Ideologie pomsty a užitečnost strachu

V nedávné diskuzi o Stalinovi v Unz Review se objevil zajímavý komentář komentátora Beckowa. Jeho podstatou bylo, že bolševismus, maoismus, národní socialismus, a dokonce populistický fašismus byly pomstychtivé ideologie. Existence takových ideologií donutila vládnoucí třídy k tomu, aby sdílely bohatství, alespoň v omezené míře. Bylo nutné dát obyvatelstvu jako celku představu, že se bude podílet na výhodách industrializmu a kapitalismu.

Když se tyto odvetné ideologie zhroutily, nebylo již nutné dále předstírat, že každý dostane svůj podíl. Nyní naše elity následují své přirozené sklony. Kapitalismus se vrací k modelu loupežnického barona z 19. století.

Zdá se mi, že tohle je velmi důležitý pohled. S tím se také snoubí přesvědčení, kterého jsem se hodnou chvíli držel, tedy že je naprosto nezbytné, aby existovaly alternativní politické systémy. Nezáleží na tom, nejsou-li tyto alternativní politické systémy příliš účinné. Nezáleží na tom, nejsou-li zrovna příjemné. Důležité je, aby existovaly.

A v našem moderním světě se stále častěji stává, že jsou tyto alternativy staženy, neutralizovány, anebo různými způsoby vyloučeny jako životaschopné možnosti. To má děsivé důsledky, které uvidíme, když pohlédneme na chování našich současných elit.

Naše elity jsou přesvědčeny, že už neexistuje žádné nebezpečí, které by jakkoli ohrozilo jejich moc. Byly časy, kdy se znepokojovaly možností přílišné nerovnosti bohatství a příjmů. Obávaly se, že by to mohlo vést k nárůstu podpory levicových ideologií. Nakonec by to mohlo vést ke komunistické (nebo fašistické či populistické) revoluci. Avšak levicové ideologie již neexistují. Již neexistuje politická levice. Stále existují strany a politické organizace, které tvrdí, že jsou levicové, ale to, co mají všechny společné, je naprostý nedostatek skutečné levicové víry.

Politika identity není levicová. Je pravicovou ideologií. Jejím cílem je udržet sílu elit.

Moderní levičáci nebudou vést komunistickou revoluci. Za žádných okolností se nezaplétají s kapitalisty a bankéři, nestaví je do řad ke stěnám a nestřílí je. Nechystají se to dělat, protože moderní levičáci jsou na výplatní listině kapitalistů a bankéřů.

A to je ten problém. Faktem je, že jediná věc, která přesvědčuje kapitalisty, aby zmírnily svou přirozenou chamtivost, je strach. Jediná věc, která přesvědčí vládnoucí třídu, aby se chovala minimálně slušně, je strach. V dobách, kdy existovaly alternativní ideologie, jako byl bolševismus, kapitalisté a vládnoucí třídy si byly vždycky vědomy toho, že pokud by se chovaly příliš arogantně a brutálně, byla by velká pravděpodobnost, že jednoho dne budou opravdu seřazeni u zdi a zastřeleni.

Pro elity je to vlastně velice dobrá věc, aby žily ve strachu. Je to zdravé. Králové vždy žili ve strachu. Věděli, že pokud ztratí podporu lidí, budou sesazeni, což obecně znamenalo být zabiti. Měli silný podnět nevládnout jako tyrani. Ještě před několika desetiletími žily západní elity ve strachu. Věděly, co se stalo s dřívějšími elitami, které nedokázaly přinést alespoň stupeň spravedlnosti a naděje. Znaly osud oněch starších elit ve francouzské revoluci, ruské revoluci atd.

Vždy je dobré, aby elity měly takové věci na pozadí svých myslí. Když se elity přestanou bát lidí, máte tyranii. Proto je dobré mít kolem sebe bolševiky. Jejich existence má na elity nejblahodárnější vliv.

Překlad: jena, Zdroj: 1