Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Brutální násilí v Berlínských ulicích. Takto se chovají migranti v hlavním městě Německa… Dokument německé televize RTL
…..svět postavený na hlavu. Sluníčkáři říkají: musíte jim přece vysílat lásku a pak se Vám nemůže nic stát….
10:54
Nejen v Berlíně, ale i jiných městech po celém Německu stále stoupá počet trestných činů mladistvých, často nezletilých dětí, které si své oběti napadají ve skupinách. V reportáži německé televize RTL je zveřejněno napadení Marcela R, jehož matku znám. Tato reportáž je zhruba dva roky stará, ovšem situace je stále stejná.
Co se týče Marcela, ten podle posledních informací zemřel. Útok byl natolik brutální, že mu poškodil mozek, takže po probuzení z kómatu /což v reportáži uvedeno není/ byl odkázán na invalidní vozík a prošel několika operacemi, kdy mu byla sejmuta vrchní část lebky, protože měl stále se opakující vnitřní krvácení. Jeho máma dělala tři zaměstnání, aby vše utáhla a to i přes to, že pár týdnů před tímto útokem jí zemřel na Štědrý den manžel. Marcel za sebou zanechal malé dítě s manželkou, nebyl nikdy trestaný a tvrdě pracoval.
Je to opravdu hrozné vidět matku vlastního dítěte, která žije v nejistotě, jestli se její dítě dožije druhého dne. Po vlastních zkušenostech s imigranty v Berlíně a po této a dalších událostech jsem se rozhodl, že budu protestovat proti přijetí imigrantů z muslimským vyznáním do České Republiky. Na této reportáži je jasně ukázáno, že integrace drtivé většiny těchto imigrantů je nemožná.
Je to dáno tím, že žijí ze sociálních dávek, nemají leckdy ani dovršené základní vzdělání a jediné co je zajímá, je to, jak jsou silní a jak vypadají, k čemuž je vede jejich výchova a víra. Ono nemusí jít o teroristické útoky, teror způsobený tímto způsobem plně dostačuje k tomu, aby se člověk zamyslel nad tím, než si někoho pustí do vlastního státu. Pokud nechceme, aby taková Praha, Brno nebo Ostrava vypadala tak, jako Berlín a další města, musíme se postavit proti přijímání ilegálních imigrantů.
Zdroj: (1)
O tom, že situace v Německu nebude taková, jakou ji popisuje Česká televize, případně Český rozhlas nebo slábnoucí magazín Respekt, svědčí především očitá svědectví a reálné záznamy. Ty se v minulosti objevovaly také na Youtube, ale častokrát po uveřejnění došlo k jejich náhlému zmizení. „Funguje to tak, že nahlásíte Youtube, stejně jako FB, že jde o nevhodný obsah, a to je celé,“ řekl KrajskýmListům.cz Michal Marek, který se na online marketing soustředí.
Na Twitteru je podle něj situace jiná. K cenzuře zde prý dochází minimálně. Důkazem budiž i video z německých tramvají. Na krátkém záznamu je vidět, jak se do sebe (podle všeho pravidelně) pouští dvě skupiny lidí. Místní a žadatelé o azyl. Video vzbudilo velký rozruch už jen tím, jak je pojmenováno: „Germany: everyday life in the tram 5 (Mannheim, Heidelberg and Weinheim). Brawl under moderate Merkel guests“. Přeneseně přeloženo jde o každodenní život v tramvajích a hádky v režii krotkých hostů kancléřky Merkelové.
Z několika snímků, které máme k dispozici, je patrné, že o poklidné soužití mezi oběma skupinami asi vážně nejde. Ještě je třeba říci, že Heidelberg býval noblesní, poklidné univerzitní město…
Záznam ostře kontrastujte s dopisem, který ve středu KrajskéListy.cz obdržely od čtenářky Dity. Ta v něm například píše: „Nebudu to natahovat, zamilovala jsem se do migranta, jemuž samozřejmě takhle neříkám, přijde mi to nedůstojné, má své jméno, osud a svůj život. Migranti, jak jim říkáte, jsou lidé. Zamilovala jsem se do jednoho z nich téměř okamžitě. Bylo to romantické, krásné a intenzivní. A taky jsme spolu měli pohlavní styk. O žádném znásilnění, jak také často píšete, jsem neslyšela. Ani od nikoho v Itálii, s nímž jsem se měla možnost bavit. Netvrdím, že by to tak nebylo, ale mně osobně se nic nestalo a ani mi nic takového nehrozilo. Navíc si od té doby píšeme prakticky každý den mobilem, a jakmile budu mít zase nějaké ušetřené peníze, vypravím se tam, protože můj přítel by do rasistické České republiky nechtěl. Rozhoduje se mezi Německem a Velkou Británii, kde by sice nebyl blíže ke mně, ale určitě by ho tam měli také rádi, stejně jako já, nebo jeho přátelé v Itálii.“
Zdroj: (1)
