Alkohol sa v našej spoločnosti zakorenil ako kultivované pitie s kamarátmi a so známými. Odmietnutie panáka, či pohárika dokonca častokrát urazí. A popri tom sa odhaluje, že je to veľmi nebezpečná droga. Tí z Vás, ktorí si občas otvoria stránky Aluska.org, tak zisťujú rovnako ako ja, čo všetko nakoniec alkohol spôsobuje. Ako nás ničí s dôsledkami zasahujúcimi do dvoch ďalších generácií. Táto téma ma zaujala na toľko, že som si sama začala hľadať ďalšie dáta.
Je to fakt veľmi dôležitý, zvlášť, keď sa alkohol v našej spoločnosti hlboko zakorenil. Je to určite záležitosť, ktorá by sa mala rozoberať v čo najväčšom množstve médií. Zrovna sa mi pod ruku dostal článok – video rozhovor, ktorý skvele doplňuje články u Alušky. Rozhovor je rozhodne pre každého (nielen pre tých, ktorí čítajú blog).
anna
[wp_ad_camp_2]
Máme takové politiky, jaké si zasloužíme. Protože má společnost ráda alkohol, mají ho rádi i politici. A nic proti problémům s alkoholem spojeným dělat nebudou. Profesor Michal Miovský, přednosta kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, má o nebezpečí alkoholu jasno. Data jsou podle něj jednoznačná, žádná dávka není bezpečná a pro někoho můžou znamenat velké problémy už dvě deci vína. Média přitom prý mlčí o nemocech spojených s alkoholem. Zcela jistě může až za 9 typů rakoviny. Ale to Češi nechtějí slyšet.
Kladný vztah k alkoholu je podle Miovského pevnou součástí naší židovsko-křesťanské kultury. V Česku má osvěta a snaha upozorňovat na jeho nebezpečí dlouhé kořeny. Třeba za Masaryka prý byla situace lepší než dnes. Sám se tomu totiž aktivně věnoval a podpora byla obecně větší. Teď je podle Miovského pro vrcholového politika akceptovatelné i šnupání kokainu. To, co tu projde prezidentovi nebo šéfovi Senátu, by třeba v severských zemích neprošlo.
[wp_ad_camp_2]
Miovský tvrdí, že problémem jsou i někteří lékaři, kteří alkohol doporučují a ignorují výsledky výzkumů. Společně s kardiologickou společností a dalšími odborníky proto připravuje společné stanovisko. Jednoduše řečeno, některé známé osobnosti by třeba neměly doporučovat červené víno na srdce. Podle Miovského jsou totiž data naprosto jednoznačná. Jákekoliv množství alkoholu je potaneciálně nebezpečné a nikdy dopředu nevíte, jestli bude ohrožením právě pro vás. Miovský tvrdí, že alkohol přímo ovlivňuje až 9 typů rakoviny a lidé to netuší. Média totiž radši informují o opaku. A Češi tomu, co se jim nelíbí, selektivně nevěnují pozornost.
Patříme přitom mezi národy, které mají velmi vysokou spotřebu alkoholu a zároveň velmi nízkou zdravotní gramotnost. Prostě nevíme, co alkohol způsobuje a kolik stojí léčení. Navíc podle Miovského ani moc nerozumíme datům z médií a internetu. Jde údajně o vážný problém, který se týká i jídla. Za 10 let přitom na léčení nemocí spojených s alkoholem a tabákem prostě nebudeme mít. Miovský říká, že funguje hlavně výrazné zdražování, zákazy reklamy, pokuty a represe. To vše by tedy podle něj mělo přijít. Na politiky ale tlačí výrobci alkoholu a navíc sami pijí a kouří.
V čem je podobný uživatel heroinu českému politikovi, který hájí kouření a alkohol? Má dnes vůbec osvěta smysl a jak přesně funguje? Jaké zdravotní dopady může mít i malé množství alkoholu? A proč se třeba o spojitosti s rakovinou nemluví?
Zdroj: 9
Ešte na záver si dovolím poznámku. Je veľmi zaujímavé pozorovať komentáre pod takýmito článkami, ako u Alušky, tak aj u iných zdrojov. Veľa ľudí reaguje doslova agresívne. Vôbec takéto správanie nechápem a vysvetľujem si to už len skutočne veľkou závislosťou na takejto droge. Či už fyzicky alebo skôr mentálne? Je to predsalen všade v reklamách vo všetkých filmoch. Celospoločenská záležitosť so silným vzťahom k alkoholu. Občas som si aj ja rada dala pohárik vína, s tým, že je to zdravé. No po tých všetkých faktoch mi nerobí žiaden problém si dať namiesto toho s kamarátmi limonádu alebo čaj. A kto si chce dať alkohol, tak nech si dá. Skutočne nechápem tie nenávistné a agresívne komentáre.
Osobne nepiju uz nekolik let ani kapku ale alkohol rakovinu sam o sobe nezpusobuje ale podporuje ji docela dost rakovina zacina jakmile se stanete sami rakovinou tehle planety cim vetsi konzument jste cim vice lpine na cistem materialismu tim si ji casem privolate jste soucasti celku a jste jako bunka na tehle planete a rakovina je jen nasledek likvidace spatnych bunek tak jako vetsina nemoci :) a tu je i tajemstvi samolecby :)
Další účelová zpráva pro tupé ovce. Po jaderných testech se rakovina házela na kouření, teď to bude alkohol. Za čas to bude rafinovaný cukr. Vždycky se něco najde.
Nejdůležitější je zamlčovat další tisíce daleko nebezpečnějších látek, které jsou rakovinotvorné.
A hlavně vám nikdy nikdo neřekne, že rakovinu můžete dostat od obyčejného prochladnutí. Při něm se stahují cévy, snižuje krevní oběh a proplachování orgánů, dostavuje se stagnace krve, bují záněty a mrtvé bakterie s metabolity ucpou všechny cévy. Výsledkem je mrtvá tkáň – rakovina.
Kdyby lidé věděli jak snadné je rakovině předcházet a jak ji léčit, vyházeli by dochtory z oken, včetně jejich ministra.
S klasickým rčením.. Rum není chlast ale životní nutnost. roboti
Jenže, ono se pije na radost, ono se pije na žal a co je nejhorší, když doma někdo nasává sám a tajně. Co je horší než vožralej chlap, no předsi vožralá ženská. Koupí si, co je právě ve slevě, nebo v akci. Hlavně, že to teče. Z prázdných flašek si můžou doma postavit hradbu a na každodenní živobytí si klidně půjčí. Svým potomkům pak předávají rodinnou tradici pravidelného chlastání.
Tieto informácie mi pripomenuli jedny nočné dialógy v Slovenskom rozhlase s pánom, ktorý už vedome abstinoval po poslednom dobrovolnom liečení, ktoré však už bolo ním iniciované. Všetky predošle liečenia, boli z jeho strany nedobrovolné – tým aj neúspešné, kedže ako sám vravel nemal záujem spolupracovať. Jediné čo ho zaujímalo bolo kedy sa liečenie skončí a ako a kde príde k „vínku“ktoré pil od detstva po doporučení lekára na tvorbu krviniek. Ako sám prezentoval, začalo to nevinne od pár lyžíc červeného vína doporučených jeho mame, aby podporila synovu krvotvorbu? Množstvo sa časom zvyšovalo až skončil s „hladinkou“ ktorú pre svoj život potreboval. Hovoril o skazenom detstve i živote študenta strednej školy, ktorý sa nedokázal na nič vôkol seba sústrediť okrem tej správnej „hladinky“. Kde na ňu vziať, ako k nej prísť. Bol to veľmi inšpiratívny a zaujímavý dialóg s človekom, ktorý prešiel pestrou paletou vlastných skúseností až do okamihu vedomého – úplného abstinentstva. Teraz obetavo pomáha zo závislosti našim blížnym, ktorí to potrebujú.
Ja sama mám 62 rokov a som abstinentkou. Alkohol som ešte ako slobodná dievčina ochutnala. Nechutil ani mne ani manželovi, takže ani ako spoločenské klišé sa v našej rodine neusadil. Manžel ani deti alkoholu ani spoločensky neholdujú. Dá sa to. Akceptovali to aj naši blízky a známi. Ktokoľvek k nám prišiel okrem alkoholu mal vždy k dispozícii veľmi pestré a srdečné pohostenie :-))
Je to reakce ega, reakce na vnitřní nejistotu.
Ve skupince dávající si panáky si dát čaj (nebo na obědě místo masa si dát salát) …. proletí myslí ostatních – může proletět – „ty jo, ona (on) si dává něco zdravého, má se ráda (rád) zatímco já jdu s davem jak ovce“ .. a cítí se pozadu, mimo. Má potřebu se obhájit, uhrát to. A začne útočit aby dokázal že to jeho, jejich správné… Seš ty normální ? My si tu dáváme .. zatímco ty…
Celé je to i o tom, že pojem svoboda je nám (některým) už neznáný. Ano i to, že si chci dát k pití tohle, nebo na oběd onohle je moje svoboda, o kterou můžeme i takto přijít.