Úryvek z nedávného dotazníku na stránce Aluška.org. Celý článek si můžete přečíst zde: Aluška.org – 231. Dotazník: Definuje inteligence naši duchovní vyspělost?

.

1. Jaká je podle tebe spojitost mezi inteligencí člověka a vyspělostí jeho duše? (Když pominu vlivy na lidský mozek jako ozáření nebo strava v dětství.) Asi se shodneme na tom, že na zemi jsou mezi lidmi poměrně velké rozdíly v míře uvědomění, jsme taková zajímavá směs. Myslíš si, že pokud se člověk už narodí velmi inteligentní a vnímavý, znamená to, že i jeho duše je velmi stará a vyspělá a že jejím úkolem je pomáhat ostatním méně chápavým k uvědomění? Vysvětluji si to tak, že jsme opravdu všichni začínali jako naivní bytosti, jenom to někomu docházelo rychleji a posunul se dříve, a nebo nové nezkušené duše stále vznikají a mísí se s těmi zkušenými.
Údajně by to mělo fungovat tak, že vyspělejší vědomější duše s větším potenciálem změnit svět si vybírají těla, která jim k tomu poslouží. To znamená, že do poškozených, nebo nedobře vyvinutých těl tyto duše nechtějí vstupovat, stejně tak jako nechtějí vstupovat do těl z umělého oplodnění. I když se tedy otázka na první pohled zdá složitá, nebo si člověk říká jak by to mohlo fungovat, systém je jednoduchý. O tom, nakolik bude mozek vyvinutý a tělo silné, se ví všechno předem, protože ve vesmíru neexistuje lineární čas, duše přesně ví do jakého těla jde, do jakého prostředí a co ji tam čeká. Ví jak bude vypadat a jaké budou kognitivní funkce. Není to tedy tak, že by člověk s vysokým potenciálem nějak omylem zapadl do nevhodného těla. Každý z nás bydlí kam, kde bydlet má.
Je tu ale jeden zádrhel, je totiž rozdíl mezi osudem který chce duše , který si ona naplánovala a mezi osudem, který jí vnutí matrix. To jsou různé udičky a lákadla, aby člověk sešel z cesty, kterou si původně určil. Začíná to různými druhy zklamání v rodině, vymývárnou mozku ve školách, později z médií. Většinou se k tomu používá působení na základní pudy: strach, ego a sex. Jako udička může posloužit i jakákoliv druhá žijící osoba, kterou potkáme. Paradoxně právě na bytosti s největším potenciálem bývá hned od začátku vyvíjen extrémní nátlak, aby ke změně cesty došlo a ve většině případů se to daří. A tak se i v dnešní době stává, že bytosti s vysokým potenciálem ho nenaplní z důvodu, že sejdou ze své cesty a žijí jiný život, než původně chtěly.
Znamení nám vždy ukazují, jak se vyhnout problémům, nemocem a neštěstí a také nám dávají potvrzení, když jdeme dobře. Pocit naší seberealizace a vnitřní spokojenosti jsou silné indikátory toho, jestli náš život odpovídá našemu určení. Dává-li vám váš život smysl, vidíte v něm účel a vidíte jednotlivé kapitoly na sebe až podezřele synchronně navazovat v konstruktivním účelu, je to dobrá cesta.
Moje osobní teorie, nad kterou v poslední době uvažuji (protože mám rozečtenou knížku o introverzi) je, že by ještě indikátor míry uvědomělosti mohla být právě introvertnost člověka. Samozřejmě žádný extrém není dobrý a každý z nás leží v jiném bodě pomyslné škály, ale myslím si, že vlastnosti které jsou připisovány introvertům a druhy povolání která tito lidé vyhledávají, docela odpovídají. Asi to nebude obecně platné pravidlo pro všechny, protože je mnoho introvertů kterým právě chybí sociální schopnosti a neví co chtějí dělat se svým životem, ale je to zajímavá myšlenka, kterou se dá poměrně dlouho zaobírat. Když si vezmete úspěšné realizované introverty, docela to sedí.
Takže spojitost inteligence s vyspělostí duše existuje, ale je potřeba si uvědomit, že je asi devět druhů inteligencí a každá je vhodná na něco jiného. To znamená, že pokud je někdo geniální matematik ale v pětatřiceti stále panic, je to sice druh nadaného dítěte, ale pokud je toto nadání jednostranně nevyrovnané, způsobí to spíš problémy než užitek a jedinec má problém začlenit se do společnosti. Je o tom výborná kniha Život s vysokou inteligencí, která popisuje rozdíly mezi nadanými dětmi.
Nejdůležitější druh inteligence, bez které nemáme šanci v životě a ve společnosti uspět, je schopnost rozumět lidem. Schopnost dobře se vyjadřovat, porozumět co druhý myslí, porozumět jeho řeči těla, být přirozeně intuitivní a do jisté míry předvídat co daný člověk potřebuje, jak je naladěný a podle toho se chovat. Pokud neumíme jednat s lidmi a nemáme pro ně pochopení, je nám úplně na nic, že jsme geniální v jiných směrech, protože tuto genialitu nejsme schopní uplatnit ve společnosti. To je nutné si uvědomit. Proto ani na génie a velmi nadané lidi nelze pohlížet úplně stejným metrem, protože jsou rozdíly i mezi nimi. Existují jednostranná nadání, to je to nejhorší co se může stát, pak je nadání svojité, kdy jedinec velmi vyniká ve dvou druzích inteligence – pokud má alespoň průměrnou tu sociální, už je to výborné a třetí nejvzácnější typ má až tři extrémní nadání, ale opět musí mít alespoň průměrnou inteligenci sociální, jinak by ho jeho inteligence vyřadila z kolektivu. Sociální dovednosti jsou to, co určí náš úspěch.
Mimochodem když jsme u toho, jedna zajímavá věc, kterou jsem četla ve zmíněné knize je, že lidé kteří jsou od vás více než 20 IQ bodů, už vám nerozumí. Záleží ale, o jakou inteligenci se jedná. Pokud máte přednášku na určité téma, ale vy v tom tématu máte třeba IQ 130, pak publikum s IQ 110 a méně na dané téma, vůbec nepochopí o čem jste mluvili.
Myslím si že inteligence sama o sobě taky není samospasitelná, že je to spíše složka jednoho ze základních elementů. Podle mě jsou to: INTELIGENCE, MOUDROST, INTUICE.
Inteligence nám dá schopnost chápat a přemýšlet. Díky moudrosti dokážeme znalosti uplatnit v životě, neděláme pitomosti, chováme se dobře k lidem a nenecháme se manipulovat, vidíme ve věcech hlubší smysl. Bez moudrosti je inteligence na nic, protože po světě běhá spousta vysoce inteligentních lidí, ale bez moudrosti se nikdy nedostanou dál, než za špičku svého nosu. A intuice je jednak most k lidem, ale také cit pro hlubší poznání a vnitřní radar, který nás vede. A to je podle mě docela výstižná chakteristika vyspělé bytosti.

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.