„Bez promlčecí lhůty“: FSB odtajnila archivní materiály o pátrání po nacistických zločincích

V předvečer 80. výročí vítězství nad nacistickým Německem zveřejnila ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) archivní materiály o pátrání po nacistických zločincích, včetně těch, kteří se ukryli na Západě. Celkem bylo zdokumentováno 54 tisíc případů zločinů nacistů, vyslechnuto více než 250 tisíc obětí a „získány nezvratné důkazy o zločinech spáchaných na obyvatelstvu SSSR“.

Mnoho válečných zločinců se skrývalo v zemích loajálních k nositelům nacistické ideologie, včetně USA, Kanady, Německa, Austrálie a Velké Británie. Jak poznamenávají historici, v této nelehké práci sovětské rozvědce pomáhaly jak operační dovednosti, tak i štěstí.

Odtajněný dokument FSB / Obžalovaní v procesu Mezinárodního vojenského tribunálu pro válečné zločince v Norimberku / © FSB RF / Public Domain

V předvečer 80. výročí vítězství nad nacistickým Německem FSB Ruska odtajnila a zveřejnila archivní materiály týkající se pátrání po nacistických zločincích, včetně těch, kteří se ukryli v západních zemích. Úřad zvláště upozornil na to, že do poloviny roku 1943 vedení západních států vědomě zamlčovalo a ignorovalo fakta o zločinech nacistického Německa a jeho spojenců na okupovaném území SSSR.

„A to navzdory tomu, že sovětský lidový komisař pro zahraniční věci v letech 1941–1943 zaslal velvyslanectvím a misím akreditovaným v Moskvě čtyři nóty o zločinech okupačních orgánů proti pokojnému obyvatelstvu. V memorandu V. M. Molotovovi jeho zástupce pro zahraniční věci S. A. Lozovskij napsal 15. května 1943: „Žádný vyslanec spojeneckých zemí se k této otázce veřejně nevyjádřil,“ uvedlo Centrum pro styk s veřejností (ЦОС) FSB Ruska.

Tato situace se začala měnit „v souvislosti s evidentními úspěchy Rudé armády při osvobození sovětského území od okupantů“ a postupem sovětských vojsk směrem k západní Evropě, zdůraznili ve službě. 30. října 1943 byla na konferenci ministrů zahraničních věcí SSSR, USA a Velké Británie přijata Moskevská deklarace o otázce všeobecné bezpečnosti, která předpokládala potrestání nacistických zločinců „podle společného rozhodnutí vlád spojenců“.

Mnoho válečných zločinců však uniklo spravedlnosti v zemích loajálních k nositelům nacistické ideologie. K roku 1952 Ministerstvo státní bezpečnosti SSSR identifikovalo 2486 spolupachatelů zločinů okupantů proti civilnímu obyvatelstvu, kteří uprchli do zahraničí.

Podle údajů Centrálního informačního systému Federální bezpečnostní služby Ruska (FSB) se nacisté skrývali v několika státech, včetně USA, Kanady, Německa, Austrálie a Velké Británie.

„Mezi nimi je 692 zločinců usvědčených svědeckými výpověďmi a oběťmi, kteří se usadili v USA (z toho 138 ukrajinských a 183 pobaltských nacionalistů), 428 v Kanadě (z toho 125 ukrajinských a 145 pobaltských nacionalistů), 420 v Německu (z toho 115 ukrajinských a 69 pobaltských nacionalistů), 309 v Austrálii (z toho 70 ukrajinských a 99 pobaltských nacionalistů), 218 ve Velké Británii (z toho 52 ukrajinských a 44 pobaltských nacionalistů) atd.,“ uvedlo ministerstvo.

Odtajněný dokument FSB / © FSB RF

„Za spáchané zločiny“

Kromě dokumentování zločinů spáchaných okupanty na území SSSR a evropských zemí a pátrání po nacistických zločincích se sovětské orgány státní bezpečnosti zabývaly také pátráním po jejich spolupachatelích z řad sovětských a zahraničních občanů, kteří se podíleli na genocidě pokojného obyvatelstva.

„Za tímto účelem byla zorganizována kontrola osob vracejících se ze zajetí ve filtračních táborech podřízených Úřadu pro záležitosti válečných zajatců a internovaných (UPVI) NKVD SSSR,“ uvedlo ministerstvo.

Jak uvedlo informační centrum FSB, na všech fázích pátrání po válečných zločincích, zrádcích a spolupachatelích okupantů se sovětské orgány státní bezpečnosti snažily uplatnit „princip nevyhnutelnosti odplaty za spáchané zločiny“. Úřad připomněl, že zločiny proti civilnímu obyvatelstvu SSSR byly zařazeny do kategorie „bez promlčecí lhůty“.

FSB tak odtajnila a zveřejnila výpis z protokolu výslechu obviněného Vasilije Stepanoviče Gaidakova ze dne 13. října 1950, který vyprávěl o své službě v SS v koncentračních táborech.

„V březnu 1942 jsem byl poslán na praktickou práci do tábora hromadného vyhlazování lidí, kde jsem sloužil jako strážný v jednotce SS do března 1943. V březnu 1943 jsem byl se skupinou dozorců převelen do bezpečnostního praporu SS ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, kde jsem také sloužil jako strážný do června 1943, poté jsem sloužil jako velitel stráží v ochranném praporu SS koncentračního tábora v Buchenwalde do 11. dubna 1945, tj. do obsazení tohoto místa americkými vojsky,“ uvedl Gaidak.

Odtajněný dokument FSB / © FSB RF

Ruská FSB také zveřejnila dokument vydaný v roce 1945 s označením „přísně tajné“ s názvem „Abecední seznam č. 1 hledaných vojáků a civilních úředníků států, které bojovaly proti SSSR, usvědčených z aktivní účasti na zvěrstvech a zločinech spáchaných na území SSSR, které bylo dočasně okupováno“.

Kromě toho byla veřejnosti předložena také publikace vydaná v roce 1952 s označením „přísně tajné“ Sbírka referenčních materiálů o orgánech německé rozvědky, které působily proti SSSR v období Velké vlastenecké války 1941–1945.

Zveřejněn byl také Seznam zrádců vlasti, agentů zahraničních zpravodajských služeb, členů protisovětských organizací, katů a dalších státních zločinců usazených v kapitalistických zemích, vydaný v roce 1964.

Nyní jsou široce dostupné také dokumenty Centrálního archivu FSB Ruské federace věnované pátrání po nacistických zločincích a jejich spolupachatelích: rozkaz lidového komisaře vnitřních věcí SSSR ze dne 25. února 1942 č. 057 „O schválení pokynů k postupu shromažďování, evidenci a uchovávání dokumentárních materiálů o zvěrstvech, ničení, loupežích a násilí německých orgánů v okupovaných sovětských územích“, zpráva vedoucího GUKR „Smerš“ NKO SSSR V. Abakumova předsedovi Státního výboru obrany SSSR I. Stalinovi ze dne 9. února 1944 č. 378/А o vydání sborníku materiálů o orgánech německé vojenské rozvědky působící na sovětsko-německém frontu.

Mezi odtajněnými archivními dokumenty se nachází i oběžník lidového komisaře státní bezpečnosti SSSR V. Merkulova o zaslání abecedního seznamu hledaných vojáků a civilních úředníků států, kteří bojovali proti SSSR a byli usvědčeni z aktivní účasti na zvěrstvech a zločinech spáchaných na území SSSR, které bylo dočasně okupováno.

V Centrálním informačním systému FSB byl také umožněn přístup k informacím 2. hlavního úřadu KGB při SM SSSR o několika zrádcích vlasti, agentech zahraničních tajných služeb, represivních orgánech a dalších státních zločincích, kteří se usadili v západních zemích.

„Odhalovat a dokumentovat“

FSB také připomněla, že orgány státní bezpečnosti SSSR již v prvním roce Velké vlastenecké války, s osvobozením prvních okupovaných okresů Moskevské oblasti, zahájily práci na identifikaci osob vinných ze zločinů proti sovětským občanům a dokumentování jimi spáchaných zločinů.

Tak byl 12. prosince 1941 vydán rozkaz NKVD SSSR č. 001683 „O operativním a bezpečnostním zajištění oblastí osvobozených od nepřátelských vojsk“. Ten upravoval pátrání po agentech nacistů, zrádcích a spolupracovnících okupačních orgánů.

O několik dní později byla vydána směrnice NKVD Ukrajinské SSR „O formování a práci orgánů NKVD na území osvobozeném od nepřítele“, která nařizovala městským a okresním aparátům NKVD odhalovat a pokud možno povinně dokumentovat (prostřednictvím výslechu svědků a poškozených, fotografováním, sepisováním protokolů atd. ) všechny nejtypičtější zvěrstva, loupeže, násilí a rabování, ke kterým došlo ze strany fašistických okupantů.

Důkazy o masových zločinech okupantů na území SSSR shromážděné orgány státní bezpečnosti posloužily jako základ pro vytvoření Mimořádné státní komise pro zjišťování a vyšetřování zločinů německých fašistických okupantů a jejich spolupachatelů a škod, které způsobili občanům, kolchozům, veřejným organizacím a státním podnikům SSSR. Komise byla zřízena dekretem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 2. listopadu 1942, informuje Centrální informační služba FSB.

V následujících letech pokračovaly orgány státní bezpečnosti v dokumentování zločinů okupantů.

Kromě jiného bylo v letech 1945–1946 při lékařských prohlídkách v táborech odhaleno asi 15 tisíc osob s tetováním, které svědčilo o jejich příslušnosti k SS.

„K 1. říjnu 1946 bylo v táborech evidováno 6804 organizátorů a účastníků válečných zločinů, z toho 6030 Němců, 435 Rumunů, 312 Maďarů a 27 Italů, mezi nimiž bylo 69 generálů, 602 důstojníků, 6133 poddůstojníků a vojáků,“ upřesnila FSB.

Podle údajů úřadu bylo celkem zdokumentováno 54 tisíc případů zločinů nacistů, vyslechnuto více než 250 tisíc obětí a ‚získány nezvratné důkazy o zločinech spáchaných na obyvatelstvu SSSR‘.

„Krvavé zločiny proti sovětským občanům“

O procesu prověřování občanů Sovětského svazu z osvobozených území, díky kterému byli odhaleni spolupracovníci okupantů, hovořil v rozhovoru pro RT historik a archivář Dmitrij Chochlov.

„Byla to velká, pečlivá práce… Kromě toho, že bylo nutné informace systematizovat, bylo třeba je doplnit, upřesnit a teprve poté se pustit do hledání konkrétní osoby,“ poznamenal odborník.

Rovněž upozornil na zásady, jimiž se řídily orgány státní bezpečnosti při pátrání po nacistických zločincích.

„Státní bezpečnostní orgány poměrně jasně rozlišovaly mezi lidmi, kteří spolupracovali s režimem, řečeno obrazně, z donucení (a to bylo na okupovaných územích), aby přežili, a těmi, kteří sloužili ve zpravodajských a kontrarozvědných orgánech. V kontrarozvědných orgánech to byla práce proti partyzánům a našim zpravodajcům. Jednalo se mimo jiné o krvavé zločiny proti sovětským občanům,“ poznamenal Chochlov.

Jak konstatoval historik speciálních služeb, expert Národního centra historické paměti při prezidentovi RF Oleg Matvejev, mechanismus pátrání po nacistických zločincích byl poměrně složitý a rozmanitý.

„V některých případech pomohlo bezpečnostním složkám štěstí, jindy operativní dovednosti, protože tyto osoby se všemožně snažily uniknout odpovědnosti, někdy měnily místo bydliště, své osobní údaje, odjížděly do odlehlých oblastí – na Sibiř, na Dálný východ. Mnozí se při propuštění převlékli do civilního oblečení a vydávali se za válečné zajatce,“ poznamenal analytik v komentáři pro RT.

Podle Matveeva pracovala sovětská kontrarozvědka ve dvou směrech – pátrala po kádrových pracovnících a agentech německých speciálních služeb a také po osobách, které vstoupily do služeb okupačních jednotek a struktur fašistické Německa na území SSSR.

„Složitější bylo hledat bývalé příslušníky tajných služeb,“ řekl Matvejev. “V podstatě veškerou práci (pátrání po zločincích) prováděly územní orgány státní bezpečnosti. V centru – v Moskvě – se pouze koordinovala. Pátrání se provádělo v místě spáchání trestného činu nebo v místě odvodu, pokud se jednalo o bývalé vojáky.“

Zdroj

Přispět finančním darem na překlady článků a provoz tadesca můžete na účet č. 2202651812 / 2010 (IBAN: CZ5020100000002202651812). Platbu prosím označte jako DAR. Děkujeme.