Mnoho likvidátorů nyní říká: „Nemůžete se ani pokoušet tvrdit, co se stalo v Černobylu, pokud jste neviděli zničený reaktor na vlastní oči.“

Existuje samozřejmě oficiální verze, proč došlo k výbuchu 4. reaktoru, protože v opačném případě by museli říct: „Vůbec nevíme, co se v Černobylu stalo.“

© Sputnik.

V Černobylu s komfortem: otevření prvního hostelu

V současné době existují dvě oficiální verze (už to je divné, proč dvě?), které ve skutečnosti nic nevysvětlují, jen konstatují, co se stalo. V obou verzích se zdůrazňuje hrubé porušení pravidel provozu jaderných elektráren, které jsou v první verzi: při provedení pokusu (zkouška režimu „doběhu rotoru turbogenerátoru“ jako dodatečný systém nouzového zásobování) za jakoukoliv cenu, nehledě na změnu stavu reaktoru; vyvedení z provozu fungujících technologických ochran, které by jednoduše zastavily reaktor ještě předtím, než se dostal do nebezpečného režimu; zatajování vedením Černobylské jaderné elektrárny rozsah havárie v prvních dnech.Ve druhém případě (zpráva INSAG-7, zkráceně: International Nuclear Safety Advisory Group) se ukazovalo na mnohé chyby v provozu reaktoru.

A nikde není detailně uvedeno, co se ve skutečnosti 26. dubna 1986 na Černobylské jaderné elektrárně stalo. Verze se neshodují dokonce ani v tom, ke kolika došlo výbuchům. Jeden, dva, několik? Jasné je jedno, že za několik sekund byl reaktor zcela zničen. Také není nikde uvedeno, že zmizelo skoro 200 tun uranu, na stěnách reaktoru zůstala barva, vzniklo „divné záření“ v podobě svítícího sloupu.

Vedoucí směny stanice B. Rogožkin to popsal takto:

„V noci 26. dubna 1986 jsem pozoroval svítící sloup z šachty reaktoru, pravidelné válcovité formy o průměru 20 metrů a výšce 100 metrů. Uvnitř tohoto svítícího sloupu plynule stoupaly a klesaly útvary různého tvaru (podobně, jako se tomu děje v čínském lampionu), přitom barvy to byly, jaké jsem v životě neviděl.“

Na místo tragédie společně s dalšími specialisty vyjel ruský fyzik Leonid Uruckojev, expert Kurčatovského institutu, který ihned pochopil, že pokusy fyziků a geologů o tom, že proběhlo lokální zemětřesení, neodolají kritice.

Leonid Uruckojev počkal až budou zveřejněny dokumenty havárie a také až budou propuštěni odsouzení pracovníci jaderné elektrárny. Setkal se s mnohými pracovníky, kteří tu noc pracovali a zjistil zajímavé detaily, které zcela zapadaly do jeho teorie. Aby bylo možné se přesvědčit o správnosti úvah, musely se udělat stovky laboratorních pokusů.

Říká doktor fyzikálních a matematických věd, dvojnásobný laureát státních cen a ceny Moskevské státní univerzity Anri Rukhadze:

„Když se Leonid vrátil z Černobylu, sestavil zařízení, aby mohl zkoumat nárazové vlny a deformace v porézním prostředí, které vznikají při vlivu silných impulsů elektrického proudu. Uranové rozpětí, drát a elektrický výbuch. Získal nejen nové izotopy, ale i to „divné“ záření. Jediný problém byl v tom, že opakovanost pokusů byla relativně nízká, někdy se to povedlo a někdy ne.“

Správnost hypotézy Uruckojeva dokazovalo i to, že obohacený uran přivezený ze zóny havárie byl po výzkumu 18 %. Ale vždyť takové obohacení „v přírodě“ neexistuje? Začalo být jasné: proběhla nízkoenergetická jaderná reakce. Právě tuto myšlenku Leonid Uruckojev prověřoval ohromným množstvím pokusů. Protože tato hypotéza patřila světu „nové fyziky“, Uruckojev a Anri Rukhadze, který zcela podporoval jeho myšlenky, ji posunuli pseudovědcům. Zkrátka je každou hypotézu třeba dokazovat pokusem, který je možné provést a v tom byla potíž.

A jak si představoval Leonid Uruckojev události noci 26. dubna 1986?V důsledku vážné elektrotechnické havárie, která se stala na turbogenerátoru 4. bloku, velký tok šel do země a vyvolal „divné záření“. Jeho zásah reaktoru musel vést k mnohonásobnému zrychlení rozpadu jader uranu, růstu síly reaktoru a tepelnému výbuchu, který byl zvýšen výparem od vody chladící reaktor. To znamená, že zmizení 200 tun uranu se vysvětluje jeho radioaktivním rozpadem a přeměnou na druhé chemické prvky, včetně stabilních. A barva ze stěn reaktoru nezmizela, protože výbuch nebyl tak velký, jako by se mohlo předpokládat u obyčejných jaderných reakcích, které si umíme představit.

Všechno je to činnost nízkoenergetické jaderné reakce, která probíhá podle svých pravidel, které nejsou současné fyzice známé. Tyto pravidla Leonid Uruckojev stále přivádí.

„Mimochodem, když Fukušimu zatopila vlna tsunami, byl vyvolán stejný proces, dodává Anri Rukhadze. Podle popisů to bylo velmi podobné. Ale vždyť v oficiální verzi černobylské havárie například není uvedena tato vodní pára, proto o tom Japonci nevědí. Přitom popisují stejný obrázek.“

Zdroj (1)