Všechny diamanty celého světa, ať jsou jakékoliv velikosti, kvality nebo tvaru, byly před mnoha lety globálně proklety a zaklety. Od té doby vyzařují silnou destrukci. Všem lidem, kteří nejsou pokrevně stejného původu jako tvůrci kletby, nosí diamanty jen neštěstí a smrt. Kdo má doma diamanty, nebo je nedejbože nosí, přivolává si na sebe jen to nejhorší.

Po světě se vypráví řada příběhů o slavných diamantech, které jsou ,,možná prokleté“ – ne možná, ale určitě. A kletba se nevztahuje pouze na několik vybraných kousků, ale na všechny bez rozdílu. Může to být i prstýnek, který máte doma po babičce.
Neopracovaný Diamant Míru byl vydražen v roce 2017 za 6,5 milionu dolarů v New Yorku
Podle staré indické pohádky se duše zlých lidí po jejich smrti promění v krásné drahokamy, které pak přinášejí dalším lidem pouze neštěstí. Jeden z nejkrásnějších a nejžádanějších diamantů tohoto světa se nazývá Hope. Linie evidovaných smrtí za které může, se začala psát v sedmnáctém století, kdy jej neznámý pobuda ukradl z chrámu u břehu řeky Coleroon River. Diamant poté koupil francouzský klenotník Jean Baptiste Tavernier přisvé cestě po Indii.
Socha bohyně Síty v hinduistickém chrámu měla nádherné modré oči. Dva neobvyklé modré diamanty. Podle legend byla kdysi Síta unesena démonem a její muž, bůh Ráma, démona pronásledoval a získal Sítu zpět. A tak i dnes je Ráma v patách každému, kdo diamant získá.
Bůh Ráma je ve skutečnosti temnota a démonická síla, které byly diamanty zasvěceny a která skrze drahé kameny saje z lidí energii a ovládá jejich životy.
Do Francie přicestoval modrý diamant s Jeanem Baptistem Tavernierem roku 1642. Ten jej prodal králi Ludvíku XIV., a pořádně na tom vydělal. Obchodníkův nezdárný syn však nadělal obrovské dluhy a všechny peníze přišly vniveč. Tavernier se vydal opět do Indie, aby si ztrátu vynahradil. Kdo ví, snad pomýšlel na druhé oko bohyně? Brzy poté, co vstoupil na indickou půdu, jej však roztrhala smečka divokých psů.
Ludvík XIV. byl diamantem okouzlen. Co se však stalo s jeho životem? Jeho jediný syn zemřel roku 1711. Následnictví přešlo na vnuka, Ludvíka Burgundského, avšak on i jeho manželka zemřeli oba roku 1712 na záhadnou nemoc, možná otravu. Posledním dědicem se stal vnuk Ludvík, teprve pětiletý, avšak zemřel i on. Král Ludvík XIV. pak propadl depresím a zemřel na následky gangrény.
Brusič Ludvíka XV. zemřel dříve, než zmizel s kamenem
Hope je nejčastější název pro diamant typu IIb opředený četnými legendami, který je umístěn v Národním přírodovědném muzeu ve Washingtonu. Jeho hodnota se odhaduje na 250 milionů dolarů. Je dlouhý 2,5 cm a váží 45,5 karátu (přes devět gramů).[1] Díky obsahu boru má neobvyklé sytě modrofialové zbarvení, které je typické spíše pro safíry.
Další vlastníci, Ludvík XVI. a Marie Antoinetta, prožili dlouhé věznění za francouzské revoluce a skončili pod gilotinou. Z jejich rodiny přežila jediná dcera, které se podařilo uprchnout ze země. Za francouzské revoluce diamant zmizel. Ačkoliv to byla doba, kdy byly ničeny celé paláce, umělecká díla a všechny známky přepychu, kámen musel někdo opatrovat doslova jako oko v hlavě.
Po letech se diamant objevil v Amsterodamu a byl zadán k přebroušení u firmy Wilhelm Fals. Falsův syn neodolal a kámen odcizil. Celá rodina se tak dostala do potíží, otec onemocněl a trápil se tak dlouho, až zemřel. Syn neunesl následky svého činu a sáhl si na život.
Roku 1830 získal diamant bohatý bankéř Henry Hope, který bez úmyslu daroval diamantu své jméno. Od jeho časů nese kámen jméno Naděje, které je pravým opakem jeho existence. Potomek lord Francis Hope se ocitl na mizině a jeho manželství se rozpadlo. Traduje se, že jeho žena cítila vliv prokletého diamantu a za neštěstí rodiny jej přímo vinila.
Poté zakoupil diamant Jacques Colot. Během krátké doby zešílel a spáchal sebevraždu.
Další majitelka, ruská princezna, darovala diamant své přítelkyni. Francouzské herečce a ta byla zavražděna přímo na jevišti
Nový majitel, newyorský klenotník, skončil zcela na mizině
Roku 1908 zakoupil Hope turecký sultán za 400 000 dolarů. Nedlouho potom přišel o svou ženu, která zemřela za nejasných okolností (probodnuta mečem vlastního muže, či zabita lupiči) a byl svržen.
Dalším majitelem se stal řecký obchodník Montharides. Při nehodě kočáru pak zemřela celá jeho rodina.
Je s podivem, že po tom všem si troufl ještě diamant koupit mediální magnát Edward McLean. Nechal vsadit drahokam do náhrdelníku a daroval jej své ženě. Nebyl to samozřejmě pouze dar z lásky, ale hlavně společenská prezentace. Poté diamant opět udeřil. Devítiletý syn skončil pod koly automobilu, pětadvacetiletá dcera spáchala sebevraždu a sám McLean skončil v psychiatrické léčebně, kde roku 1941 zemřel.
Jediným způsobem, jak se osvobodit z moci modrého diamantu, je prý nezjištně jej darovat. Právě to učinil americký klenotník Garry Winston. Daroval jej Smithsonovu institutu ve Washingtonu a vyvázl bez úhony.
Black Orlov
Dalším prokletým diamantem je například Black Orlov (černá barva, skoro 68 karátů). Jméno dostal podle svého někdejšího majitele, ruského knížete Orlova, jenž jej daroval v osmnáctém století své milence Kateřině Veliké. Původní pýcha indického chrámu boha Bráhmy měla předtím ještě dva majitele – perského šáha Nadíra a arménského překupníka Šafráse, oba v krátké době od převzetí drahokamu podlehli atentátu.
Hmotnost diamantu se počítá v tzv. karátech (označení »ct«). Jeden karát je 0,2 g hmotnosti čistého diamantu. Pokud tedy váží diamant 10 g, je to 50 karátů. Zajímavé je, že tato jednotka vznikla jako násobek hmotnosti semene rostliny chlebovníku, podle kterého se v Arábii a Persii určovala cena drahých kamenů. Dále se kvalita diamantů posuzuje podle barvy, čistoty a výbrusu.
Dalším pověstným kamenem je žlutý diamant Florentin, který váží 137 karátů. Historie tohoto drahého kamene se začíná psát v roce 1657, kdy ho vlastnil šlechtický florentinský rod Medicejských. Celý tento rod patřil mezi první oběti diamantu.
Poslední člen z rodu Medicejů zemřel roku 1737, byl to Gian Gastone de Medici.
Florentin
Ve stejném roce, kdy zemřel poslední zástupce rodu Medicejů, zdědil diamant František I. Štěpán Lotrinský (1708-1765), manžel Marie Terezie (1717-1780). V té době byl drahý kámen umístěn do císařské koruny.
Zanedlouho ale diamant dostala dcera Marie Terezie, Marie Antoinetta, která tak vlastnila zároveň dva zkázonosné diamanty (Florentin a Hope). Není tedy divu, že Marie Antoinetta zemřela pod gilotinou.
Dalším majitelem diamantu Florentin se stal Napoleon Bonaparte (1769-1821), který ho dal své ženě Marii Louise (1791-1847). O tom, jakou smůlu přinesl diamant Napoleonovi se nemusíme dlouze zmiňovat, stačí si připomenou prohranou bitvu u Waterloo v roce 1815 a Napoleonův smutný konec na ostrově Svatá Helena. Navíc manželství Napoleona s Marií Louisou trvalo pouhé dva roky a diamant se brzy dostal zpět do vlastnictví Habsburků, kde přinášel další smůlu.
Nový vlastník diamantu ho opět věnuje své manželce; nyní se jedná o Františka Josefa I. a jeho ženu Elizabeth, známou pod jménem Sissi. Ta zanedlouho od přijetí drahokamu zemřela při atentátu v Ženevě. Diamant získal Karel I., který byl zároveň jeho posledním majitelem a také posledním Habsburkem na trůně. Smůla Habsburkům tedy smrtí Karla I. skončila a také se záhadně ztratil diamant Florentin.
Koh-i-noor
Minulost tohoto diamantu je opředena legendami. Chtěli ho vlastnit mnozí indičtí vladaři, neboť měl zaručit nepřemožitelnost. Ale z dvaceti bylo osmnáct zabito. Z toho vznikla další legenda, podle níž přináší štěstí jen ženám, ale není to pravda… Koncem 19. století se diamant dostal do Británie jako válečná kořist a od té doby zdobí korunovační klenoty.
Koh-i -Noor
Cenu diamantů určují vlastnosti známé jako tzv. čtyři C – karát (carat), čirost (clarity), barva (color) a výbrus (cut).
Kromě toho má na cenu vliv i historie diamantu a místo nálezu.
Většina drahokamů se těží ve střední a Jižní Africe, významná naleziště jsou i v Kanadě, Rusku, Brazílii a Austrálii. Zejména v Africe se stále těží stejně jako před sto lety – dělníci se hodiny brodí po pás v blátě plném zdraví škodlivých chemikálií, majitelé dolů jim však vyplácejí jen minimální mzdu. Víc nedostanou ani tehdy, když se jim poštěstí najít velký nebo nevšední diamant.
Roky byly diamanty v Africe hnací silou ozbrojených konfliktů a občanských válek. Rebelové za ně kupovali zbraně, které povraždily miliony lidí. Přítrž tomu měl učinit takzvaný Kimberleyský proces. Jenže mnoho diamantů je pořád potřísněno krví. V poslední době vzbuzuje obavy hlavně Zimbabwe či Pobřeží slonoviny.
V diamantových polích v zimbabwské oblasti Marange nutí vojáci od rána do noci hledat drahocenné minerály dospělé i děti. Zimbabwané pracují často bez jídla a přestávek, které prý nezřídka nahrazuje mučení, bití a výjimkou nejsou vraždy.
.
.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org
uveřejněno s dovolením

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.