Autoři filmu o Babišovi: Chytí býka za rohy a lže

Zuzana Piussi a Vít Janeček začali točit dokument o vývoji českého zemědělství po roce 1989. Vyšel jim z toho velmi kritický film s názvem Selský rozum. Pojednává o Andreji Babišovi, největším sedlákovi všech dob. „Vidíte tam strach a pokřivenost,“ říkají filmaři.

[wp_ad_camp_1]

Je několik dnů po kinopremiéře vašeho dokumentárního filmu Selský rozum. Jaké máte reakce?

Zuzana Piussi (ZP): Od přátel a kolegů mám pozitivní ohlasy. Mluvila jsem i s lidmi, kteří mě v minulosti kritizovali, a říkali, že to bylo fajn. Jako vždy se objeví i někdo, kdo vám řekne, že jsme měli udělat úplně jiný film. Ale na to jsem už zvyklá.

Ozval se i Andrej Babiš. Říká, že dokument je neobjektivní, nevyvážený, a že je to skrytá předvolební agitka namířená proti němu.

Vít Janeček (VJ): On hlavně řekl, že už dopředu věděl, že se s námi nemá bavit. A prý udělal dobře, že se námi nepotkal. To mě zaujalo. Jeho nesetkávání se a nevyjadřování se je podle mě také velké téma.

Předpokládám, že jste s ním chtěli natáčet (v dokumentu vystupuje jen na archivních záznamech, pozn. red.).

VJ: Poslali jsme do Agrofertu okruhy, o čem chceme mluvit. Jak se rozhodují, co budou pěstovat, jak nakupují firmy. Chtěli jsme také mluvit s manažery z Vodňan o podmínkách zaměstnávání cizinců (film se věnuje i pracovním podmínkám ve Vodňanské drůbeži, pozn. red.). Nabízeli jsme, že si můžeme pohovořit s kýmkoliv z Agrofertu, výběr těch lidí byl na nich. Andrej Babiš na SMS zprávu nereagoval a Agrofert odmítl.

ZP: Ke všemu, čemu se ve filmu věnujeme, jsme chtěli znát jejich názor. Bez úspěchu.

Vůči Andreji Babišovi a Agrofertu je dokument velmi kritický. Čekali jste od začátku, že vznikne takový film?

VJ: Máme natočených sto dvacet hodin materiálu. Původní nápad byl, že začneme tím, jak vypadalo zemědělství v roce 1989, obloukem se přesuneme do současnosti, ukážeme největší změny a problémy. Z toho všeho nám vyplynul konflikt mezi konceptem rodinných farem a velkých korporací, která je pro dnešek určující. Zemědělské podniky v Česku často vlastní finančníci, kteří skupují půdu ve velkém. Nesouměřitelně největší z nich je pak konglomerát Agrofert.

ZP: Postupně jsme zjišťovali, jak negativně se Andrej Babiš podepsal na různých věcech v zemědělství. A na skrytou kameru máme natočenou i řadu výpovědí o tom, jak zakládá stranu, jaké podivné praktiky se při tom používají. Máme výpovědi, jak probíhaly čistky na úřadech, které jeho byznys kontrolují. Třeba na inspekci životního prostředí nebo na veterinářské inspekci. Do dokumentu se nám ale všechno nevešlo.

Počítáte s tím, že vás Andrej Babiš nebo Agrofert může žalovat?

VJ: Pokud k tomu dojde, stane se jedna pozitivní věc – začne se to prošetřovat. Za tím, co jsme vytvořili, si stojíme.

ZP: Třeba jsme zdokumentovali, jak funguje politika zavřených dveří. Oni nepustili ani kontrolory do fabriky! Jakou pak máte možnost bojovat s takovým velkým hráčem? Je důležité, aby se veřejnost dozvěděla, jak Andrej Babiš hospodaří. Aby Češi věděli, jak funguje. A že pokud vyhraje volby, bude to průšvih.

Například v Lovosicích, kde vyrábí hnojiva a zpracovává řepku, dostal Babiš v minulých volbách do sněmovny 32 procent hlasů, tedy víc než jinde. Místní lidé jsou s ním zřejmě spokojeni.

ZP: On sám říká, že ho živí chemie. Ta mu jde.

V zemědělství je to jinak?

VJ: Když se podíváte na posloupnost, jak vstupoval do podnikání, vidíte nejdříve hnojiva a chemii. To je stabilní byznys, postavený na technologii a určitém počtu lidí. Potom ovládl zemědělské výkupy. A nyní může ovlivňovat třeba to, že prvovýroba spotřebovává více hnojiv a chemie, což je výhodné pro jeho primární byznys. Tam už přichází problém, protože se to týká krajiny, živých procesů i toho, jaké výroby se upřednostňují. Pro něj je výhodnější mít v katastru sto hektarů s řepkou a k tomu čtyři lidi s dobrým traktorem, co to obhospodaří. Naopak lokální farmář bude mít výrobu pestřejší, bude mít i nějakou živočišnou výrobu, protože potřebuje hnůj na pole…

Andrej Babiš by vám asi namítl, že je dobrý hospodář. A doložil by to tím, že do svých společností investuje, a že zaměstnává spoustu lidí.

VJ: Jsou sektory, ze kterých lidi zcela evidentně naopak vytlačuje. V potravinářství máme několik výpovědí, jak to probíhá, když firmu koupí Babiš. Přijde první manažer, lidem strhne tisíce korun z výplat, přijde další a opět se šetří na lidech. Máme výpovědi špičkových řezníků, co pracovali dříve v Kosteleckých uzeninách a nyní pracují v Rakousku. Propad mezd byl obrovský.

ZP: Podívejte se na stránky agrofertreality.cz. To je online svědectví, jak to funguje. Babiš skupuje farmy, ale nerozvíjí je. Nechá si půdu, rozprodává budovy a ruiny.

Jako ďáblův advokát namítnu, že se chová jako racionální podnikatel. Alespoň v tom smyslu, že kupuje věci, které ekonomicky nefungovaly. Není lepší, aby tam – obrazně řečeno – pracovalo aspoň padesát lidí za padesát, když to neuživí sto lidí za sto?

ZP: Andrej Babiš ví moc dobře, co a proč kupuje. V případě Kosteleckých uzenin i Bohumíra Rady z Jevišovic, který ve filmu vystupuje, to bylo nepřátelské převzetí. Teď se třeba snaží skupovat lesy a ve výpovědích majitelů slyšíte, jak najednou mají problém získat úvěry na své podnikání. Podobně se to stalo panu Bočkovi v Kostelci, který musel firmu prodat.

VJ: V každém jednotlivém případě se musíte dívat, zda těm problémům nepomohl někdo zvenčí, aby se k tomu Babiš snadněji a levněji dostal. Tenhle princip je popsaný na několika případech jak v našem filmu, tak v knize Žlutý baron (novinářů Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky z Deníku Referendum, kteří v dokumentu vystupují, pozn. red.). Existují i stará svědectví, jak se Andrej Babiš dostal k Lovochemii. Nebo příběh Petrimex versus Agrofert. Metodou jeho sběratelství je nepřátelské převzetí.

ZP: Babiš skupuje to, co mu přinese další státní dotace. Vy mu říkáte podnikatel, ale on především čerpá šílené dotace, které navíc od jeho vstupu do politiky dále stoupají.

Ve vašem dokumentu je scéna, kde se lidé na skrytou kameru vystrašeně domlouvají, kdo z nich vám příběh odvypráví. To, že se lidé bojí mluvit i skrytě, bylo děsivé.

ZP: Na to jsme naráželi pořád. Používání skryté kamery nám příjemné není, ale jinak podobný film nejde udělat.

Je to racionální strach? Mají se ti lidé skutečně čeho bát?

VJ: Máme nabrané příběhy lidí, kteří se dostali do sevření finančních úřadů. Jejich strach je opodstatněný v tom, že proti nim ze dne na den zasáhl stát, a to způsobem, proti kterému je velmi těžké se bránit.

Myslíte, že za tím stojí Babišův vliv? Nedělají to lidé spíše proto, kteří se mu chtějí zavděčit? Máte v dokumentu například starostu Kroměříže za ANO, který se přeřekne a mluví o straně Agrofert.

VJ: O hnutí Agrofert.

Asi se mu to v hlavě spojuje. Ale třeba s tím ani Babiš, ani Agrofert nemají nic společného.

VJ: Andrej Babiš nastoluje určitou kulturu. A ta není demokratická, ale korporátní. Je velký rozdíl mezi demokratickým státníkem, který vytváří nějaké prostředí, a Babišovým prostředím korporace, jejímž smyslem je co nejvyšší zisk. To jsou dvě různé cesty, na které se vydáváte s jinými lidmi a s odlišným přístupem.

ZP: Máme natočený rozhovor s vyhozeným kontrolorem a ten nám popisuje, jak probíhá výměna kompetentních lidí za nové. On o nich říká, že ti už mají autocenzuru v sobě.

VJ: Takový nový pracovník chápe, že do některých věcí se neleze. Šéf zvedne obočí a už není otázek. Loajalita u nich vítězí nad principem.

Ve filmu zmiňujete v této souvislosti vyhazovy některých inspektorů životního prostředí.

VJ: Ano. To je výborný příklad, jak to funguje. Když nastoupil ministr životního prostředí Richard Brabec, nasadil čističe. Měl na to měsíc nebo dva, než začal platit zákon o státní službě. Koho by nestačili vyměnit, ten už by zůstal. Vyházeli kvalifikované pracovníky, kteří jsou v komunitě odborníků na životní prostředí respektovaní. A přišli ti, kteří v sobě mají zakódovanou autocenzuru.

ZP: Já už jsem to zažila na Slovensku, proměňuje se to postupně – od pokřivené hlavy člověka nahoře až po posledního vrátného. Přijdete do podniku a tam najednou vidíte lidi s bouchačkami, kteří se vám snaží vytáhnout kartu z mobilu. Zažili jsme to při natáčení v Kroměříži a té podobnosti se Slovenskem jsem se lekla.

Andrej Babiš ani jeho strana nevznikli ze vzduchu.

ZP: Lidi ztratili důvěru v tradiční strany a za to si mohou ty strany samy. Prošla jsem archiv České televize o Babišovi, celkem devět hodin záznamů. Byla jsem zvědavá na rok 2013, protože tam vidíte zlom. Když přišel Babiš do vlády, přestal dávat velké rozhovory. Do té doby chodil do debat a předváděl ta brutální čísla – kdo a za co dostal jaké peníze. Šokoval otevřeností, čísly a výroky, že všichni kradou. A po čtyřech letech vidíte, že jiné téma nenašel.

VJ: Současně zjistíte, že v tom výchozím měl pravdu. Vystihl pocity většiny lidí, kam se politika dostala. Lidé hledají autenticitu a on na řadu lidí působí autenticky. Chytíte ho na miliardových daňových problémech a on si stoupne před kamery a vysmívá se tomu. Lidi, kteří to měří vlastními zkušenostmi, si řeknou: „Pro boha, kdyby kradl, přece by takhle nelhal!“ V tom je naprostý génius. Chytí býka za rohy a lže.

Proč jste s vaším dokumentem zamířili nejdříve do kin?

VJ: Ještě před premiérou jsme vypustili nehotový film, protože Jakub se Zuzkou (již zmínění Patočka a Vlasatá z Deníku Referendum, pozn. red.) měli turné se svou knihou a k ní promítají film. Na finální verzi dokumentu jsme mezitím pracovali dál.

V některých městech se prý v kině promítat nesměl. Je to pravda?

VJ: V Přerově a v Sokolově. Tam už byl dokonce pronajatý sál, ale najednou se to zrušilo – s tím, že je plánovaná odstávka elektřiny. Přitom pak ale kulturák normálně svítil i v době, kdy se mělo promítat. Nabídlo se místní gymnázium, ale vedení školy dostalo příkaz z kraje, že se ve škole nesmí dělat politické akce. Což je fascinující, protože Andrej Babiš po běžně jezdí po aulách a promlouvá ke studentům. Nakonec se nabídl místní kostel a tam se to promítlo.

Hlavním producentem filmu je Česká televize. Kdy Selský rozum odvysílá?

VJ: Uvedení v televizi se komplikuje tím, že nastává doba horké předvolební kampaně. My jako minoritní koproducenti usilujeme o to, aby se film odvysílal ještě před prázdninami – kvůli vyšší sledovanosti. To už se ale nejspíš nestihne. Pak se to může vysílat až do 28. července, později už je kvůli volbám moratorium.

Teď vybíráte na vašem webu peníze na to, aby váš film mohl jít do širší distribuce v kinech a klubech. Je vůbec možné se dokumentárním filmem uživit?

ZP: Prakticky ne.

Ani když natočíte hodně úspěšný dokument?

VJ: Dokumenty se „uživí“ jen v televizi, která produkci majoritně financuje. Další možností jsou granty, státní fond… Ale to nejsou žádné velké peníze.

Proč dokumentární filmy děláte?

ZP: K tomu mám jeden zážitek s Jaroslavem Haščákem z doby, kdy jsem natáčela film Od Fica do Fica (Haščák je spolumajitel společnosti Penta, setkání se týkalo dokumentu o kauze Gorila, kdy slovenská zpravodajská služba nahrávala rozhovory mezi Haščákem a slovenskými politiky, pozn. red.). Chtěl se mnou jít na kávu a já se ho ptala, proč. A on mi řekl: „99 procent lidí je jasných, ti dělají podobné věci pro peníze. Jen jedno procento má úplně jinou motivaci.“ Nechal si mě prověřovat a bylo mu jasné, že jsem na ten film žádné peníze od nikoho nedostala. Dělala jsem to opravdu jen kvůli tomu tématu, které mě zajímalo, a on mě kvůli tomu chtěl vidět.

Vybíráte si samá štěpná témata, na Slovensku jste byla trestně stíhaná kvůli dokumentu o soudnictví. Neopotřebovává to člověka?

ZP: Já i Vít děláme to, co nás zajímá. Když se dějí věci jako Gorila, migrantská krize, Babiš, nechceme dělat nějaká náhradní témata.

VÍT JANEČEK (1970)
Český režisér, dokumentarista a pedagog na pražské FAMU. Je členem několika organizací a spolků – například Greenpeace či poradního sboru sociálnědemokratické Masarykovy demokratické akademie, zasedá ve správní radě Burma Center Prague (v Barmě organizuje filmovou školu). Se Zuzanou Piussi uvádějí pořad Průvan na ČT Art, který se zaměřuje na krátký a studentský film.

Zdroj: 1

[wp_ad_camp_1]