Při zkoumání ukrajinských záležitostí v Radě bezpečnosti OSN vyšlo najevo, že Ukrajina je vlastně bez hranic. Na rozdíl od ostatních států po rozpadu SNS, si své hranice v OSN nezaregistrovala.
Generální tajemník OSN nejspíš nechtěně “provalil” něco, co se snažila Ukrajina zamlčet a ani po oznámení Ban Ki-moona se ukrajinská média s pravdomluvností, česky řečeno, nepřetrhla. Zveřejnily to jen vybrané spíše neveřejné ukrajinské portály.
Průšvih měli před očima, 23 let bylo ticho
Odborníci Rady bezpečnosti OSN, při kolikátém už zkoumání a projednávání záležitosti Ukrajiny, objevili záležitost, kterou přitom měli celých 23 let před očima. Závěr, který z toho vyplynul, zní – Ukrajina žádné oficiální hranice nemá! “Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Kyjev nejen, že nevyznačil své hranice, ale hlavně je nezaregistroval v OSN, aby tím vymezil svrchovaný stát”, řekl ruský politolog Dmitrij Babič.
Jinými slovy, dnešní území Ukrajiny tak nejspíš stále spadá pod územní demarkaci Sovětského svazu, jehož legitimním nástupcem je Ruská federace.
Nemá-li tedy země hranice v rámci mezinárodního práva, pak není ani důvod hovořit o tom, že mohly být kýmkoli změněny. Nejsou tak důvody ani pro výroky o separatismu, neboť nemůže být změněno, co neexistuje.
Kazašský prezident: Ukrajinské vedení zapomnělo hranice registrovat
Není závazná skutečnost, že si o tom štěbetají i vrabci na střeše. Tedy ti mediální čeští zrovna ne, dá se říct, že jsou vůči zprávám tohoto typu naprosto imunní, nebo raději sami lžou. Jako například Echo24, které například přes to, že obdrželo veškeré údaje o semináři “Mýty o Jugoslávii”, který pořádal ISSTRAS spolu s poslancem Jaroslavem Foldynou, překroutili všechno, co se jen dalo. Skutečný organizátor tam uveden nebyl, zato se tam jako organizátoři objevily společnosti, které s organizací neměly společného zhola nic.
Pan redaktor se neobtěžoval oslovit organizátora, i když mu bylo sděleno, o koho se jedná. Ne, on si prostě ty zkazky nejen vycucal z prstu, ale dodnes se Echo24 nezmohlo na nápravu, neřku-li omluvu. Podobně, jako Echo24 si “upravují” k obrazu svému informace o Ukrajině a Rusku také mnohá jiná česká média .
Jedním z takových “vrabců” je ovšem kazašský prezident Nursultan Nazarbajev zaznamenaný dokonce na videu, což je ovšem podstatně věrohodnější kalibr než bajkařské Echo24 či podobná média, která by eventuálně chtěla popírat autentičnost jeho projevu. Prezident Nazarbajev mimo jiné zavzpomínal, že jednou z prvních věcí, kterou kazašské vedení udělalo, byla demarkace hranic a jejich registrace v OSN. “Ukrajinská vláda to zřejmě udělat zapomněla”, konstatoval s lehce ironickým úsměvem kazašský prezident. (Původně publikováno na isstras.eu.)
Také dvoubarevná státní vlajka Ukrajiny znamená, že stát s takovou vlajkou je pouze územím, nacházejícím se pod přímým řízením příslušného centra koncentrace řízení.
Události, které se odehrály na Ukrajině, ukázaly, že tato země je pod komplexním nadnárodním řízením, že Ukrajina jako stát nemá žádnou suverenitu.
Tato dvoubarevná vlajka se coby státní vlajka Ukrajiny objevila poprvé v roce 1917, kdy se po rozpadu Ruské říše na jejích troskách začaly vytvářet četné státy, včetně několika republik na území dnešní Ukrajiny. Jedna z nich, Ukrajinská lidová republika, která vznikla pod protektorátem Německého císařství (podle šesté priority – mocenské) a Rakousko-uherského mocnářství (podle třetí priority – ideologické) dostala jako státní vlajku dvoubarevnou modro-žlutou vlajku, tedy vlajku spolkové země Dolní Rakousko.
Stalo se tak proto, že to byla právě Rakousko-uherská monarchie, která se aktivně zasazovala o vytvoření zvláštního národa Ukrajinců z části ruského národa.
Ukrajinská lidová republika existovala v letech 1917 až 1920. Pod modro-žlutou vlajkou pak během Velké vlastenecké války a po jejím ukončení působili banderovci, kteří sloužili Třetí říši, a po jejím rozpadu pak USA a Velké Británii.
Po celou dobu existence ukrajinské dvoubarevné vlajky se měnily odstíny jejích barev a proporce velikosti, ale konceptuálně zůstala vlajka jednoznačně srozumitelnou. (Více v knize Státní symboly a státní suverenita)
Další zajímavou souvislostí ohledně území Ukrajiny je dokument z amerického archivu národní bezpečnosti. Jedná se o projev ministra zahraničí USA Jamese Bakera adresovaného Gorbačovovi dne 9. února 1990 v Kremlu v Moskvě, který informuje o vstupu sjednoceného Německa do NATO a o tom, že nedojde k rozšíření NATO.
Překlad:
Chápeme potřebu poskytnout záruky zemím na východě. Pokud bychom zachovali svou přítomnost v Německu, které je součástí NATO, nedošlo by k rozšíření pravomocí NATO pro jednotky aliance ani o jeden palec na východ. Nakonec, pokud by to bylo pro všechny přijatelné, mohli bychom vést jednání v rámci formátu „dva plus čtyři“, která by mohla vést k takovému výsledku. Možná existuje lepší způsob, jak řešit vnější důsledky sjednocení Německa. A pokud existuje, nejsem si toho vědom. Nemáme k tomu souhlas Německa, ale zmínili jsme to Genscherovi a ten řekl, že si o tom chce popřemýšlet. Dumasovi se to líbilo a teď jsem to zmínil i vám.
Smlouva dva plus čtyři (Zwei-plus-Vier-Vertrag) byla údajně letos ze strany Ruské federace vypovězena. Tato smlouva, podepsaná dne 12.9.1990 v Moskvě, řeší zahraničněpolitické aspekty sjednocení Německa.
