Jakkoli byl zmíněný Kroměřížský zámek fyzicky i formálně předán Národním památkovým úřadem Arcibiskupství olomouckému, klíče od zámku putovaly v pátek symbolicky z ruky do ruky a zpět mezi zástupci Arcibiskupství olomouckého a Národního památkového ústavu (NPÚ). Zdá se to být poněkud nelogické, ale jak víme, každá nelogičnost má svoji logiku. Tak je tomu i v případě vrácení a předání Arcibiskupsk&ea cute;ho zámku v Kroměříži. Církvi se v rámci církevních restitucí realizoval požadavek na vrácení Kroměřížského zámku, čímž se jí také podařili naplnit svůj „bohulibý“ (otázka je, kterému asi Bohu?) záměr, získat tuto nemovitost zpět do vlastnictví církve. Zdánlivě nelogické předání klíčů od NPÚ do rukou představitele Arcibiskupství olomouckého a následné vrácení zástupci NPÚ má totiž svou logiku v tom, že podle dohody se bude NPÚ o Arcibiskupský zámek v Kroměříži nadále starat. Zde ono tvrzení toho, že každá nelogičnost má svou logiku. Ovšem to není ani zdaleka všechno. Bez zajímavosti totiž není otázka, proč k bezprostřednímu vrácení klíčů došlo, resp. proč o zámek bude i nadále pečovat NPÚ.

Vysvětlení hledejme ve sdělení záměru, že Olomoucké arcibiskupství chce v již započatých opravách zámku pokračovat. Mohli bychom tedy tento bohulibý záměr kvitovat s povděkem, jenže po zjištění, jak to hodlá církev realizovat, tento pocit nutně zatratíme. Na projekt oprav hodlá Arcibiskupství olomoucké vynaložit zhruba 246 miliónů korun. Za tuto částku lze bratru, skutečně něco kloudného vytvořit, pokud zase nebudou peníze „investovány“ formou „malá domů“ sobě, nebo jistým firmám či jiným subjektům. Má to ovšem h&a acute;ček. O peníze, které hodlá Arcibiskupství olomoucké investovat do oprav, chce totiž AO požádat formou evropské dotace, která by mohla dosáhnout až 226 miliónů korun. To je neskutečné, ale zkusme počítat.

Arcibiskupství olomoucké hodlá provést opravy Kroměřížského zámku v rozsahu cca 246 milionů korun. Z této částky by sama církev prostřednictvím Arcibiskupství olomouckého z vlastních peněz zaplatila pouhých 20 milionů! Dobré, že? Český stát v rámci majetkového vyrovnání ročně vrací církvi řádově několik miliard korun, ale (pardon) „vychcaná“ církev přesto hodlá na opravy svého majetku žádat o evropské dotace. To je neskutečná drzost, která nemá obdoby. Co horší, není pochyb o tom, že díky našim pravomyslným, svým voličům až za hrob věrným politikům církev, resp. Arcibiskupství olomoucké, tyto evropské dotace dostane. Uf!

Dovolím si jako příměr nehorázné „boží“ drzosti církve připomenout jeden z deseti bodů přikázání, kterým by se měli především sami představitelé církve, řídit:

Nebudeš krást! Nemusíš se pachtit za nečestným obohacováním. Ať okrádáš bližního nebo stát, dopadne to vždy stejně: co získáš na majetku, ztratíš na klidné mysli. Já chci být tvým živitelem: drž se mne a poznáš, že větší radost je dávat než brát.

Měli by se, ale neřídí. Pro ně jsou peníze, majetky, obecně řečeno bohatství a mamon projevem hamižnosti, pro což jsou ochotni podvádět a to všechno ve jménu toho, kterému prý slouží, Bohu! Pro církev jsou občané jsou tzv. ovečky, které Bůh vede životem. Ve skutečnosti nás mají za blbé ovce po kterých chtějí, aby jim tyto proradnosti žrali z ruky. Na druhé straně myslet si, že se my občané proti těmto zrůdnostem nějak výrazně či s projevem odporu stavíme, to zrovna říci nelze. Bohužel!  Či lépe jen „žel“. Jak dlouho ještě si to necháme líbit?

Jiří B a ť a , 8. dubna 2017