„Slova respektu: Etická žurnalistika proti hate speech“ je společný projekt, který uskutečnili mediální organizace v osmi evropských zemích – Rakousko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Slovinsko a Španělsko. S podporou Programu právo a občanství Evropské unie se podle svých internetových stránek snaží pomoci novinářům, aby v této době rostoucí „islámofobie“ „přehodnotili“ způsob, jakým řeší „otázky související s migračními procesy a etnickými náboženskými menšinami.“ Zní to dost nevinně: „přehodnoťte.“ Ale nenechte se zmýlit: když tito aktivisté financovaní penězi EU vyzývají k „přehodnocení“, to, co skutečně dělají, je podpora cenzurování sebe sama.

[wp_ad_camp_1]

V září byly vydány „Slova respektu“ jako 39 stránkový dokument nazvaný „Reportovaní o migraci a menšinách: postupy a doporučení (Reporting on Migration & Minorities: Approach and Guidelines)“. Poučuje média o tom, jak „by neměly dát extrémistickým názorům čas nebo prostor jenom kvůli tomu, aby ukázaly názory druhé strany.“ Ale jaké názory se považují za „extrémistické“? To zpráva explicitně neříká, každopádně, „senzační nebo příliš zjednodušující hlášení o migraci,“ můžeme se dočíst, „mohou podpořit stávající společenské předsudky“ a „ohrozit bezpečnost migrantů“. Co se ale počítá jako „senzační“ nebo „příliš zjednodušující“? Ani to není řečeno. Není nám řečeno, jestli bychom měli spájet pojmy jako „muslimský“ nebo „islám“ se zvláštními činy, protože to znamená „stigmatizaci„. Co přesně to tedy znamená? Že když člověk křičí „Allahu Akbar“ poté, co někoho zastřelil, srazil s kamionem desítky nevinných chodců nebo vyhodil do vzduchu spoustu lidí na koncertě, měli bychom ignorovat tento maličký detail?

Nebo bychom se měli zcela vyhnout tomu, abychom takovou akci mediálně pokryli? Koneckonců, dokument nás vyzývá, abychom příliš nepsali o „senzačních incidentech týkajících se migrantů“, neboť „násilní lidé se nacházejí v každé velké skupině obyvatel“. Pokud však budeme muset o těchto incidentech informovat, nesmíme nikdy přestat připomínat, že „hlavní příčiny“ těchto incidentů „často nemají nic společného s etnickou či náboženskou příslušností člověka„. Jaké jsou tedy tyto příčiny? Zpráva nám naznačuje, že příčiny mohou být „kolonialismus, rasismus a obecná sociální nerovnost.“ Také nesmíme zapomenout na to, že „mezi migrací a terorismem neexistuje žádné strukturální spojení.“

Když aktivisté placení z fondů EU, kteří zpracovali dokument „Reportovaní o migraci a menšinách: postupy a doporučení“, vyzývají k „přehodnocení“, tak ve skutečnosti vyzývají k sebe-cenzuře.

[wp_ad_camp_1]

Alespoň, že autoři zprávy nemají touhu tvrdit, že neexistuje žádná souvislost mezi islámem a terorismem. Ale naléhají na nás, abychom si pamatovali, že islám je „různorodý“. Představa, že islám je ve své podstatě násilný, je – co jiného? – „stereotyp“. Takže je stereotypní zobrazovat islám jako „zakotvený v jiné realitě, která není kompatibilní s jinými kulturami“ nebo zobrazování muslimských přistěhovalců jako „zásadně se lišících od občanů hostitelské země“. A je prostě špatné říkat, že tady existuje „kulturní konflikt mezi islámem a západem s náboženstvím v srdci tohoto konfliktu.“ (Naopak: islám, jak nám zpráva říká je „systém víry, který může existovat vedle druhých„.) A neodvažujte se naznačovat, že islámská kultura je nějakým způsobem „horší než západní kultura“. Nebo že muslimští muži jsou „vysoce patriarchální“. (Říkejte to takhle: „Mnoho společností na celém světě zůstává vysoce patriarchální, nezávisle na náboženství.“) A nezaměřujte se příliš na „styl oblékání“ muslimských žen. Proč? Protože to má tendenci je „homogenizovat“. (Zbavte se myšlenky, že to je samotné oblečení, které je homogenizuje.)

Během posledních několika let zaznamenalo mnoho zemí v Evropě skutečné tsunami islámské migrace. Zodpovědní novináři by to však podle „Slov respektu“ nikdy neměli takto popisovat: „Při popisu migrace nepoužívejte fráze jako „příliv“, „vlna“ a „povodeň“ „(nebo jiné jako „horda“ nebo „příval“), protože takový jazyk může „vyvolat pocit masové invaze“. „Dehumanizuje to migranty“ a „vytváří falešný obraz„, že migranti jsou „nepřítelem“, který musí být odražen. Samozřejmě, ve skutečnosti je velká část Evropy teď „v obležení„. Tato skutečnost se stává jasnější každý den. Používat mírnější termíny při diskutování o tomto tématu neznamená nic jiného než zkreslovat realitu. Právě o tom je však tento dokument: radit novinářům, jak zkreslovat skutečnost a nahrazovat ji tou schválenou EU.

[wp_ad_camp_1]

„Informujte své publikum,“ píše zpráva novinářům, „o důvodech, proč se lidé cítí být nuceni opustit své domovy, a zkoumejte, jaké to může mít souvislosti s politikami a postupy evropských států.“ Asi tím ale nemysleli to, že masivní procento muslimů, které proudí do evropských států, tak dělá z důvodu sociálních politik těchto států – totiž připravenosti těchto států začít rozdávat rodinám přistěhovalců velké částky hotovosti v okamžiku, kdy dorazí a poskytnout jim bezplatné ubytování, ošacení atd. a umožnit jim zůstat na podpoře po zbytek svého života. Mnohé z těchto zemí jsou k muslimským přistěhovalcům štědřejší než k jejich vlastním občanům, kterým se přihodilo něco špatného. Přistěhovalci jsou často upřednostňovaní, zatímco starší občané některých z těchto zemí – lidé, kteří tvrdě pracovali a platili do systému sociálního zabezpečení celý svůj život – byli odvlečeni z jejich domovů, aby se tam mohli ubytovat nově příchozí muslimské rodiny.

Ale to samozřejmě nejsou „politiky a postupy“, na které odkazuje dokument „Slova respektu“. Naopak. Příčiny zde spočívají v tom, že muslimští uprchlíci a žadatelé o azyl uprchli před špatnými podmínkami ve svých zemích, za něž oni a jejich spoluobčané nijak nezodpovídají, a za které ve skutečnosti může Západ, ať už to způsobil v poslední generaci nebo mnoho staletí před tím. Nezáleží na tom, že muslimové dobyli Persii, Byzantskou říši, celou severní Afriku a Blízký východ, Řecko, severní Kypr, hodně z východní Evropy a jižní Španělsko. Nakonec za všechno, co je špatně v muslimském světě může Západ, takže Evropané dluží všem příchozím právo na nový život – a možná dokonce i na novou zemi – aby zde mohli pokojně dovést právo šaría?

[wp_ad_camp_1]

Ne, zpráva nejde tak daleko, aby se dalo takto argumentovat. Zpráva ale varuje, že dokonce ani otázka „zda nároky žadatelů o azyl jsou oprávněné“ nebo „zda mají migranti právo být v zemi“ je zcela nevhodná: měli bychom se zaměřit na „právo a pořádek“ než polemizovat o takových věcech jako „základní právo na azyl„. Ano, správně jste si to přečetli: „základní právo na azyl„. Nezapomínejte, že podle mezinárodního práva ne každý má nárok na azyl – a že velká část žadatelů o azyl v Evropě dnes nemá oprávněné důvody o něj žádat, ale mnoho z nich pouze hledá lepší ekonomické příležitosti.

Taková fakta jsou však pro autory dokumentu „Slova respektu“ nepřátelská. Podle jejich názoru žádná lidská bytost nemůže být „ilegální„. Proto slovo „ilegální„, na které upozorňují, by mělo být použito k popisu akcí, nikoliv lidí.

Jediná překvapivá věc ohledně tohoto dokumentu spočívá v tom, že ve skutečnosti obsahuje stručnou sekci o antisemitismu, v níž navrhuje – věřte tomu nebo ne -, že srovnávání Izraele s nacistickým Německem nemusí být dobrý nápad. Zpráva je však z větší části jeden dlouhý katalog politicky korektních frází financovaných daňovými poplatníky. V případě, že by protokol dodržoval každý, kdo se v Evropě profesionálně věnuje podávání zpráv o událostech týkajících se islámu a přistěhovalectví, tak to zaručí, že veřejnost nebude vědět nic o tom, co v současnosti probíhá na tomto nešťastném kontinentu. Je zajímavé poznamenat, že ačkoli mnoho lidí ostře kritizuje stížnosti prezidenta Trumpa ohledně „falešných zpráv (fake news)“, mlčí, když superstát EU říká médiím přesně, jaký jazyk by měl a neměl být používán při podávání zpráv o nejdůležitějším tématu dneška.

Zdroj 1

[wp_ad_camp_1]