EU nařizuje Evropanům, co si mají myslet

Marine Le Pen (na pódiu uprostřed), lídryně francouzského Národního sdružení zveřejnila tweety, které odsuzovaly teroristickou skupinu Islámský stát, včetně fotografií obětí zavražděných Islámským státem. Kvůli tomu byla obviněna z trestného činu „šíření fotografií zachycujících násilí“ a soudem jí bylo nařízeno, aby podstoupila psychiatrické vyšetření, aby se zjistilo, zda „dokáže porozumět poznámkám a odpovídat na otázky“. (Foto: Sylvain Lefevre / Getty Images)

Z iniciativy Evropské unie se 18. až 22. března 2019 v různých evropských městech konal první Evropský týden mediální gramotnosti. Tato akce je novou iniciativou Evropské komise, a „podtrhává společenský význam mediální gramotnosti a v celé EU podporuje iniciativy a projekty v oblasti mediální gramotnosti“. Evropská komise vysvětluje tuto politiku posilování „mediální gramotnosti“ v rámci EU tím, že by se mohla stát ušlechtilou a užitečnou iniciativou, a to následujícím způsobem:

„Díky rychlému rozvoji digitálních technologií a jejich rostoucímu využití v podnikání, vzdělávání a kultuře je důležité zajistit, aby každý mohl porozumět digitálním médiím a zapojit se do nich.“

„Mediální gramotnost je nezbytná pro hospodářský růst a vytváření pracovních míst. Digitální technologie jsou klíčovou hnací silou konkurenceschopnosti a inovací v sektorech médií, informací a komunikačních technologií.“

Evropská komise v rámci strategie „Jednotného digitálního trhu“ chabě doplňuje:

„Mediální gramotnost se týká různých médií (televize, rozhlasu, tisku), různých distribučních kanálů (tradičních, internetu, sociálních médií) a řeší potřeby všech věkových kategorií… Vysoká úroveň mediální gramotnosti je klíčovým faktorem, který občanům umožňuje v digitálním věku činit informovaná rozhodnutí. Mediální gramotnost je předpokladem živé a moderní demokracie.“

Člověk však nemusí celý záměr studovat příliš do hloubky, aby si uvědomil, že přinejmenším některé aspekty politiky Evropské komise v oblasti mediální gramotnosti jsou spíše než o zvyšování povědomí občanů o tom, jak je nekompromisně vést k tomu, co si mají myslet. Podle Evropské komise je ve všech definicích mediální gramotnosti „klíčový rozvoj kritického myšlení uživatele“. Zdá se, že Komise si uložila obrovský úkol tuto rozhodující schopnost v občanech EU „rozvíjet“.

Dále podle Komise:

„Mediální gramotnost je také nástrojem, který posiluje postavení občanů, zvyšuje jejich povědomí a pomáhá čelit účinkům dezinformačních kampaní a falešných zpráv (fake news) šířících se prostřednictvím digitálních médií.“

Podle Iniciativy EU proti dezinformacím: „Vystavení občanů velké škále dezinformací, včetně zavádějících nebo přímo nepravdivých informací, je pro Evropu velkou výzvou. Tato iniciativa EU proti dezinformacím obsahuje také „akční plán na posílení boje proti dezinformacím v Evropě i mimo ni…“ Akční plán je podrobněji analyzován zde.

Výše uvedené iniciativy samozřejmě existují vedle všech ostatních opatření, která EU zavedla s cílem „naučit“ Evropany správnému myšlení… Mezi tato opatření patří Kodex postupů proti dezinformacím, který netransparentní a nekontrolovatelní internetoví obři – Facebook, Google, Twitter a Mozilla – podepsali v říjnu 2018, spolu s „Kodexem chování upravujícím boj proti on-line šíření nezákonných projevů nenávisti„ z roku 2019.

Evropané nyní zjevně potřebují další nepostradatelné pokyny Evropské komise, aby se naučili, jak správně chápat, číst a interpretovat zprávy, ať už se jedná o zprávy z tradičních zdrojů nebo z internetu. Důvody, jak a proč se stalo úkolem byrokracie EU, učit Evropany, co mají číst a co si mají myslet, jsou poněkud obskurní.

Pro některé evropské vůdce není ale ani tato dělostřelecká kanonáda byrokratických opatření ovlivňujících myšlení Evropanů dostačující. Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno přednesl projev, ve kterém navrhl zřídit orwellovsky znějící „Evropskou agenturu na ochranu demokracie“:

„Měli bychom mít evropská pravidla, která by vypudila z internetu veškeré podněcování k nenávisti a násilí, protože naše úcta k jednotlivci je základem naší civilizace důstojnosti.“ [Zdůrazněno v originálu]

A stejně jako vždy zůstává nedořešeno, kdo bude určovat, co má být vnímáno jako „nenávist“. Na základě předchozích zkušeností se dá očekávat, že nenávistné bude všechno, co bude v rozporu s politikou lídrů EU – například zde, zde a zde. V Macronově Francii, například, Marine Le Pen, lídryně Národního sdružení, (dříve Národní fronta) byla obviněna z rozšiřování „násilných zpráv, které podněcují terorismus, pornografii, nebo vážně poškozují lidskou důstojnost,“ protože na Twitteru zveřejnila fotografie ukrutností spáchaných v roce 2015 Islámským státem v Sýrii a Iráku, které mohli spatřit i nezletilí. Jedna z fotografií ukázala tělo Jamese Foleyho, amerického novináře, kterému teroristé ISIS uřezali hlavu, na dalších fotografiích byl zobrazen muž v oranžové kombinéze přejížděný tankem a muž, který je v kleci upalován zaživa. „Toto je Daeš!“ napsala Marine Le Pen ve zprávě zveřejněné několik týdnů po útoku ISIS v Paříži v listopadu 2015, ve kterém bylo zavražděno 130 lidí.

„Jsem obviňována z toho, že jsem odsoudila hrůzy páchané Daešem,“ prohlásila Le Pen. Ve stejném duchu jako v „převýchovných táborech„ v Číně nebo v „psychiatrických léčebnách„ bývalého Sovětského svazu, které zneužívaly psychiatrii k politickým účelům, bylo Marine Le Pen v září 2018 nařízeno, aby kvůli zveřejnění fotografií podstoupila psychiatrické testy, údajně aby se zjistilo, zda je „schopná porozumět poznámkám a odpovídat na otázky.“

Varování před islámským terorismem je podle francouzského soudního systému nejen kriminálním činem, ale zřejmě představuje i psychologickou úchylku. Le Pen mohla dostat až tři roky vězení a pokutu 75 000 eur. V září za podobné tweety s fotografiemi vztahujícími se k ISIS zrušilo francouzské Národní shromáždění poslaneckou imunitu také dalšímu poslanci Národního sdružení Gilbertovi Collardovi. Trestní stíhání je samozřejmě jedním ze způsobů, jak mohou vlády jednat s politickými oponenty, ale dříve tak jednaly pouze diktatury, nikoli parlamentní demokracie, jakou je Francie.

Člověk si tedy klade otázku, zda je tato forma evropské cenzury tím, co by chtěl Macron prostřednictvím svého orwellovského plánu rozšířit i do zbytku Evropy.

Nadcházející týden mediální gramotnosti zahájen úvodní konferencí pořádanou Evropskou komisí 19. března 2019. V březnu bylo v celé Evropě ohlášeno zhruba 180 akcí týkajících se mediální gramotnosti. Ve Slovinsku proběhly workshopy jako „Workshop mediální gramotnosti pro studenty: boj proti Fake News„ a „Skutečná mediální gramotnost ve světě Fake News„ a v Londýně se uskutečnil seminář „Fake News vs mediální gramotnost: Kritické myšlení, odolnost, občanská angažovanost„, v jehož charakteristice je napsáno:

„Přední výzkumní pracovníci v oblasti mediální gramotnosti z USA a Velké Británie se sejdou… s učiteli, knihovníky, novináři, producenty digitálních médií a mladými lidmi a budou se zabývat dezinformacemi a mediální gramotností… a pracovat na kolektivním cíli – na strategii jak prakticky využít mediální gramotnost ke zvýšení odolnosti mladých lidí vůči ‚fake news‘, se zaměřením na případové studie jak z Velké Británie, tak i z USA.“

Můžeme s velkou pravděpodobností konstatovat, že první obětí politiky EU v oblasti mediální gramotnosti bude různorodost názorů a svoboda projevu.

Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute.