Klára Samková o vztahu s Ruskem

Tak jsem zase utratila pár peněz za knížky a řadu „průvodců“ (správně průvodců našimi dějinami) od Jiřího Padevěta jsem doplnila Průvodcem stalinistickou Prahou 1948-1956. Již dlouho tvrdím, že autor by měl za své monumentální dílo obdržet metálů, co se mu na hruď vejde, avšak k této knížce, kterou vřele doporučuji vaší pozornosti, se mi připletla ještě jedna úvaha:

To, co se stalo v letech 1948-1956 (s předehrou 1946-1948), zanechalo v našem národě hluboké traumatické otisky. Nemyslete si, že trauma může zažít jenom znásilněná holčička nebo mladý bojovník, co šlápl na minu. Trauma se týká i kolektivní duše, a to kolektivní duše národa, a přelévá se z generaci na generaci jako obludný stroj času, ve kterém jsme uvízli a snažíme se vždy znovu a znovu stejným způsobem o své přežití. (K tomu na příklad Peter A. Levine: Trauma a paměť, Maitrea, 2017 – naprosto nutné k přečtení…)

[wp_ad_camp_2]

Při listováním „Průvodcem“ jsem si uvědomila, jak strašlivě jsme byli mentálně i fyzicky zpustošeni a jak nikdy nikdo se ani nepokusil tyto rány léčit… Vím, že to možná zní absurdně, ale my, celý národ, potřebujeme kolektivní psychoterapii…
Pod dojmem uvědomění si míry traumatů, které z této naší minulosti vyvěrají, jsem si také uvědomila obrovský dopad těchto nevyřešených a dokonce i nevyřčených problémů na události dnešních dnů. Ten minulý strach z komunistů, z Ruska, z totality východního typu je v nás tak zaseklý, že i dnes jsme pod jeho vlivem – a právě tento strach, toto trauma nám neumožňuje vidět nebezpečí nová, starým nepodobná.

Hledáním ruských špionů a putinovských agentů bojujeme MINULOU VÁLKU a kompenzujeme svá MINULÁ TRAUMATA… Tím neříkám, že Rusko je svatoušek a že není potřeba být vůči němu obezřetný. Ale my jsme ZAMRZLI. V minulosti, v minulých úzkostech a děsech. A další subjekty (ehm… subjekty, já to řeknu srozumitelně, jo? tak teda islám…) nás ohrožují a my, pod příkrovem svých minulých nevyřešených traumat, je nejsme schopni uchopit a rozklíčovat a postavit se k nim realisticky…

Takže vlastně to je velmi jednoduché.
Krátký návod k řešení:
Vypněte mobil a zavřete počítač.
Začněte přemýšlet.

[wp_ad_camp_2]

Vzpomínejte si na všechno, vzpomínejte, co víte, co se k vám dostalo byť jako vzdálená ozvěna (nevyhněte se vyhledávání dat v knihách a na googlu) o dobách komunismu a zejména stalinismu. Nechejte ke svým uším dolehnout křik lidí vyháněných z jejich statků, pláč zlomených lidí, kteří po celoživotní práci přišli o všechno, řev estébáků při výsleších, šátravé kroky po celách dlouhodobě vězněných, chrčení Milady Horákové ve smyčce oprátky, která byl nastavena nikoliv na zlomení vazu, ale na udušení…. (umírala 15 minut…), střelbu na hranicích a výkřik zasažených. Prožijte ten šílený strach, který vámi projede… a odložte jej v úctě stranou.

A zkuste se podívat na dnešní situaci. Balíček minulých hrůz, přijatých, existenciálně akceptovaných, u svých nohou. Podívejte se novýma, čistýma očima na to, co se dnes děje. Myslím, že mnozí z vás uvidí zcela nový, jiný, netušený svět.

Díky za sdílení, Klára

zdroj: 9