Atentát v hnízdě teroristů v Londýně: Napětí houstne a bílých „teroristů“ přibývá. Obnažené hrdlo Evropy. Mrtví a ranění i na druhé straně barikády. Cesta, ze které není návratu. Alláh ví, že přijde odplata

[wp_ad_camp_1]

Bílý ultrapravicový terorista najel dodávkou do davu muslimů u mešity na severu Londýna. Odporné, tragické, odsouzeníhodné. Správnou odpovědí na teroristické útoky islamistů v Londýně, Paříži, Berlíně, Bruselu, Švédsku a mnoha dalších místech by přece měla být „tolerance“, „jednota“, „láska“ a „mír“.

Jedinou akceptovatelnou reakcí musí být tiché zapalování svíček, kladení věnců a medvídků na hroby obětí a místa tragédií. Nad tím vším se musí vznášet šepot jako modlitba: „My to zvládnem.“

Ale mrtvých přibývá…

Jak se stát teroristou

Možná bychom se neměli ohlížet a raději se chytit za ruce společně se státníky, a to i s těmi, které jejich politika již poslala do propadliště dějin. Možná bychom se měli se stejným porozuměním jako na muslimské teroristy dívat i na ony „bílé ultrapravicové teroristy“, kterých bude čím dál víc.

Jeden z nich, otec čtyř dětí Darren Osborne (47), před pár dny strhl volant své bílé dodávky do shluku muslimů před mešitou ve Finsbury, jednoho (možná) zabil a více než deset zranil.

Bílý terorista…

Policie případ nejprve vyšetřovala jako vraždu a pokusy o vraždu. Pozatýkala jeho rodinné příslušníky, kteří vypověděli, že Darren Osborne rozhodně nebyl žádný ultrapravičák, natož terorista, a nikdy – až do atentátu u London Bridge – u něj nezaznamenali jediný projev rasismu.

Normální táta od dětí

„Ještě včera odpoledne jsem ho viděl na zahradě, jak si hraje se svými dětmi,“ řekl policii „teroristův“ soused Khadijeh Sherizi. „Prostě tomu nemohu uvěřit. Házeli si s míčem a zpívali. Byl to táta od rodiny. Měl děti. Vždycky se ke mně choval mile. A pak jsem ho viděl ve zprávách,“ divil se Sherizi.

Darren Osborne se údajně radikalizoval po nedávných teroristických útocích (3. června) u London Bridge, slavného mostu přes Temži, který symbolicky spojuje Londýn. Bílá dodávka tehdy najela do lidí na chodníku a mnoho z nich zranila. Pak z ní vystoupili tři islamisté vyzbrojení dlouhými noži a podřezávali zraněné jako kuřata. Politici, včetně prvního muslimského starosty Londýna Sadiqa Khana, čin pochopitelně důrazně odsoudili a jako vždy vyzvali k jednotě a společné modlitbě „My to zvládnem“.

[wp_ad_camp_1]

Po této události se prý Darren Osborne stáhl do sebe. Den předtím, než si vypůjčil bílou dodávku a najel s ní do hloučku před mešitou, byl prý vyhozen z místní hospody, protože „proklínal muslimy“. Podle svědků z místa činu, když ho návštěvníci mešity vytáhli z auta a srazili k zemi, prý křičel: „To je za London Bridge! Chci zabít všechny muslimy!“

Mešitu ve Finsbury Park si Darren Osborne nevybral náhodou, je považována za hnízdo islámského terorismu. Působil v ní například egyptský kazatel Abu Hamza al-Masri, přezdívaný „klerik s hákem“. Masri bojoval v Afghánistánu, kde přišel o obě ruce a oko. Ve Finsbury Park byl zrekrutován mimo jiné islámský terorista Richard Reid, kvůli kterému se dodnes zouváme na letištích (v roce 2001 se pokusil odpálit letadlo společnosti American Airlines na lince z Paříže do Miami výbušninou ukrytou v botě).

Dva měsíce předtím na Westminterském mostě nedaleko parlamentu srážel k zemi chodce jiný islámský terorista. Podobně jako Darrena Osborna i jeho popsali sousedé jako hodného, nenápadného člověka. Nechal za sebou 35 raněných a čtyři mrtvé. Také po tomto činu vyzval muslimský starosta Londýna k jednotě a dodal, že má policie vše pod kontrolou.

Místo svíček domobrana

Jen pár hodin poté, co odvedli policisté Scotland Yardu „bílého teroristu“ Osborna do cely, V Paříži na bulváru Champs-Elysées explodovala bílá dodávka, která najela do policejní dodávky. Řidič, také „ultrapravicový terorista“, na místě zemřel, v autě měl samopal, zbraně a výbušniny.

Základ „tradici“ bílých aut jako vraždícího nástroje položil atentát ve francouzském letovisku Nice. Dne 14. července 2016 (výročí dobytí Bastily, státní svátek) najel nákladní vůz, naložený atrapami zbraní, vysokou rychlostí do davu a nechal za sebou nejméně 84 mrtvých a sto zraněných. Řidičem měl být 31letý Francouz tuniského původu Mohamed Lahouaiej Bouhlel. Policie jej zastřelila.

Teroristické útoky islamistů v Evropě mají na kontě 1.165 obětí jen od března loňského roku: 22. března 2016, Brusel, 35 mrtvých, 340 raněných. 14. července 2016 atentát v Nice – 87 mrtvých, 434 raněných. 19. prosince 2016, Berlín, 12 mrtvých, 56 raněných. 22. května, Manchester 23 mrtvých, 119 raněných. 4. června 2017, London Bridge, 11 mrtvých, 48 raněných.

Prakticky ve všech případech šlo podle úřadů o čin údajného pomatence – samotáře, který byl v hledáčku policie, která už už chtěla zasáhnout, jen to o fous nestihla. Média mají krátkou paměť a vždy se spíše než na atnetát jako takový soustředí na údajný smutek těch, kteří atentáty umožnili – politiků, jejichž myšlenky jsou posléze vždy „u obětí , raněných a pozůstalých“.

Nejen muslimů přibývá

Po činu Darrena Osborna u radikální mešity ve Finsbury se islámská komunita v Londýně semkla. „Necítíme se tu bezpeční!“ „Islám je mírové náboženství!“, „Tento odporný čin volá po odplatě!“ volají muslimští mírumilovní občané. Mnozí z nich tu žijí celé generace, jiní přišli teprve nedávno. Každopádně – je jich čím dál víc, dokonce tolik, že svými hlasy pohodlně dostali do křesla starosty Londýna „toho svého“ muslimského spolubratra.

Útoky „bílých teroristů“, následujících krátce po sobě, ukázaly, že nejen muslimů přibývá. Že je stále více i těch, kteří berou „spravedlnost“ do svých rukou, protože u policie a politiků se jich nedovolají. Připomíná to film „Volný pád“ (1993) s Michaelem Douglasem. Ve filmové databázi ho uvádí text distributora:

„Za nesnesitelného horka uvízly v dopravní zácpě uprostřed Los Angeles desítky řidičů. Nervozita a napětí houstne, až jednomu z nich povolí nervy. William Foster vystoupí z vozu a se slovy ‚Jdu domů!‘ se vydá na cestu, z níž, jak se později ukáže, není návratu. V okamžiku, kdy mu arogantní prodavač odmítne vyhovět a rozměnit na telefon, se totiž osobní vzpoura muže nazývaného dále jen D-Fens (defence = angl. obrana) mění v pomstu. Pomstu světu, městu, společnosti, lidem. Baseballovou pálku, jeho první zbraň postupně nahradí nože, puška, samopal. Jeho cesta je stále víc destruktivní, zůstávají za ním trosky a později i mrtví. A přesto jej plně chápete, protože dělá to, co byste často nejraději udělali sami.“

Evropa je ve válce a je jasné, že mediální a politická bažina již svůj potenciál vyčerpaly. Loutky typu Macron dokáží odlákat pozornost jen dočasně. „My to zvládnem,“ trvá na svém kancléřka Merkelová a vedoucí představitelé německých satelitů, držící se moci zuby nehty, horlivě přikyvují.

Jen pro jistotu: Ten „bílý“ atentát samozřejmě neschvaluji. Je to trestné.

[wp_ad_camp_1]

zdroj: 1