Bilderberg opět zasedal: Co znamená toto míchání karet? Na našem písečku bez povšimnutí. Je ohrožen jejich řád? Podpora společenského rozkladu

Vladimír Pavlenko se ohlíží za letošním před veřejností jako vždy utajeném setkáním známé skupiny globalistů, připomíná některé momenty z její historie a ptá se, co asi má za smysl přeskupení termínů těchto setkání

Co znamená Bilderberg?

„Konspirologové“, kteří nad touto otázkou vraští obočí, začnou mluvit o „zednářském“ spiknutí proti světu, iluminátech a podobných divokých teoriích, které mnohdy nemají žádný zvláštní vztah k realitě s ohledem na skutečnost, že zednářství je v tomto případě pouze organizačním principem a kádrovou „náplní“. Kdežto vlastní funkcionalita je realizována na zcela jiné úrovni přesahující zednářství – jde nad rámec pravomocí Velkých lóží, jejichž systém je postaven na principu „jedna země – jedna lóže“. „Ilumináti” se zase dávno transformovali do neregulérní lóže „Velkého východu” a ve své původní formě již neexistují.

Na rozdíl od konspiračních teorií jsou „statistiky“ nudnou záležitostí, avšak dokumentují dobře známá fakta z historie Bilderbergského klubu. Založen byl v roce 1954 v holandském městečku Oosterbeeke, schází se každý rok v naprostém utajení, novináři na zasedání nesmějí, s výjimkou pozvaných mediálních „bossů“ a seznam účastníků se vybírá z ohraničené skupiny čítající asi 450 lidí, přičemž kdo z nich je zrovna pozván, závisí na diskutovaných otázkách. „Encyklopedisté“ by připomněli vnitřní strukturu. Kromě uvedeného „širokého kruhu“ 450 členů existuje ještě „úzký kruh“ pětatřiceti osob tvořících Výkonný výbor (Steering Committee) a „velmi úzký hlouček“ deseti přísně utajovaných jmen Poradního výboru (Advisory Committee).

Ani první, ani druhá, ani třetí úroveň neukazuje na to, jaké místo má Bilderberg v systému globálních institucí a jaká role mu tím byla přiřazena. A právě to vysvětluje všechny ty šokující „analytické“ výlety do divočiny na pomezí mezi realitou a fikcí.

Společenství kulatého stolu

Když se v důsledku Velké říjnové revoluce zhroutil první plán globalizace pod vedením „světové vlády“ zastoupené Společností národů (League of Nations), musela konceptuální centra revidovat svoji strategii. Dalším faktorem byla na konci první světové války transformace USA na hlavního světového kreditora, jehož dlužníky se staly všechny ostatní vítězné mocnosti, včetně Velké Británie. Za těchto podmínek skupina okolo prezidenta Woodrowa Wilsona, v níž klíčovou roli hrál plukovník Edward House úzce propojený s klanem Rothschildů, dosáhla rozdvojení moci. Tak vzniklo dualistické spojení londýnského Chatham House (Britský a poté Královský institut mezinárodních vztahů) s Washingtonskou radou pro zahraniční vztahy (?FR – Council on Foreign Relations). Chatham House vznikl na základě Společenství kulatého stolu (SKS) založeném v roce 1891 zakladatelem jihoafrických kolonií Cecilem Rhodesem. K účasti v něm byli přizváni Rhodesovi nástupci – Alfred Milner, Arnold Toynbee, dále pak zástupci britského ministerstva zahraničních věcí Edward Grey a Arthur Balfour, a Nathaniel Rothschild, vnuk zakladatele britské větve tohoto židovského rodu, který byl jako první povýšen do šlechtického stavu a uveden do sněmovny lordů.

V letech 1909–1911 se kolem Společenství kulatého stolu vytvořil vnější „široký“ kruh, který dostal od stejnojmenného časopisu vydávaného za peníze britských Rothschildů název „Kulatý stůl“. S vytvořením Federálního rezervního systému (FED) v roce 1913, na němž se Rothschildové podíleli společně s americkým „ropným“ klanem Rockefellerů, přešly pod úplnou kontrolou oligarchie také USA. Stalo se tak v okamžiku, kdy USA odmítly vstoupit do Společnosti národů, avšak Edward House trval na dvou centrech a vytvoření CFR, čehož se mu podařilo dosáhnout na jedné straně účastí Kulatého stolu a na druhé straně pomocí amerického kádrového obsazení a křížového financování obou center oběma oligarchickými klany.

Na základě Americké geografické společnosti vytvořil Edward House poradní sbor „Inquiry“, jemuž Wilson svěřil strategické plánování oddělené od soudobých otázek zahraniční politiky, které ponechal na ministerstvu zahraničí. Právě „Inquiry“ posloužilo jako základ pro založení CFR a jeho vazby na Chatham House byly založeny na těsných vztazích, které měl Edward House s rezidentem britské zpravodajské služby ve Washingtonu Williamem Wisemanem. Všechny tyto aktivity probíhaly v letech 1919-1921.

Střediska hierofantů

Jinak řečeno, Chatham House a CFR představují svazek elit vytvořený za účelem oddělit strategické plánování od reálné politiky. A je to právě tato elitní parta, která stojí za všemi událostmi, které se odehrály během dvaceti let mezi dvěma světovými válkami, včetně Velké hospodářské krize, nacistického přerodu Výmarské republiky a rozpoutání nového světového konfliktu. Když však v jeho důsledku došlo k přeměně Sovětského svazu na supervelmoc a k rozdělení Evropy mezi Západ a Východ, bylo jasné, že studená válka bude dlouhá a do nových pokusů o globalizaci je daleko. Angloamerické elity stály před potřebou kontroly nad západoevropskými elitami a jejich zapojením do další protisovětské strategie. A právě tehdy vznikl projekt zastoupení Chatham House – CFR v západní Evropě, který vyústil v založení klubu Bilderberg.

Bilderbergský klub (skupina) je rozšíření Chatham House a CFR na kontinentální Evropu původně namířené proti SSSR a v současných podmínkách tedy i proti Ruské federaci. U jeho založení stála aliance stoupenců nacismu mezi západními elitami a západních trockistů zosobněná holandským princem Bernhardem Nizozemským – dědem dnešního monarchy Wiléma-Alexandra Nizozemského, který zazářil na letošním zasedání, a jedním z ideologů NATO – polským rusofobem Józefem Retingerem.

V jejich korespondenci je nastíněna základní koncepce Bilderbergu, jejíž citace stojí za to:

„Anglosasové jako rasa jsou předurčeni některé rasy vytěsnit, jiné asimilovat, a pokračovat v tom tak dlouho, dokud nebude celé lidstvo anglosaské,“ píše J. Retinger princi Bernhardovi. „Nejdříve je však nutné ustanovit kontrolu nad duší Země – Ruskem. Bez toho je světová nadvláda Anglosasů nedosažitelná. Aby bylo možné ovládnout Rusko, je třeba vypracovat strategii, podle níž by USA a jejich spojenci sevřeli Rusko, podobně jako anakonda, ze všech stran: ze Západu – Německo a Velká Británie, z Východu – Japonsko. V jižním směru je nutné vytvořit pro-anglosaský vazalský stát, který se bude rozprostírat mezi Kaspickým, Černým, Středozemním a Rudým mořem až k Perskému zálivu, aby těsně uzavřel přístup Ruska k doposud snadno dosažitelnému Indickému oceánu. … Pokud zvážíme problém z geostrategických pozic, je třeba konstatovat, že hlavním a přirozeným nepřítelem Anglosasů na cestě ke světové hegemonii je ruský národ. V respektu k přírodním zákonům nezadržitelně tíhne k Jihu. Proto je nutné okamžitě přistoupit k ovládnutí celého půlměsíce Jižní Asie mezi 30 a 40 stupněm severní šířky a odtud postupně vytlačit ruský národ na sever. Tak jako podle všech zákonů přírody po zastavení růstu následuje úpadek a pomalé umírání, tak i ruský národ pevně uzamčený ve svých severních zeměpisných šířkách neunikne svému osudu…“

Není co dodat. Jen snad to, že onen neexistující vazalský stát v „jižním podbřišku“ SSSR-Ruska není nic jiného, než mezinárodně teroristický chalífát. Nejde o žádnou konspiraci, ale o ryzí geopolitiku, přesněji o geostrategii.

Systém světové vlády

V sedmdesátých letech se po Bilderbergu objevila Trilaterální komise, která rozšířila vliv této aliance na japonskou elitu, jejímž prostřednictvím se v roce 2000 postupně rozrostla na Asijsko-pacifický region. Například v rámci posilování britsko-japonských vztahů začala protestantská invaze do Číny, přičemž jako odrazový můstek posloužila Jižní Korea. Trilaterální komisi vytvořil Zbigniew Brzezinski, který se stal jejím prvním ředitelem. Prezidentem Bilderbergu i Trilaterální komise se stal předseda CFR David Rockefeller – mezi pěti bratry třetího pokolení dynastie původně zodpovědný za bankovní obchody, zároveň však zakleslý svými dlouhými prsty ve velké politice namísto svého neschopného bratra Nelsona, guvernéra New Yorku a posléze viceprezidenta USA u Geralda Forda.

Souběžně s těmito procesy probíhala výstavba nových institucí v oblasti veřejné politiky. Společně s Trilaterální komisí se objevila „Skupina sedmi – G7“, která představovala její „hlásnou troubu“. Na přelomu dvacátých let se s v souvislosti s transformací japonské části Trilaterální komise na asijsko-pacifickou objevila „Skupina dvaceti – G20“. Při její pracovní sestavě složené z vedoucích představitelů centrálních bank a ministerstev financí byla v roce 2008, v souvislosti s nástupem globální finanční krize, povýšena do formátu summitů hlav států a vlád. A od té doby začala postupně získávat pověst „světové ekonomické vlády“.

Ve skupině G20 mají účast MMF a Světová banka, kteréžto bankovní instituce tvoří spolu s basilejskou Bankou pro mezinárodní vypořádání (BIS) a emisními centry rezervních měn strukturu „kolektivní světové centrální banky“, což jasně ukazuje na snahu loutkovodičů vytvořit plnohodnotnou strukturu globální správy věcí veřejných, o níž se stále častěji a stále více hovoří. Účast MMF a Světové banky na struktuře OSN navíc dokazuje přání těch samých loutkovodičů vrátit této mezinárodní organizaci roli centra globálního řízení, což se nepodařilo v rámci Společnosti národů, jak bylo zamýšleno v letech 1944-1945. Ochranné mechanismy, které byly vybudovány sovětskou stranou, z nichž nejdůležitější jsou stálé členství Ruska v Radě bezpečnosti a právo veta, tomu brání.

Lze tedy říci, že Bilderberg není jakési mytologické centrum „globální konspirace“, nýbrž důležitý prvek systému globální správy vnucené všem zemím a národům světa a jako takový představuje konceptuální úroveň řízení ve spojení severoamerických elit s evropskými.

Organizátoři tohoto systému se slovně omezují na ekonomiku, ale ve skutečnosti ho rozšiřují na sociální a politickou sféru i geopolitiku. To se děje s pomocí konceptu „udržitelného rozvoje“ zavedeného do mezinárodního politického diskursu po pádu SSSR, což představuje samostatnou kapitolu poválečného vývoje.

Elitářské zastoupení v Montreux

Některá fakta charakterizující zasedání v Montreux:

• Staronové představenstvo: USA, Velká Británie a Kanada – dohromady téměř 50 účastníků; zbytek byli Evropané (Francie – 9, Nizozemí – 7, Západní Německo – 6, Švýcarsko – 5, Turecko – 5, ostatní méně); z postsovětských republik – jeden estonský premiér Jüri Ratas. Mezinárodní organizace – NATO, UNESCO, OECD a Světové ekonomické fórum v Davosu;
• historicky největší zastoupení velkých podniků – nadnárodních společností, bank a investičních společností; za nimi následují fondy a mozková centra; po nich politici, povětšinou z exekutivy, pak šéfové informačních médií, a také zástupci rozvědné zpravodajské komunity a odboroví bossové;
• z „TOP“ osobností bezprecedentní zastoupení holandské reprezentace – král Wilém-Alexandr a premiér Mark Rutte; kromě nich a výše zmíněného estonského premiéra je zde také švýcarský prezident Ueli Maurer; z výkonných ještě Mark Carney – ředitel Bank of England (stojí za povšimnutí, že FED zastoupen není), generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, poradce Donalda Trumpa a jeho zeť Jared Kushner, z „bývalých“ potom – Henry Kissinger, James Baker, José Manuel Barroso a David Petraeus;
• z „TOP“ korporací a bank je jich tu mnoho, uvedu proto jen ty „nejznámější“: Goldman Sachs, HSBC, Santander, AXA (z ní předseda řídícího výboru Henry de Castries), Lazard, Total, Daimler, IT giganti Google a Microsoft;
• klíčová média: Axel Springer, Ekonomist, NBC, Bloomberg, Washington Post, Financial Times;
• „mozkové trusty“: všechny hlavní, prakticky bez výjimky, přinejmenším z USA a Británie.

Proč zrovna nizozemská reprezentace před německou? Protože Nizozemsko je britské předmostí na kontinentě již od časů holandské Oranžsko-Nassauské dynastie s židovskými kořeny (Vilém III. Oranžský), která vládla v Londýně koncem 17. století a má své zastoupení v současném králi a jeho předkovi Bernhardovi. Tato reprezentace je důkazem výlučnosti angloamerického vlivu v Bilderbergu i na celém Západě a ztělesňuje západní elitářské kruhy.

Konceptuální rozdávání karet

Souhrnně řečeno, celý řetězec elitních stínových institucí – od skupiny Chatham House a CFR (angloamerické elity) až po Bilderberg (angloamerické a evropské elity) a Trilaterální komisi (totéž + elity Japonska a Asijsko-pacifického regionu) – představuje systém konceptuálního řízení budoucího systému tří světových bloků: západní (Severní a Jižní Amerika), centrální (Evropa, západní Asie a Afrika) a východní (Asijsko-pacifický region). Postavení Ruska v tomto systému je stále předmětem diskuse.

Jedno z hledisek předpokládá, že evropská část Ruska by měla vejít do centrálního bloku a asijská část do východního bloku (projekt „Evropa od Atlantiku po Ural“); jiné zachovává jednotu ruských zemí, ale zcela je odsouvá na periférii centrálního bloku (projekt „Evropa od Lisabonu po Vladivostok“). Proto žádný z těchto projektů není pro Rusko přijatelný a účastnit se výše uvedených globálních řídících institucí nemá smysl, protože je to vlastně souhlas s kapitulací. Na úrovni oficiálních představitelů Ruska sice není taková účast prakticky zaznamenána, ale dochází k zapojení oligarchů a lidí z liberálních kruhů, včetně přidružených „mozkových center“, do činnosti Bilderbergu a Trilaterální komise.

A ještě jeden důležitý moment. Během mnoha let se v uvedeném řetězci institucí zavedla praxe, při níž se na jaře v rozmezí od března do dubna koná výroční zasedání Trilaterální komise, potom se koncem května až počátkem června koná summit G7 a následuje zasedání Bilderbergu v první dekádě června. V letošním roce bylo však pravidlo narušeno. Summit Bilderbergského klubu byl první v pořadí této série. Poté se v polovině června, se zpožděním o dva až tři měsíce, sejde v Paříži Trilaterální komise. A skupina G7 bude pořádat svůj summit ve francouzském městě Biarritz až koncem srpna. Navrch toho všeho bude z konce roku na konec června přesunut summit G20, který se letos uskuteční v japonském Ósace. Je tudíž pádný důvod se domnívat, že takovéto „zamíchání karet“ není náhodné, ale odráží určité události a procesy. Které konkrétně?

To bude možné s jistotou posoudit až po pařížském summitu trilaterální komise, kdy bude zveřejněn její program. Pak ho bude možné srovnat s tématy letošního Bilderbergu, stejně jako s nadcházejícím summitem G7, jehož témata pro jednání jsou již známa. Podle minulých zkušeností nějaké shody náhod bezpochyby nastanou, ale důležitá budou nejen témata, ale i vznesené otázky. Žádné texty projevů ani zpráv ovšem k dispozici nebudou – „pravidlo Chatham House“ v praxi. Vše zůstane utajeno před veřejností.

Globální feudalismus

Témata zasedání v Montreux jsou uvedena zde. Stojí za povšimnutí, že kybernetické hrozby jsou až na posledním místě. Je jasné, že obvinění Ruska a Číny v tomto ohledu překrývají obavy a opatření ve smyslu otázek z první poloviny seznamu: zachování „strategického řádu“ výhodného pro Západ, kontrola nad Evropou a Británií (téma brexit), „udržitelný rozvoj“ a samozřejmě budoucnost ekonomického systému. Na rozdíl od apologetů spučasné tržní teorie a praxe, k níž neexistuje „žádná alternativa“, mají skuteční strůjci tohoto projektu o jeho budoucnost velkou obavu. A nikterak neskrývají, že hlavní hrozbu spatřují v Číně a Rusku.

Porovnejme to s agendou budoucího summitu G7. Je snadné se přesvědčit, že se vše shoduje: Globalizace, to je „strategický řád“. „Genderová nerovnost, biologická rozmanitost, ochrana oceánů“, to jsou otázky „udržitelného rozvoje“. Problémy „digitalizace“, které zneklidňují vůdce G7, jsou v agendě Bilderbergu nazvány „kybernetické hrozby“ a probírány v tématu „sociální sítě“, kde jsou již patrny otevřené výzvy k využití sociálních sítí coby „zbraně“, samozřejmě rozvratné. Pro konečné rozluštění hádanky zbývá vyčkat na program Trilaterální komise, kde jsou obvykle zveřejňováni přímí účastníci diskuse – moderátoři i řečníci.

Na závěr uveďme nesporný fakt, že současná takzvaná „konkurenčně tržní ekonomika“ Západu je jasnou fikcí. Míč na hřišti je totiž usměrňován extrémním a cynickým monopolismem zakomponovaným do tržního prostředí, a to nikoliv v režii právnických, ale fyzických osob. Právě v jejich zájmu funguje systém globálních řídících institucí, jehož součástí bylo i zasedání Bilderbergského klubu v Montreux.

Správnější by bylo nazývat tento systém „globálním feudalismem.“

zdroj: 5