;

Ten večer jsem strávila asi 20 minut na balkóně, koukala jsem na hvězdy na obloze a hledala UFO. Viděla jsem spoustu letících těles, buď UFO, nebo družice, těžko říct… Před pár dny jsem dokonce viděla meteor, byla to taková oranžová prskavka, která potom náhle zhasla. Velmi pěkné… Když se chvilku dívám na hvězdy a jdu spát až potom, tak potom lépe a rychleji usnu a teď jsou hezké teplé večery, tak se snažím to dělat jako rituál, pokud možno každý večer. Zalehla jsem potom do postele a intenzivně myslela na astrální cestování. Říkala jsem si, že dneska v noci vystoupím, že to moc chci.

Nevím, jestli jsem první spala, měla normální sen a pak se probrala do polospánku, nebo jestli jsem přímo v prvním polospánku vyšla ven z těla, vůbec si to nepamatuju. Ale najednou nastal moment, kdy jsem věděla, že ležím ve svém těle a stačí jen málo a vysunu se ven. Myslela jsem na to, že chci ven, ale nešlo to. Nebyla jsem si jistá, které tělo teď ovládám lépe, jestli mám aktivní motorické funkce, nebo ne.
Tato fáze je zrádná, protože pokud byste pohli omylem fyzickým tělem, stav se zruší a nepoletíte nikam. Musíte se první pokusit pohybovat pouze silou vůle a zatínat svaly je až ta druhá, riskantní možnost. Tak jsem si řekla, že to risknu a zatla jsem svaly břicha a nohou. Zvedla jsem nohy nahoru, šlo to ztuha, ale nadnesly se obě dvě nohy a to už jsem věděla, že jsou to nohy astrální, fyzické by se totiž zachovaly jinak. Vyslala intenzivní myšlenku ke svému strážnému andělovi. Řekla jsem mu telepaticky: ,,Laureji rychle pojď sem, chytni mě za nohu  a vytáhni mě ven, dokud je ještě čas, dneska letím ven za každou cenu!”
V tu chvíli jsem viděla své astrální tělo. Bylo modré, poloprůhledné a jeho nohy byly vystrčené do vzduchu, zatímco zbytek ještě ležel v tom spícím fyzickém. Klasicky se skulit na zem do klubka mi nešlo, holt člověk si musí umět poradit, i když to jde ztuha.

Najednou jsem ucítila dvě teplé lidské ruce, jak mě chytají za kotník nohy, kterou jsem ,,podávala” do prostoru a pak mě jemný ale dostatečně silný tah vyšoupl z těla ven. Intenzivně jsem v tu chvíli myslela na setkání se svým andělem, ne jenom aby mě tahal za nohu, ale chtěla jsem se s ním skutečně potkat. Telepaticky jsem vysílala myšlenku, že chci s Laurejem v astrálu zůstat, že tam nechci být bez něho, že chci abychom se setkali a mohli spolu mluvit. Toto mé přání mě vystřelilo rychle směrem nahoru do vzduchu, ani jsem nestihla registrovat, jak jsem prolítla stropem v ložnici.

 

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU ZDE: https://aluska.org/jak-jsem-se-konecne-setkala-v-astralnim-svete-se-straznym-andelem/

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.