleny. Tentokrát není důvod předpokládat delší časové období; naopak, nezbytné úpravy umožňující použití Taurusu s letouny, které jsou na Ukrajině k dispozici, již s největší pravděpodobností proběhly. Není to nijak zvlášť složité, protože Jižní Korea používá stejný Taurus se svými F-16.

Od úniku telefonického rozhovoru z loňského jara je již dávno potvrzeno, že německé ozbrojené síly toto plánují. Nelze ani předpokládat, že tyto plány byly někdy pozastaveny, protože bývalý spolkový kancléř Olaf Scholz dodávku Taurusu odmítl; protože postoj jeho stranického kolegy a ministra obrany Borise Pistoria byl v tomto bodě jiný, ale Pistorius měl (a stále má) kontrolu nad tím, co se v Bundeswehru dělá, je třeba předpokládat, že všechny tyto přípravné práce byly již dávno ukončeny.

Byli by všichni tři, Merz, Macron a Starmer, dostatečnými megalomany, aby pomohli vládci v Kyjevě uskutečnit jeho teroristické fantazie? Snad ne každý zvlášť. Ale všichni dohromady? V souladu s bruselskou skvadrou s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou a baltským spratkem Kájou Kallasovou?

Kdyby existovalo alespoň zdání porozumění, nebylo by třeba o tom přemýšlet. Ale debata v německé politice o celé otázce Taurusu je trestuhodně nedbalá. Předstírá se, že to má nějaký význam, když se přizvou němečtí odborníci, kteří tvrdí, že z jejich pohledu by se nejednalo o německou účast ve válce, kdyby byly Taurusy dodány a nasazeny. Ale ani naprostá jednomyslnost více či méně zdatných německých expertů nic nemění na jedné zásadní skutečnosti – že rozhodující je hodnocení ze strany cíle takového útoku, v tomto případě Ruska a jeho vlády, protože na něm závisí reakce. A pokud to ruská vláda – a v tomto případě téměř jistě v plné shodě s ruským obyvatelstvem – vidí jako německý útok, pak všichni tito němečtí experti nemohou výsledek změnit.

Stejný přístup lze opět nalézt ve vztahu k pravidlu nepřátelského státu v Chartě OSN, na které jsem se již několikrát odvolával. Argument, že nikdy nebylo uplatňováno a že vlastně přežilo, je irelevantní a německá vláda by si spíše měla položit otázku, proč se jí za téměř 35 let nepodařilo jej zrušit. Protože to, co je v zákoně napsáno, zůstává platným zákonem; v mezinárodním právu tomu není jinak než v Německu. Pokud se přesto neuplatňuje, jedná se do jisté míry o akt milosrdenství; jistě však existují okolnosti, za nichž toto milosrdenství nelze očekávat.

Co kdyby výše zmíněná trojice Merz, Macron a Starmer zrušila své cesty do Kyjeva, protože se jim ten den zdálo prostředí příliš nebezpečné? Protože předpokládají, že by mohl existovat důvod, proč by mohlo být o něco nepříjemnější, než by si přáli?

Nebo naopak, nebylo by zdravým rozumem chtít se takovému dojmu vyhnout? Co si například Friedrich Merz myslí o tom, když americký viceprezident J. D. Vance prohlásí, že německý establishment v současnosti obnovuje Berlínskou zeď? Podporuje ho to v očekávání, že Spojené státy jsou na straně Berlína, když on, Merz, zinscenuje velkou provokaci? Že pak také vehementně odmítnou ruský odkaz na zmíněnou klauzuli a případně i na porušení smlouvy dva plus čtyři a vrhnou se mu ochranitelsky v ústrety?

Největší obavy by měla vzbuzovat právě lehkost, s jakou toto ujištění zaznělo z Merzových úst. Jako by to bylo zcela normální, každodenní činnost jako čištění zubů, nic, nad čím by bylo třeba dlouho přemýšlet. Právě v tomto okamžiku se ukazuje, jak hluboko tato země klesla. Jak hluboko se posunuly misky vah. Aby nebyl ohrožen časový plán nové vlády, Bundestag se hlasitě dovolává odpovědnosti, kterou mají poslanci vůči budoucnosti země, zatímco rozhodnutí, které by ve skutečnosti mohlo během několika minut uvrhnout Německo přímo do války s Ruskem – ano, uvědomte si to konečně, Německo samotné -, se většinou ani nevnímá a nezmiňuje.

Tomuto panu Merzovi, v jehož myšlenkách jistě zaujímají větší prostor peněžní toky a hodnota pro akcionáře než blaho jeho spoluobčanů, byla včera svěřena rozhodovací pravomoc, která se většině lidí zdá navzdory dosavadní debatě o Taurusu spíše virtuální. Ale je skutečná. Otázka, kterou si měl každý položit před volbami a kterou si bude pravděpodobně ještě nějakou dobu klást při každých volbách, nezní: Líbí se mi to, co tento politik dělá, více nebo méně? Ale: Svěřil bych tomuto člověku svůj život?

Tato otázka není položena v žádném z desítek prováděných průzkumů. Protože Němcům se prodává válka, jako by šlo o nový televizní seriál; protože tato věc nemá tvář, tvar, zvuk ani vůni. Celá země se pak ocitá v situaci, kdy se to všechno může přiblížit mnohem víc, než si většina lidí uvědomuje. A někdo, komu byste takovou důvěru nikdy nechtěli vložit, drží v ruce červené tlačítko, jehož důsledky sice nemusí být tak katastrofální jako aktivace jaderných raket, ale mohou se k nim relativně blížit.

Co když Merz pomáhal plnit kyjevské hrozby na 9. května a dodal Taurus k útoku na Rudé náměstí? Bylo by mu k něčemu dobré, kdyby v Berlíně vběhl do vládního bunkru, protože i Orešník potřebuje na přelet z Ruska do Berlína ještě čtvrt hodiny? Nebo ví, že ten bunkr nemůže být dost hluboký? Možná si dává pozor, aby ten den v Berlíně vůbec nebyl.

Jistě, to by byl ten největší nesmysl, jaký si lze představit. Ne, vlastně největší myslitelný zločin, jaký by mohl Friedrich Merz se svou novou mocí spáchat. Možná to bude hrát o stupeň níž a ukrajinský terorismus, který živí Taurusem, se omezí na Krymský most nebo na oslavu v jiném městě. Možná se těší na to, že jako vrchol svého politického života využije výkonné pravomoci kancléře až do dna. Ano, možná je dokonce rozumný a nic se nestane.

Ale nikdo se smyslem pro zodpovědnost by něco takového neřekl tak nenuceně, jako to udělal Merz v této krátké scéně. To nevěstí nic dobrého. Zdroj