Po celém světě jsou slyšet tajemné zvuky. Vibrace Země nebo vojenský program? Teorie jsou různé. Skončí to někdy?

Neexistuje nic znervózňujícího než dunivý zvuk z drum´n´bass párty anebo běžící dieselový motor zpoza okna, když se snažíte doma relaxovat. Jenže v poslední době lidé z mnoha míst Země hlásí, že slyší podivné zvuky, zejména pak nikdy nekončící bzučení. Nikdo není schopen uspokojivě vysvětlit původ těchto zvuků, což konspirační teoretiky okamžitě svádí k myšlenkám, že příčinou mohou být bizarní tajné operace vlád nebo korporací, které nechtějí, aby se veřejnost o jejich experimentech dozvěděla. Co si tom myslíte Vy?

​Obyvatelé mnoha oblastí na Zemi tvrdí, že slyší podivné bzučení o různé výšce tónu a intenzitě, připomínající monotónní subwoofer nebo dieselový motor nákladního automobilu. Hlášení přichází z USA (Nové Mexiko), Kanady (Ontario), Nového Zélandu (Auckland) a také z Anglie, konkrétně z Bristolu. V některých městech tamní obyvatele trápí toto bzučení po celá desetiletí. Jiní zase říkají, že tajemný hluk je začal terorizovat teprve v posledních několika letech.

Někteří to nevydrželi. Raději se pokusili své domy prodat a přestěhovat se. Další se snaží otupit své vnímání za pomocí psychofarmak. Tři jedince to dokonce dohnalo až k sebevraždě.

Lékaři než aby přiznali barvu, že nevědí, tak se snaží zvuky svalit na tinnitus anebo zvýšenou citlivost na běžné zvuky, zejména ve městech. Když ale nepomohly ani špunty do uší, mnozí postižení dospěli k závěru, že zdrojem zvuků musí být vibrace, linoucí se v celém těle.

Mike Provost z kanadského města Windsor, ležícího na břehu řeky Detroit, která tvoří hranici mezi USA a Kanadou, vytvořil facebookovou skupinu, která se rozrostla na více než 2000 členů, kteří slyšeli hukot či bzučení. Postižení jedinci mají za to, že zdrojem podivného hluku je nedaleký malý ostrov na americké straně, který je plný průmyslových sléváren a oceláren.

Ostrov Zug mnozí považují detroitskou oblast 51. Každý pokus o vysvětlení operací, probíhajících na ostrově, se vždy setkal s odporem americké vlády a spolupracujících korporací. Ostrov, který byl kdysi pohřebištěm domorodých Američanů, střeží jak soukromé společnosti, které zde působí, tak i ministerstvo pro vnitřní bezpečnost. Mluvčí společností působících na ostrově odmítají cokoliv zveřejnit o svých operacích, stejně tak striktně odmítají možnost, že by jejich provozy mohly být zdrojem bzučení.

Paradoxně hluk je slyšet pouze na kanadském břehu řeky. V Detroitu ani jinde v Michiganu to nikdo neslyší. Během některých nocí je hluk podle některých obyvatel Windsoru tak hlasitý, že se třesou skleněné vitríny a dokonce i zdi domů.

V Taosu ve státě Nové Mexiko o podobném bzučivém zvuku referují tamní obyvatelé již od padesátých let minulého století. Popisy zvuků se liší, místní se domnívají, že nemusejí pocházet z jediného zdroje. Někteří je popisují jako bzučení, jiní říkají, že to zní více jako šelest či bzukot.

Místní obyvatelka Georgie Jones říká, že začala slyšet bzučení krátce poté, co se do města přistěhovala. Zpočátku měla za to, že slyší hluboké basové tóny z hudební aparatury v nedalekém domě. Když se jednou ráno probudila, ptala se své spolubydlící, jestli ji v noci taky probudil večírek u sousedů.

Odpověď ji však rozladila. „Myslíme si, že si slyšela bzučení. Je slyšet v různou denní dobu, ale zejména večer nebo v noci. Bude se to opakovat každý den po několik týdnů. Je to opravdu nepříjemné,“ dostalo je (ne)vysvětlující odpovědi.

Georgie popisuje bzučení je dlouhý monotónní tón, který pulsuje a mění svou intenzitu. Někdy je hlasitější, ale zůstává monotónní. Občas to již nedokáže snášet, takže silně uvažuje, že se odstěhuje.

Jsou za tím vojenské systémy?

Jednou z populárních teorií, která by tajemné zvuky mohla vysvětlit, označuje za původce vojenský program, který využívá nízkofrekvenční rádiové vlny pro komunikaci mezi ponorkami a letadly. S touto myšlenkou poprvé přišel vědec David Deming z oklahomské univerzity.

Deming nabídl celou řadu možných zdrojů hluku. Od vlnových frekvencí odražených od ionosféry (HAARP) až po rádiové navigační vysílače s dlouhým dosahem, například LORAN. Jedno vysvětlení označuje za původce vojenský projekt známý jako TACAMO.

Vznikl v roce 1961, přičemž americké letectvo jej uvedlo v činnost o rok později. Stručně řečeno TACAMO zajišťuje rádiový přenos pro případ jaderné války mezi těmi, kteří rozhodují o úderech a těmi, kteří jejich příkazy provedou.

Frekvence odesílané a přijímané letadly, vybavenými systémem TACAMO, doplňují pozemní vysílače, z nichž některé patří k největším rozhlasovým stanicím na světě o výkonu dva milióny wattů.

Většina základen, které jsou zapojeny do systému TACAMO, se nachází v pobřežních oblastech, což by vysvětloval hluk například v Bristolu. Ten byl ostatně také hlavní základnou ponorkových operací USA během studené války.

Vzhledem k tomu, že hučení je krajně neobvyklé a téměř nemožné je detekovat, tak by celkem dávalo smysl, by mohlo pocházet z letadel, které létají velmi sporadicky při ojedinělých misích.

Jenže tato teorie dostává trhliny, protože oblastech, kde se nacházejí podobné vysílače pozemního vysílání, žádný podobný hluk hlášený není. A rovněž Taos se nenachází na pobřeží, ale naopak v pohoří Sangre de Cristo, nejméně 1500 kilometrů od Mexického zálivu nebo Tichého oceánu.

Taos se však nachází nedaleko Národní laboratoře Los Alamos, vojenské základny původně postavené na projektování jaderných zbraní během projektu Manhattan. Dnes se i nadále podílí na projektech týkajících se jaderné bezpečnosti, obrany a energetiky.

Pochází zvuky z vibrací Země?

Jiná teorie nabízí vysvětlení, že hukot je ve skutečnosti důsledkem subtilní vibrace Země o frekvenci 10 milihertz. Lidské není ucho obecně není schopno slyšet tak nízkou frekvenci. Nicméně údajně existují lidé s velmi citlivým sluchem, kteří to dokážou.

Tento velmi jemný hukot podle vědců vzniká silou oceánu, který se pohybuje po povrhu planety, což vytváří takzvané mikroseizmické jevy.

Tyto slabé zemské otřesy se někdy označují jako bzukot, ačkoli lidé z oblastí postižených podivnými zvuky říkají, že zní jinak než to, co je trápí. Tvrdí, že „jejich“ hluk zní na mnohem vyšších frekvencích, mezi 30 a 80 hertzi, což je již ve spektru slyšitelném lidským uchem, zatímco 10 milihertz je zcela mimo tento rozsah. Teorie by navíc nevysvětlila, proč se zvuky vyskytují pouze ve specifických oblastech světa, zejména ve vnitrozemí.

Kdy to skončí?

Takže co jsou vlastně tato podivná bzučení a hučení zač? Je téměř jisté, že kanadský Windsor vibruje „díky“ jedné z továren na ostrově Zug. Ale proč je to tak tajné? A co zase bzučí v Taosu? Mohou tyto zvukové frekvence trvale fyzicky poškozovat místní obyvatele, mimo nedostatku spánku a nepříjemností, které jim prokazatelně způsobují?

Ať je to cokoliv, nikdo nedokázal definitivně prokázat příčinu těchto tajemných zvuků. Prozatím jediným řešením pro ty, kteří trpí, se s tím vyrovnat anebo se odstěhovat. Pokud nepřipadá v úvahu ani jedno či druhé, badatel Glen Macpherson, který se problematikou podivného hluku zabývá, navrhl způsob, jak jej eliminovat. Řešení spočívá ve speciálním hliníkovém boxu, který zabraňuje průniků nízkých frekvencí. Box, který silně připomíná rakev, není však příliš praktický. Spíše působí jen jako záminka, jak přilákat pozornost médií k celé problematice. Skončí někdy to bzučení?

Zdroj: 1