Je příjemné věřit, že vám vesmír vždy kryje záda, že se o vás stará. V životě to tak ale vždycky nevypadá a často je to proto, že Vesmír udělal pár kroků zpět a čeká, až si na všechno přijdete sami. Někdy procházíme životem s pocitem, že máme skutečnou podporu a že Vesmír je na naší straně. Věci plynou jak mají, dochází k synchronicitám, ale pak najednou přijde období, kdy nemůže být tento pocit vzdálenější pravdě.

Někdy máte pocit, že vás život zašlapává do bláta, narážíte do pomyslných zdí, padnete na zem a není tu nikdo, kdo by vás zachytil a zvednul. Někdy padnete tak hluboko, že ani nevíte, kde jste a kam byste teď měli jít.
I když jste udělali všechno „správně“ a řídili se všemi pravidly, Vesmír vás stejně nedokázal zachytit a posvítit vám na cestu, abyste věděli kudy vyjít ze tmy.

Je pravděpodobné, že do podobného bodu jsme se ve svém životě dostali všichni. Je pravděpodobné, že tento bod potká v různé intenzitě každého, a i když to tak nevypadá, když se to stane, je to jedno z nejzajímavějších období vašeho života. Když vás vesmír nechá, abyste si na všechno přišli sami, když nikdo ve vašem okolí netuší, jak vám pomoci nebo vás utěšit, jediné, co vám zbývá, jediné, na co se můžete obrátit, jste vy sami.

Pokračování článku: Když vám Vesmír nekryje záda

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.