Co je to izraelská doktrína Dahija?

Lidé se ptají, proč Izrael útočí na civilní oblasti a proč je počet obětí z řad civilistů tak vysoký a neúměrný počtu obětí, které si vyžádal 7. říjen. Odpovědí může být doktrína Dahija.

Izraelská vojenská strategie asymetrické války pojmenovaná podle jižních předměstí Bejrútu – cíle izraelského leteckého bombardování během druhé libanonské války v roce 2006. Původci doktríny ji oznámili v sérii tiskových stanovisek v roce 2008 a izraelští vojenští stratégové následně publikovali analytické studie. Doktrína reaguje na nové a komplexní požadavky izraelských asymetrických střetů s Hizballáhem na severu a Hamásem na jihu. Obě skupiny sdílejí strategickou koncepci, že útoky na civilní zázemí Izraele mohou vyvážit vojenskou převahu Izraelských obranných sil (IDF) a dosáhnout politického úspěchu. Operativně používají rakety s vysokou dráhou letu, které jsou schopny zasáhnout izraelská civilní sídla.

V reakci na to izraelští stratégové nyní prosazují tuto vojenskou doktrínu, jejímž záměrem je způsobit vážné škody na infrastruktuře a civilních centrech protivníka, zastrašit jej, a vyhnout se tak vtažení do opotřebovávací války. Původci, generálmajor Gadi Eizenkot, od roku 2015 náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil, a plukovník (ve výslužbě) Gabriel Siboni, který nyní působí jako ředitel významného izraelského vojenského think tanku, tvrdí, že Izrael musí na nepřátelské akce reagovat okamžitě, rozhodně a nepřiměřenou silou. Rychlé vojenské operace, které vytvářejí bolestivý a nezapomenutelný precedens, slouží ke zkrácení a zintenzivnění období bojů a prodloužení období klidu mezi jednotlivými koly. Mezi výslovné cíle Izraele patří zvýšení nákladů na poválečnou obnovu států, které podporují a financují útoky na Izrael.

Doktrína Dahija se od svého vzniku řídila vojenskými operacemi IDF v Gaze v letech 2008, 2012 a 2014. V každé z těchto válek skupiny na ochranu lidských práv a mezinárodní organizace široce kritizovaly Izrael za nepřiměřené použití síly a za rozsah způsobené devastace. Pro kritiky Dahija doktríny představuje tento směr nesmírnou destrukci, záměrné nerozlišování mezi civilními a vojenskými cíli, vysoké škody způsobené na civilním majetku a infrastruktuře.

Zastánci doktríny Dahija zdůvodňují její použití v asymetrických střetech. Tvrdí, že mezinárodní společenství by mělo přehodnotit válečné právo v éře nestátních aktérů a nadnárodního terorismu. Zastánci Dahijovy doktríny připisují klid na severní a jižní frontě Izraele odstrašujícímu účinku nepřiměřeného použití síly ze strany Izraele v Libanonu a Gaze.

Zdroj: Sarah Westall