Jaká může být budoucnost Hnutí žlutých vest?

Autorem je Myret Zaki, šéfredaktor obchodního časopisu „Bilan“ z francouzsky mluvící části Švýcarska.

Po násilných střetnutích minulých víkendů, oznámeních Emmanuela Macrona a střelbě ve Štrasburku – jak vypadá budoucnost hnutí Žlutých vest ve střednědobém a dlouhodobém horizontu? Jaké jsou politické a ekonomické možnosti?

Kdo je v současné době nepřítelem Francouzů: Emmanuel Macron nebo Cherif Chekatt? Macronovy ústupky, atentát ve Štrasburku? Oslabí tyto události hnutí Žlutých vest? Mnozí z nás se domnívají, že hnutí Žlutých vest je ohroženo rozptýlením. Ženy, starší lidé, poklidní demonstranti – po někdy velmi tvrdém násilí, které někteří demonstranti utrpěli a které jsou k vidění na sociálních sítích – budou mít mírnou tendenci ohrozit svou fyzickou integritu při čelení stále tvrdším, obrněnějším a lépe vybaveným bezpečnostním silám. A pak s blížícími se vánočními svátky se otcové a matky budou zdráhat nechat své děti cestovat do Paříže, aby tam demonstrovali.

[wp_ad_camp_2]

Očekávání nejvíce motivovaných, mladých, méně znepokojených lidí, oddaných opozici a aktivismu, sahají daleko za ústupky prezidenta, jež nazývají „prkotinami“. Ale i oni se budou rozpakovat nad eskalací konfliktu – kvůli nedostatku zdrojů a vzhledem k masovým zatýkáním, ke kterým došlo 8. prosince. Demonstranti z regionů zůstávají stále připraveni obsadit průjezdy a kruhové objezdy. Koordinovanější mobilizace, která by paralyzovala ekonomiku země, je v současné době velmi nepravděpodobná, neboť by její iniciátory stála – v době, kdy hnutí obecně oslabuje – příliš mnoho z ekonomického i lidského hlediska. Účinná akce se může uskutečnit pouze společně a bleskurychle, jinak se v dlouhodobém výhledu stává příliš nákladnou.

Hnutí zůstane nepochybně nadále živé na sociálních sítích, jako stálá opozice. V tomto ohledu je Facebook oponentem Elysée. Skutečná sankce vůči Macronovi se uskuteční ve volební urně: Ve volebních průzkumech voleb do Evropského parlamentu v květnu 2019 vede Marine Le Penová s 24 % hlasů před LREM/Modem (středopravice) s 18 %. Ale skutečná protireakce bude okušena, až bude faktura za Macronova ohlášená opatření doručena francouzským nižším a středním třídám, neboť Macron neuznává sociální povahu obtíží a potřebné vyvažování, a ani nevypracoval rezervy výdajů nejbohatších k tomuto účtu. Tento účet ve výši 10 miliard eur se proto nevyhnutelně projeví ve formě úspor na sociálních dávkách a kupní síle pracovníků. Brzy bude veřejnosti jasné, že to, co jim bylo dáno jednou rukou, jim bude druhou odebráno pod záminkou 3% pravidla Maastrichtského schodku. Pak se nálada proti EU ve Francii dostane na vrchol, čímž se změní ve scénář v italském stylu, který by mohl vést k vítězství pro „Rassemblement national“ (strany Marine Le Pen).

Skutečností je, že Marine Le Penová je v každém případě nevyhnutelná. V tuto chvíli se zdá, že je jedinou, kdo může získat hlasovací lístky hnutí Žlutých vest. Všude je slyšet (ať už ze strany fanoušků nebo odpůrců Žlutých vest), že nikdo nemá ponětí, kdo by mohl převzít prezidentský úřad po Macronovi. Neexistuje tedy žádná účinná náhrada, protože požadavky Žlutých vest se velmi lišily. „Nemají žádný program,“ říkají o nich.

[wp_ad_camp_2]

To je dočista chybný pohled. „Program“ Žlutých vest je jasný, zpráva je přesná: Francouzi chtějí mít kupní sílu. Kandidát by měl všechny příležitosti, kdyby řekl, že chce podpořit malé a střední francouzské podniky, vrátit lidem kupní sílu a kvalitu života, chránit je před nadměrným přistěhovalectvím a sociálním a ekonomickým dampingem a že je svolný šetřit kdekoliv se plýtvá (nadměrný státní centralizmus, vojenské výdaje v zahraničí). Ale umožní to volební proces? To závisí na tom, do jaké míry se Francie změnila v oligarchicko-plutokratický systém. V roce 2008 americký republikánský politolog Francis Fukuyama ukázal, že USA se v takový systém změnily.

Tento trend čeká také staré západní demokracie: nerovnost bohatství je na nejvyšší úrovni od počátku minulého století. Od osmdesátých let se veřejný majetek výrazně přenesl do soukromé sféry, především privatizací. Státy se stávají chudšími a nemají dostatečné zdroje na ochranu občanů na dolním konci stupnice. Zatímco národní bohatství Francie výrazně vzrostlo, veřejné bohatství prudce kleslo a odráží se v rekordním dluhu (2018: 2 300 miliard eur, poznámka redakce). Plutokratický systém konkrétně znamená, že zemi vládne finanční elita a že převažují nejbohatší – ať již v domácí nebo zahraniční politice, či s ohledem na zvoleného kandidáta do prezidentského úřadu. V tomto systému jsou politická rozhodnutí skutečně otázkou finanční a osobní podpory. Měl by kandidát – který na rozdíl od Emmanuela Macrona nedostane 14 milionů eur od investorů a bankéřů a mohl by proto těžit z malé osobní a finanční podpory od nejbohatších – dnes ve Francii šanci?

pro tadesco přeložila Jena | zdroj: 9