EU potichu spouští Evropské centrum pro takzvanou demokratickou odolnost

Evropské centrum pro demokratickou odolnost zahájilo svoji činnost 24. února 2026, jak oznámila Evropská komise.

Co toto centrum dělá?

• Propojuje stávající sítě a nástroje EU, které se zabývají prevencí a reakcí na hybridní hrozby, dezinformace, manipulaci informací a zahraniční vměšování do voleb.
• Pomáhá vyvíjet nástroje pro „odolnější volby“ – sjednocuje pravidla, měkké nástroje a mechanismy na úrovni EU i členských států.
• Je součástí širší iniciativy nazývané „Democracy Shield“ (Štít pro demokracii), kterou Komise představila již na konci roku 2025.
• Cílem je zabránit roztříštěnosti úsilí a lépe koordinovat reakce na hrozby vnějších kampaní ovlivňujících volby.

Některé kritické hlasy (např. z amerického Kongresu nebo konzervativních médií) to ale interpretují jako nástroj pro možnou cenzuru nebo regulaci obsahu před volbami, protože zahrnuje spolupráci s fact-checkery, platformami (DSA) a monitorování „systémových rizik“.

Královna Ursula tvrdí, že toto centrum „zajistí, aby evropská veřejná debata zůstala otevřená a spravedlivá“. V překladu to znamená: Všichni, kdo se chtějí účastnit veřejné diskuze, budou mít právo na to, aby byla otevřená, ale EU bude rozhodovat o tom, které informace jsou „správné“ a které jsou „dezinformace“. Je to klasický manévr ministerstva pravdy: prezentovat hlídání veřejného diskurzu jako „ochranu“. Proto by se centrum mělo spíše jmenovat Evropské centrum pro kontrolu voleb.

Brusel otevřeně vyhlašuje mechanismy zasahování do národních voleb pod záminkou jejich ochrany před „vměšováním“. Pokud občané volí suverénní strany, je to „hrozba“, kterou Centrum „vyléčí“?

Vměšování EU do národních voleb

A kdo rozhoduje o tom, co je „dezinformace“?

EU zřizuje stálý fond pro své oblíbené „nezávislé“ aktéry: nevládní organizace, progresivní think-tanky a samozvané „ověřovatele faktů“.

To je nevládní průmyslový komplex v té nejlepší podobě. Brusel z peněz daňových poplatníků financuje skupiny „občanské společnosti“, které pak zázračně produkují „výzkumy“, jež ospravedlňují větší moc EU a požadují cenzuru vlasteneckých, pro-národních hlasů.

Jazyková policie

Všimněte si jazyka: „budování kapacit“, „předcházení hrozbám“, „podpora vzájemného učení“.

Jde o agresivní centralizaci kontroly narativu. Snaží se obejít národní vlády a vytvořit jednotný, EU schválený „informační prostor“. Suverénní národy ovšem nepotřebují, aby je Brusel držel za ruku.

Skutečná demokracie nepotřebuje „štít“ proti názorům vlastních občanů. Vyžaduje důvěru voličů.