Všichni jsme slyšeli o fenoménu déjà vu. To je stav, při kterém máte pocit, že to, co právě prožíváte, se vám už stalo. Tento zážitek je mezi lidmi tak běžný, že déjà vu inspirovalo k tvorbě i umělce a zpěváky jako třeba Beyoncé, nebo legendy heavy metalu Iron Maiden.
Podle některých oficiálních výzkumů není déjà vu nic jiného, než trik mozku, který nás klame. Můžeme být přesvědčeni, že jsme znovu zažili stejnou zkušenost (v tomto nebo minulém životě!). Vědci tvrdí, že současná zkušenost může jednoduše stimulovat oblasti v našem mozku, kde byly uloženy vzpomínky na podobné zkušenosti.
Duchovnější směry naznačují, že čas není lineární. Pokud osoba zažívá růst vědomí, je spojena s tím, co psycholog Carl Jung nazval „kolektivní nevědomí“, nebo „božská mysl“. V této oblasti je čas kruhem a události lze předvídat.
[wp_ad_camp_2]
Sen ve snu?
Termín „déjà vu“ pochází z francouzštiny a znamená „již viděn“. Popisuje nejdiskutovanější z několika jevů typu „déjà“.
Nedávná studie se zaměřila na podobný (přesto v něčem odlišný) případ: déjà-rêvé. Pokud umíte trošku francouzsky, již víte, že tento termín znamená „již vysněný“.
Jak název napovídá, déjà rêvé je stav, ve kterém má jeden člověk pocit, že v minulosti měl sen o skutečném zážitku. Že to prostě už viděl ve snu!
Zážitek déjà rêvé se liší od věšteckého snu
Zatímco věštecký sen odkazuje na něco, co interpretujeme jako znamení pro budoucí událost (a poté se podle toho můžeme nějak zařídit), déjà rêvé je spontánní pocit, že to, co se nám zdálo dříve, je to, co nyní zažíváme.
CELÝ ČLÁNEK ZDE: https://aluska.org/deja-reve-tuto-situaci-jsem-uz-videl-ve-snu/
[wp_ad_camp_2]
Já bych to nekomplikoval dimenzemi. Z výzkumů óut of body experience vyplývá, že člověku, jdoucímu do inkarnace, je ukázán jeho příští život, respektive jeho důležité body a události, aby si je zapamatoval.
Déja-vu nemusí být nic, než vzpomínka na podobnou prezentaci.
Z mého výzkumu vyplývá, že deja-vu mívá prakticky každý v rozmezí půl až několik let. Kdo ho nemá, ten obvykle značně ujíždí od svého životního záměru. Výsledkem jsou životní potíže, které se časem často stupňují.
Člověk mimovolně následuje tento inkarnační plán a pak přichází déja-vu, aby člověk identifikoval tu situaci a rozpoznal ji, jako již viděné v čase a dimenzi před inkarnací. Tím se mu jeho životní cesta potvrdí, jako správná.
Tak ako to popisuje text článku to ale nieje.
keďže len málo kto pozná mechanizmus fungovania tohoto javu,píšu sa o ňom takéto veci.
Správne pomenovaný je len názov tohoto javu: „už videné“.
Je to teda „čas minulý“.
Čo z toho teda môžeme usudzovať? Je to jednoduché.Všetko sa odohráva tu a teraz.Naša existencia je tu ako by nakopírovaná veľa krát (iné dimenzie bytia). Ku všetkým máme prístup skrze čas a priestor,pokial máme správnu vedomosť prechodu dimenziami-našimi paralelnými existenciami.V každej z nich plynie čas inou rýchlosťou.V niektorých sme sa ešte len narodili a v iných práve zomierame. v každej z nich raz príde čas na to ,že odhalíme rôzne tajomstvá.Jedno z nich je pohyb v priestore a čase resp.pohyb dimenziami nášho bytia v rôznych fázach nášho vývoja. A v prípade že navštívime sami seba v časovo pomalšej existencii,môžeme túto rôznymi spôsobmi ovplyvňovať a meniť. Nakolko už vieme čo bude nasledovať s presnosťou 98-99%. Existujú spôsoby ako to uskutočniť. Ako svedectvo o tom že sme už navštívili sami seba,teda naše ja ktoré už prežilo to čo nás ešte čaká a pravdepodobne sme mali potrebu korekcie našich predchádzajúcich životov,je že sa nám tento čin,akokoľvek sa nám javí,významný či bezvýznamný uložil v pamäti,presne ako všetko čo vykonáme. Inak by bolo nelogické spomenúť si či pamätať si niečo,čo sme ešte nezažili.pamäť a spomienky z iných paralelných životov sa nezdielajú automaticky,iba ak ich implemetujeme a to sa dá prechodom z jednej do druhej úrovne bytia.Ludia ešte veľa nepoznajú,všetko to je veľmi geniálne vymyslené a mi sa podielame na tom všetkom,samozrejme až od určitej úrovne poznania aktívne.