…..článek se týká financí a možností v dnešní době….

V rozpravách k aktuálním článkům ve zdejším Marném okénku a jinde se stále znovu objevují dotazy čtenářů a čtenářek týkající se měnových kovů, hlavně stříbra a zlata. Je obtížné radit jim, co by měli nebo neměli udělat.

Protože totiž nynější situace je krajně složitá a vypjatá, složitější a vypjatější než kdykoli předtím. Navíc situace každého dotazujícího jednotlivě je odlišná a ty záležitosti jsou nezvyklé. Běžný člověk o nich není poučen a nemá s nimi běžné zkušenosti, je pro něj obtížné si rady správně uspořádat.

Z některých dotazů je zřejmé, že tazatelé se patrně – navzdory našemu upozorňování už celé roky předem – ještě i teď snad mylně domnívají, že na svoje rozmýšlení a jednání v tomto ohledu stále ještě mají dost času! Je to možné, ale spíš je nutné chovat se nyní tak, jako by už vůbec žádný další čas na dlouhé rozmýšlení nebyl. Respektive dokonce, že už je na pořízení měnových kovů víceméně už dávno pozdě. Ano, dokonce i tak to lze vidět.

Dále je hlavně nutné zdůraznit, že zacházení s měnovými kovy každopádně není běžná, rutinní záležitost! Naopak – protože nejde o věc běžnou, je zacházení s nimi obecně spjato se značným rizikem, jednotlivě vzato s celou řadou velmi zvláštních a nečekaných rizik.

To znamená, že při zacházení s měnovými kovy můžete také prodělat! Ba dokonce lze říci, že pokud budou věci plynout jako dosud a neobrátí se nějak příznivěji, pak budou věci kolem měnových kovů jako dosud zlovolně nastavené tak, že obyčejný člověk, který se do nich zaplete, i při sebelepší své snaze prodělá.

Proto je nutné považovat pořízení a uchovávání měnových kovů za riskantní záležitost a měnové kovy kvůli tomu považovat za způsob pojištění k pokrytí následků mimořádně velkých rizik. Mimořádně velké riziko, proti němuž se nelze pojistit běžně prodávaným pojištěním, je například riziko zhroucení měny, zhroucení hospodářství, přírodní katastrofy, vojenského nebo politického střetnutí nebo převratu, lidového povstání a nepokojů, války a občanské války, hladomoru, epidemických nemocí a podobně.

Proti těmto mimořádně velkým rizikům běžného člověka žádná běžná pojišťovna nepojistí, může se ale pojistit sám vlastnictvím měnových kovů, které i takové velké krize přetrvají. Jako každé pojištění má ale také pojištění cestou vlastnictví měnových kovů svoji obchodní cenu: nepřinášejí úrok, o jejich vlastnictví můžete přijít jejich ukradením, nebo uloupením, nebo také záporným rozdílem mezi jejich pořizovací, kupní cenou, a jejich cenou prodejní.

Moje dost obsáhlé rady ohledně měnových kovů jsou rozptýleny v rozpravách u dotazů zdejšího čtenářstva. Teď jen opakuju to hlavní: chcete-li svoje riziko snížit pomocí měnových kovů, jejich pořízení neodkládejte. Kupujte pokud možno výhradně za hotové, z ruky do ruky a bez uvedení své totožnosti. O tom, že měnové kovy máte, informujte pouze ty osoby, s nimiž byste se v případě nutnosti o jejich vlastnictví stejně podělili, nebo chcete, aby v případě vašeho úmrtí o jejich existenci věděly. Prodejce se můžete zeptat na to, zda od vás vaše měnové kovy později případně koupí. Ale jeho nynější stanovisko je až druhotné: i když případně řekne, že nekoupí, musíte koupi risknout a spolehnout se na to, že buď najdete jiného kupce, nebo se situace změní natolik, že i váš dnes neochotný prodejce posléze ještě rád vaše měnové kovy koupí.

Odhady budoucí ceny měnových kovů jsou obecně pochybné, protože totiž za měřítko berou nyní existující papírové měny a nyní existující hospodářské poměry, které ale v budoucnu vůbec nemusejí existovat, takže nebude, s čím poměřit, nebo se jejich hodnota inflací, hyperinflací, nebo naopak deflací změní tak výrazně, že poměřovat jimi bude málo rozumné. To znamená: nyní je situace tak nepřehledná a vypjatá, že mudrovat teď o tom, zda a kolik na koupi měnových kovů někdy v budoucnosti možná vyděláte, nebo možná proděláte, je v podstatě blbost. Jsem si jist, že nyní v tomto ohledu vy, ani váš „licencovaný investiční poradce“, nic spolehlivého nevymyslíte. Měnové kovy zkrátka buď budete mít, nebo nebudete, a co z toho vzejde, ukáže až budoucnost.

Příklady z dějin hospodářství ukazují: v době vrcholící hospodářské krize a pádivé hyperinflace vedle v Německu, před necelými 100 roky, bylo nutné pro větší nákup u místního pekaře přivézt tak obrovské množství hyperinflačních papírových říšskoněmeckých bankovek, že kupující je musel přivézt na vozíku a chtěl je pokud možno utratit ještě v ten den, kdy je dostal, protože už další den byla jejich hodnota vlivem stále rostoucí hyperinflace výrazně nižší. To, co za ně zvládl koupit – pokud bylo co kupovat – na tom vozíku zvládnul odvézt. Moje prateta Emilie (narozená 1903) si někdy tenkrát při své návštěvě Německa v Drážďanech asi za 2 svoje tehdejší neinflační koruny československé koupila plný kufr té nejlepší čokolády, který neunesla. Je proto možné, že v takové chvíli, pokud by v blízké budoucnosti snad znovu nastala, by měla sice jedna unce stříbra cenu 300 tisíc amerických dolarů, ale bylo by například možné za ni v tu chvíli pořídit jídlo pro malou rodinu na jeden týden. A podobně.

Postupně, až by situace nebyla tak vypjatá, by se ceny životních nákladů měly ustálit přibližně na poměru: jedna trojská unce stříbra za jeden měsíc práce běžně zručného řemeslníka. Nebo: krajíc chleba za ostříhání vlasů. Krychlička mýdla za koš brambor. Jedna nebo několik trojských uncí zlata za menší rodinný dům. A podobně. Jak vidíte, v období krize by se hodnoty směňovaly přímo, ne prostřednictvím papírových peněz. Papírové peníze by spíš nikdo jako protihodnotu za skutečné zboží nebo práci, jako kupní a platební prostředek, nechtěl.

Z toho vidíte, jak velké potíže mohou nastat a už také dříve nastaly a proti jak velkým rizikům se tedy možná pojišťujete.

Pro tadesco napsal Kocour Mourek, 31.7

 

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.