Jak poznáte, že pocházíte z pokrevní linie víl

Zní to jako cosi ze sci-fi románu, ale teorie o vílích pokrevních liniích pochází z keltského folklóru. Keltové věřili, že někteří členové královských rodin měli vílí krev, která je povyšovala do vyššího postavení ve společnosti. Nejenže byli členy královské rodiny, ale měli za úkol tuto jedinečnou královskou krev chránit jak pro budoucnost svého rodu, tak i pro zajištění budoucnosti celé lidské populace. (Zapálený ufolog by to sice viděl jinak, ale nechme roztomilé legendě své kouzlo.)

Jak se královská pokrevní linie šířila, šířil se s ní i tento příběh. Různé kultury a náboženství se chopili pověsti o tomto daru a toužili uzavřít sňatek s vílí pokrevní linií, v naději, že budou také požehnáni jejich darem.

Víly, tak jak byly zobrazovány ve starověkém keltském folklóru, se velmi lišily od drobných, kouzelných okřídlených bytostí, které se nám vybavují dnes. Často se mohly vydávat za lidi, protože byly stejně velké, měly však magickou moc a zdálo se, že nestárnou. Neměly křídla ani jiné zjevné fyzické odlišnosti, což jim umožňovalo nepozorovaně chodit mezi lidmi.
Velšané dokonce věřili, že víly jsou smrtelné, jejich život však trval mnohem déle, než život jejich lidských protějšků, často žily stovky, či tisíce let.

Protože se tyto víly volně pohybovaly mezi námi, není divu, že vznikly pověsti o romantických vztazích mezi nimi a lidmi. V mnoha případech si prý lidé ani nemuseli být nutně vědomi, že je jejich partner víla.

Pokud z těchto vztahů vzniklo dítě, šlo to jedním ze dvou způsobů: Dítě narozené z lidské matky a vílího otce vypadalo jako člověk, avšak pravděpodobně mělo kouzelné schopnosti víl, které zdědilo po otci. Dítě narozené z vílí matky a lidského otce se naopak narodilo ve světě víl a bylo popisováno jako „éterické“.

Další příběhy vyprávěly o vílách, které ukradly dítě lidskému páru a místo něj zanechaly vílí dítě. Rodiče, aniž by věděli, že k záměně došlo, vychovávali dítě se schopnostmi, které si pak nedokázali vysvětlit. Někteří lidé zase věří, že nejde o dědictví pokrevní, ale že se někdy vtělí vílí duše do lidského těla… Požehnání a pocty plynoucí z toho, že někdo pochází z vílího rodu, se pak předávají z generace na generaci.

Pokračování článku: Jak poznáte, že pocházíte z pokrevní linie víl