FISA aneb Jak se Barack Obama změnil ve Velkého Bratra

Tento článek publikuji proto, abychom si připoměli, co to je zákon FISA. a tak mohli navázat dalším článkem, který se tohoto tématu týká.

Na konci roku 2012 prodloužili američtí zákonodárci platnost nařízení z roku 2008, které ukládá poskytovatelům telefonních a internetových služeb povinnost vést v evidenci veškerou telefonickou a elektronickou komunikaci občanů USA i cizinců, kteří se na území Spojených států zdržují. 

[wp_ad_camp_2]

30. 1. 2013
Tento předpis se značnou měrou dotýká i občanů EU, kteří si ukládají svá data na internetových cloudech hostovaných americkými službami (stejně jako posty, videa, dokumenty a fotografie uložené na serverech společností jako Facebook a Google). Prodloužení zákonu FISA se tak stává vážným nebezpečím pro soukromí všech Evropanů (a pochopitelně nejen Evropanů, nýbrž jakéhokoliv člověka, který využívá služeb poskytovaných americkými providery), což konstatuje i report vypracovaný pro Evropský parlament (report si můžete stáhnout zde).

Barack Obama podpisem tohoto zákonu umožnil nejen prodloužení sledování veškeré komunikace svých vlastních voličů, zároveň tím vyjádřil svůj souhlas s nedemokratickými praktikami, kdy zpravodajské a vyšetřovatelské služby (primárně pak FBI) mohou bez soudního příkazu přistupovat k jakýmkoliv datům, aniž by jejich práce podléhala kontrole soudní moci. Přestože prezident Obama ve své předvolební kampani hojně využíval prostředky internetové komunikace se svými voliči, nepovažuje zřejmě hodnoty svobody projevu a soukromí za příliš podstatné, ačkoliv se jejich prosazováním v předvolebním boji tolik zaštiťoval.

[wp_ad_camp_2]

Kromě mnohých nevládních organizací hajících lidská práva (ze známých uskupení bojujících za svobodu na Internetu lze jmenovat třeba EFF, která se marně pokoušela odhalit skryté interpretace FISA, více k tématu na stránkách EFF) se ke kritice FISA připojuje i rostoucí množství poslanců Evropského parlamentu. Například Sophia in’t Veld, poslankyně za Nizozemí a místopředsedkyně Komise občanských práv, spravedlnosti a domácích záležitostí prohlásila, že Evropa si „neuvědomuje rizika spojená s uplatňováním tohoto zákonu a bojí se postavit Spojeným státům na odpor“. Evropská unie tak svou neochotou prohrála boj o suverenitu vlastních dat – vlastně se tohoto boje raději ani nezúčastnila a s připravovanými sledovacími projekty (například INDECT) nebo dohodami o úpravě legislativy (například Úmluva o počítačové kriminalitě) je vlastně připravena poskytnout Washingtonu nejen záznamy komunikace svých občanů, nýbrž i psychologický a behaviorální profil každého jednotlivého občana EU.

S rostoucími technologickými možnostmi a s upadající justicí tak americké zpravodajské agentury velice rychle získávají potenciál stát se skutečnými „světovými policajty“, neboť objem dat shromážděných bezmála o každém uživateli Internetu a uložených na serverech amerických bezpečnostních složek (a jejich dodavatelů ze soukromého sektoru) dosahuje vskutku znepokojivých rozměrů. Bez nadsázky se dá tedy prohlásit, že Barack Obama se stal „Velkým Bratrem“ nejen pro USA, Kanadu a EU, ale v zásadě pro celý svět. Těžko se lze tedy divit některým státům, které se chtějí od globálního Internetu odstřihnout a vybudovat si vlastní síť, jež by nepodléhala zákonům zavazující americké providery.

[wp_ad_camp_2]