Ke břehům Íránu míří nyní letadlová loď USA a má doprovod

Ke břehům Íránu míří nyní letadlová loď USA s „doprovodem.“ Má to být údajně «signál» pro Teherán, aby změnil své politické směřování «ohrožující zájmy USA». Ve skutečnosti jde, jako obvykle, o ropu, peníze a nadvládu. Politika USA už zklamala většinu světa. Amerika přichází o respekt, zbývá jí už jen hrubá síla. Využije ji?

USA nedávno vyzvaly všechny země světa, aby přestaly kupovat íránskou ropu, protože údajně Írán «ohrožuje americké zájmy». V případě neuposlechnutí, vyhrožuje Amerika těmto zemím sankcemi, které už ale svět, zdá se, příliš vážně nebere. Těch sankcí už je příliš mnoho a jejich důvody jsou až příliš často značně diskutabilní.

První, kdo se proti této výzvě ozval byla Čína. Ta je tvrdě proti jednostranným sankcím USA vůči Íránu. Jak uvedl oficiální zástupce Ministerstva zahraničí ČLR Gen Šuan, je jeho země rozhodnuta hájit zákonné zájmy svých společností. Mimoto, jak Čína tak Indie se nemohou zříci nákupu íránské ropy. USA v poslední době prokázaly, že nejsou příliš spolehlivým partnerem, takže dnes dané sliby nemusí zítra platit a země se musejí chránit. Trump je prostě «pánem» svého slova: chci – dám slovo, chci – vezmu ho zpět. S takovou ale Čína i Indie – uvažme 2 miliardy obyvatel – nutně začaly počítat s tím, že zítra budou sankce z nějakého pofidérního důvodu, tzv. highly – likely, uvaleny i na ně. Čína s tím už má ostatně své vlastní zkušenosti.

Když USA v roce 2018 jednostranně vystoupily z jaderné dohody s Íránem, uvalily na Írán sankce, týkající se prodeje ropy. Prostě proto, že íránská ropa nevyhovuje «americkým zájmům». Tehdy ovšem pro řadu zemí učinila Amerika sankční výjimku (Čína, Indie, Řecko, Japonsko, Jižní Korea, Thajsko a Turecko) a milostivě jim dovolila nakupovat íránskou ropu. Co je ale dnes, zítra už platit nemusí, čehož si jsou i tyto země velmi dobře vědomy na příkladu třeba už jmenované Číny.

Proč by měl zbytek světa hájit zrovna americké zájmy, když odporují zájmům ostatních?

Podívejme se na pojem – «ohrožení amerických zájmů». V civilizovaném světě se zájmy dobývají lepším konkurenčním prostředím, výhodnějšími podmínkami – zkrátka vždy je to něco za něco, jak už to v obchodě chodí.

USA jsou ale stále arogantnější. Platí zde viditelně nepřímá úměra spojitých nádob. Čím více ztrácí Amerika svůj vliv, tím se stává agresivnější ve hře bez pravidel (tedy spíše pravidla jsou jen ta, která vyhovují USA) a zároveň je to právě agrese USA, jejíž zvýšená míra je příčinou snížení respektu vůči Americe, přesto, že jde o velmoc, která ještě relativně nedávno mohla být při rozumném řízení skutečně vůdčí mocností světa.

Nyní už ale svět nějak vůbec nechce poslouchat amerického «nadčlověka» a začíná prohlašovat, že i ostatní mají své vlastní národní zájmy. A takových zemí je čím dál víc.

Nevyšlo to ve Venezuele, zkusíme to jinde…

Teherán tak má všechna předpoklady k tomu, aby se stal lakmusovým papírkem amerického vyhrožování. Proto je flotila USA sledovaná očima celého světa. Jestliže USA udělají opět strašáka, aby se pak stáhly, je s jejich reputací už naprostý amen. Zejména po grandiózním pšouku ve Venezuele. Jestliže ovšem zaútočí na Írán, je americká agrese nabíledni a případný velký konflikt, byť regionální, na sebe nenechá dlouho čekat. Svět byl ochoten uznat rozumného hegemona, ale aroganci hloupého a násilného «světovládce» už snášet nechce. V tuto chvíli je to tedy Amerika, která se dostala do stavu hry, které se zejména v šachu říká zugzvang.

Írán «komplikuje» navíc situaci tím, že válčit nechce, o čemž mluví už dlouhou dobu. Ostatně, neodpovídá to ani jeho zájmům. Válku tak bude muset vyvolat Amerika. A v tuto ne zrovna bezpečnou chvíli nezbývá, než se ptát: Má Amerika dostatek «přichrochtávačů» pro vyvolání války proti zbytku světa?

zdroj: 9