Dnes v noci se mi zdál sen. Naštěstí to byl jenom sen

…..jsem zase zpátky a mám pro vás zajímavá data. Po celém světě se odehrávají jednotlivé části armageddonu, ve kterém se nacházíme. Důležité je vyčkat a vydržet. Podle čínského přísloví, kdo umí vyčkat, je vítězem….

QQ:QQ 09:54

Asi to bylo nad ránem. Byl to kratičký sen, ale o to vydatnější na data. Za určitých okolností jsem se společně s mým bratrem setkal s člověkem, který nás požádal a potřeboval od nás hned pomoc.

Na začátku snu jsem šel s bráchou hornatou krajinou skrz les a povídali jsme si o možnostech volné energie. Konstatovali jsme, že celá příroda pracuje na pricipu imploze, čili volné energie. Stromy kolem nás, tráva, zvířata, lidé a v podstatě celý vesmír. Jenom lidé si zavedli do nauky masážní prvky na mozek a tou jsou fyzika, matematika, různé další „přírodně nepřírodní vědy“ a vymyšlená nauka o lidském těle dávající do popředí chemii, místo biofyziky. Dále hovor pokračoval o samoopravitelnosti lidského těla bez jakýchkoli zásahů zvenčí. Když tak polehoučku jdeme lesní cestou, najednou se před námi objevil člověk. Oba jsme byli překvapeni a nechápali jsme, odkud se vzal. Brácha ho nazval „lesním skřítkem,“ ale nevypadal jako skřítek.

[wp_ad_camp_2]

Zpovzdálí nás sledoval jako hladový pes svou kořist a nespustil z nás oči. Asi nás testoval, jako my jeho. Dle energie, kterou vyzařoval, bylo vidět, že se nachází v nějaké nouzi. Ještě jsme nebyli ani 10 metrů od sebe a už nás vystrašeným hlasem prosil o pomoc. S bráchou jsme se na sebe podívali a usoudili, že asi v nouzi bude.

Když k nám rychlým krokem přišel, požádal nás o pomoc. Jestli by bylo možné ho dovést na určité místo. Tvrdil, že nám cestu dobře zaplatí, ale musí tam být rychle.

Při sdělení kam potřebuje zavést, jsme byli překvapeni podruhé. „Značná dálka,“ pronesl si brácha „pod vousy.“ „Lesní skřítek,“ jak jsme ho napoprvé s bráchou jednohlasně nazvali, přiznal, že u sebe nemá žádné peníze. Oba jsme to také dle jeho vizáže tušili. Potom v rychlosti utrousil, že co nám řekne, je důležitější, než jakékoliv finanční prostředky. Prý by nám stejně brzy k ničemu nebyly. Tímto výrokem se pro nás stal ještě záhadnějším.

Tvářil se u toho tajemněji, než záhada sama. Po krátké slovní výměně s bratrem jsme tedy záhadné bytosti přislíbili pomoc. „Když je to tak důležité, tak to uděláme.“ Pronesl brácha a dodal, že jsme dnes ještě neudělali žádný dobrý skutek. Vydali jsme se zpět na cestu k autu.

Chlapík šel před námi zrychleným krokem, jako kdyby chtěl naznačit, abychom si pospíšili. Dvakrát se také otočil a opakoval, že spěcháme. Přidali jsem tedy do kroku. Konečně jsme byli v autě. Poprosil nás, jestli nemáme trochu vody. Brácha vytáhl lahev čisté vody z hor a podal mu ji. Já sedl za volant a vydali jsme se na cestu.

Ptali jsme se ho, copak tak důležitého nám chce říci a jestli nám takhle věří, když nás vlastně vidí poprvé. A dokonce chce sdělit nějaká důležitá data?
Cosi si pro sebe zamumlal a potom srozumitelně dodal: „Poznám lidi a vidím zdálky, co vyzařují. Proto jsem si Vás dovolil oslovit. Jinak bych vás nechal projít kolem, bez oslovení.

Nějakou dobu jsme jeli mlčky. Šlo vidět, že „skřítek“ o něčem hodně přemýšlí. Poté konečně přerušil ticho svým vyprávěním.

[wp_ad_camp_2]

Řekl nám, že se nechal zaměstnat u jedné firmy, která se zabývala mikrobiologií a měla hlavní laboratoř v podzemí, do kterého se sjíždělo výtahem. Normální člověk se tam nedostal, protože vstup byl na čipovanou kartu a speciální povolení.

Prostředí bylo velmi čisté a sterilní. Byly tam vysoké požadavky na čistotu a hygienu, aby nikdo náhodou nepřenesl kontaminované vzorky, kam nepatří, nebo, aby je náhodou nevynesl ven. Nevěděl, na čem přesně pracuje, měl zadaný dílčí úkol, který plnil.

Teprve po delší době zjistil, že pracuje na části vakcíny a že součástí tohoto vývoje je celý tým lidí. Zprvu mu to nikdo neřekl, ale když se začal ptát, zjistil to. Zajímal se tedy, o jakou vakcínu se vlastně jedná. Samozřejmě, že vše za zády vedení, které si nepřálo, aby zaměstnanci mluvili mezi sebou o úkolu, který vykonávají. Každý si měl odkroutit to svoje, jít domů a s nikým o tom nadále nehovořit. Ale „skřítek“ byl šťoura a navíc se ukázalo, že není jediný, komu to vrtalo hlavou, takže nařízení porušil.

Zprvu se dal do řeči pouze s pár lidmi, kteří byli na stejném oddělení. Vyměnili si co kdo ví a dali si A a B dohromady. Poté mu jeden řekl, že nepracuje na vývoji vakcíny, ale má za úkol archivaci dokumentace. Domluvili se tedy, že mu některé znepokojivé dokumenty okopíruje a donese, protože samotnému archiváři vrtalo občas hlavou o čem to je a tak trochu četl. A dozvěděl se neuvěřitelné věci.

Pár dnů trvalo, než archivář donesl slíbené dokumenty. Podstrčil je skřítkovi ve složce na chodbě, když se vracel ze směny domů. Doma si pak skřítek složku otevřel a četl. A skutečně, dočetl se naprosto neuvěřitelné věci.

Dostal do ruky přesné plány vývoje vakcíny a její složení. Vakcína měla po aplikaci do lidského organismu zmutovat DNA i RNA a také obsahovala nanoboty. Velmi znepokojivý byl popis funkce těchto nanobotů. Součástí vakcíny bylo i black goo, které představuje dokonalou umělou inteligenci a toto black goo mělo komunikovat s nanoboty a tvořit jejich řídící systém.

[wp_ad_camp_2]

Tito nanoboti by také měli schopnost ovládat zasaženou osobu, protože by vstupovali do mozku a tam by byli schopni měnit řídící procesy v jednotlivých centrech.

Děsivé bylo také složení vakcíny, které obsahovalo látky, které se dříve používaly za válek pro masové vyhlazování obyvatelstva a dnes již jsou samozřejmě zakázány k používání. Tyto látky měly způsobit, že by příjemce vakcíny utrpěl otravu, která by postupně rozložila jeho organismus a do šesti až devíti měsíců by vakcinovaná osoba zemřela za záhadných okolností a nikdo by nevěděl proč, ani by nic nenašli při pitvě, protože tyto bojové chemikálie by byly v tak dokonalém poměru, že by udělaly v těle co mají, poté by byly vyloučeny a došlo by ke zpožděnému účinku, tedy ke smrti organismu by došlo ve chvíli, kdy již primární otravu stihl vyloučit. Vypadalo by to jako naprosto nepochopitelná epidemie, která nemá vysvětlení.

Třešničkou na tomto dortu hrůzostrašnosti byla stať, která popisovala mikročipy. Každá vakcína má být vybavena jedním čipem, který by se vpravil do těla a tak by byla zajištěna neustálá lokace osoby. Čipy byly vybaveny také odposlechem a dobíjet se měly z elektrického náboje v lidských buňkách, takže by teoreticky mohly fungovat neomezeně. Nebo do té doby, dokud by osoba nezemřela a nepřestala generovat elektrické napětí.

Seděli jsme v autě naprosto šokovaní a upřímně jsme se báli. Brácha se „skřítka“ několikrát zeptal, že ho nechce přerušovat, ale aby mu potvrdil, že si z nás nedělá srandu, ani to není science-fiction, že to je skutečně pravda? Skutečně toto vyvíjel?

Skřítek vždy jen kývl hlavou, podíval se mu do očí, aby ukázal, že si nic nevymýšlí a plynule pokračoval ve vyprávění.

Dále v dokumentech byly záznamy o pokusných subjektech.
„Jakých subjektech?“ Zeptal jsem se, zatímco jsem vybíral zatáčku.
„Lidských subjektech,“ řekl skřítek. Brácha se na mě podíval s hrůzou v očích.

Dokumenty popisovaly pokusné osoby, které byly v laboratoři drženy v klecích. Byli to buď bezdomovci z ulice, které pravděpodobně někdo nalákal do vozidla s příslibem polívky a sprchy, nebo děti, které se u hřiště nechaly nalákat na bonbony. Firma totiž potřebovala lidi všech věkových kategorií, aby zjistila, co budou pokusné šarže, zatím nedokončené vakcíny, dělat s lidmi. Všechny pokusné subjekty, kterým byla vakcína vpíchnuta, do jednoho zemřeli.

Poté, co si přečetl tyto dokumenty, byl sám skřítek v šoku a po dočtení celou noc nespal. Nedokázal pochopit, jak mohl slepě dělat na takovém svinstvu jako nějaká ovce. Měl pocit, jakoby se už teď, aniž by vakcína byla dokončela, sám podílel nepřímo na likvidaci lidstva. A s tímto pocitem nemohl spát. Tu věc nesmí firma dokončit a nesmí ji nikdy uvést na trh!

Možná, že to celé bylo řízení osudu. Možná, že měl prvně vkročit do jámy lvové a strčit tomu lvovi hlavu do tlamy, aby s tím mohl něco udělat. Došlo mu, že aby bylo možné proti zlu bojovat, je nutné to zlo nejdříve poznat, studovat ho. Uvědomil si poté, že ví o někom, kdo může dokončení této vakcíny zastavit, ale zatím o tom sám neví. Musí mu tedy dokumenty zanést, aby ho varoval. A pak se věci dají do pohybu.

Druhý den ráno proto nešel do práce, místo toho se šel projít do přírody a tak potkal nás.

Brácha se ho zeptal, kam teda jedeme… nebo za kým? A tak začal skřítek jinou část příběhu.

Řekl nám, že je zajímavé, že potkal dva bratry. On sám má totiž taky bráchu, který je výborný a chtěl mu před pár lety dohodit úžasnou práci. Jeho brácha totiž od určité doby nějak podezřele zbohatl a dlouho mlžil. Nechtěl říct, odkud všechny ty peníze má. A taky hodně cvičil a běhal. Až po delší době to nevydržel a bráchovi vyklopil pravdu.

Je členem u speciálního vojska. Není to normální armáda, protože naopak běžná armáda spolupracuje s farmamafií a naopak ji brání a kryje. Stejně tak jako policie kryje pražské mafiány. Toto je úplně jiná armáda, které velí jiní lidé. Jeho bratr byl, a doposud je, velitelem jedné jednotky a velice dobře mu za tuto práci platí. Takže si mohl koupit nový dům i auto.

Když se to skřítek dozvěděl, pochopitelně tam chtěl taky pracovat, protože pro vysokoškolsky vzdělaného mikrobiologa se práce v oboru hledala blbě. Tak si řekl, že by bylo skvělé, kdyby dva bráchové pracovali pro tak skvělé oddíly. Jenomže tento plán nedopadl, protože neudělal přijímací zkoušky. S písemnými testy ani s pohovory by problém nebyl, skřítkovi to celkem pálilo a nebyl problém se cokoliv naučit. Ale nezvládl fyzické testy a nezaběhl předepsanou vzdálenost v potřebném čase. Takže pohořel na fyzičce a do oddílu se nedostal. Věděl alespoň, odkud brácha ty peníze bere. A tento oddíl, tedy spíše ústřední vedení této speciální armády, může uvedení vakcíny na trh zabránit.

[wp_ad_camp_2]

Poté skřítek ukázal před sebe na kraj cesty a řekl: „Tady mi prosím zastavte. Dál už musím jít sám.“

Zastavil jsem. Šlo mi to ztuha. Měl jsem pocit, jakoby všechna ta hrůza, kterou nám během cesty popsal, způsobila, že jsem měl úplně ztuhlou nohu.

Skřítek nám poděkoval a řekl, že o tom, jestli uspěl, se oba dozvíme. Ani jsme se neptali, jak se to dozvíme. Určitě v tu chvíli, kdy nám bude nařízeno nechat se povinně očkovat, tedy spíše očipovat, nebo jestli takový příkaz nikdy nenastane… Pokud nenastane, pak víme, že jsme byli zachráněni.

Určitě bychom se nikdy vakcinovat nenechali, hlavně ne poté, co nám tento člověk řekl. Nezbylo nám tedy, než se s ním rozloučit. Chápali jsme, že nám nesmí ukázat, kde je kontaktní místo této speciální armády. Možná to je místo, nebo osoba, možná to je speciální telefonní budka, možná musíte znát tajný kód. To jsem se nedozvěděl.

Probudil jsem se v posteli v tu chvíli, kdy jsem se s tím skřítkem loučil. Chtěl jsem ještě dodat, že by mě opravdu nenapadlo, že se budu zrovna dnes podílet na něčem tak velikém, ale už jsem to říct nestihl, protože se mi to všechno rozplynulo před očima a najednou jsem koukal do stropu.

To byl ale pořádně živý sen…..