Magnetické pole Země se před 42 000 lety oslabilo. Následky byly dramatické

Nový výzkum ukázal, že období otřesů před 42 000 lety bylo důsledkem změny magnetického pole Země. Podle radiouhlíku zachyceného v letokruzích starých stromů lze několik staletí trvající klimatické zlomy, masová vymírání a dokonce i změny v chování lidí přímo spojit s obdobím, kdy magnetické pole Země změnilo svoji polaritu.

Výzkumný tým nazval toto období Adamsovou geo-magnetickou událostí neboli Událostí Adamse podle sci-fi spisovatele Douglase Adamse, který je známý tím, že číslo 42 je konečnou odpovědí na otázku života, vesmíru a vůbec. (Autor Stopařova průvodce galaxií, pozn.př.)

„Vůbec poprvé se nám podařilo přesně datovat načasování a environmentální dopady poslední změny magnetických pólů,“ uvedl vědec Chris Turney z Univerzity Nového Jižního Walesu v Austrálii. „Zjištění bylo možné díky starobylým novozélandským stromům kauri, které se zachovaly v sedimentech, a jsou staré více než 40 000 let. Pomocí těchto prastarých stromů jsme mohli změřit a datovat prudký nárůst obsahu radiouhlíku v atmosféře způsobený kolapsem magnetického pole Země.“

Toto nejnovější období magnetického zvratu je známé jako Laschampova událost. To je situace, kdy si magnetické póly planety na krátkou dobu vymění místa, než se vrátí do své původní polohy. Je to jedna z nejlépe prozkoumaných událostí zemského magnetického pole, kterou zaznamenávají feromagnetické minerály. Událost proběhla přibližně před 41 000 lety a trvala přibližně 800 let.

Jaký přesně měla tato událost dopad na život na planetě, však do té doby nebylo jasné – takže když vědci v roce 2019 objevili prastarý strom kauri (Agathis australis), který v tomto období žil, chopili se příležitosti dozvědět se více. Stromy totiž zaznamenávají atmosférickou aktivitu do svých letokruhů. Zejména uhlík-14 neboli radiouhlík může odhalit mnoho informací o nebeské aktivitě.

Radiouhlík se na Zemi vyskytuje pouze ve stopovém množství ve srovnání s ostatními přirozeně se vyskytujícími izotopy uhlíku. Vzniká v horních vrstvách atmosféry pod vlivem kosmického záření z vesmíru. Když tyto paprsky vstoupí do atmosféry, interagují s místními atomy dusíku a spustí jadernou reakci, při níž vzniká radiouhlík. Protože kosmické záření proudí vesmírem neustále, dostává Země víceméně stálý přísun radiouhlíku.

Když je magnetické pole Země oslabeno, jako tomu bylo během Laschampovy události, proniká do atmosféry více kosmického záření, které produkuje více radiouhlíku. Z tohoto důvodu byli vědci již dříve schopni zjistit, že magnetické pole Země během tohoto 800letého období zesláblo na přibližně 28 % své normální síly. Strom kauri však výzkumnému týmu umožnil studovat roky předcházející Laschampově události.

Zjistili, že Adamsova událost se odehrála zhruba před 42 200 lety, a magnetické pole bylo před Laschampovou událostí na svém nejslabším bodě. „Během Adamsovy události pokleslo magnetické pole Země na sílu pouhých nula až 6 procent,“ vysvětlil Turney. „V podstatě jsme neměli vůbec žádné magnetické pole – náš štít proti kosmickému záření byl úplně pryč.“

Během této doby mohlo několikrát zeslábnout i magnetické pole Slunce, protože i u něj došlo v rámci pravidelného cyklu k magnetické reverzaci. V těchto obdobích dochází k menší aktivitě slunečních skvrn a erupcí. Magnetické pole Slunce poskytuje Zemi určitou ochranu před kosmickým zářením. Toto oslabené magnetické pole by vyvolalo podstatné změny v zemském atmosférickém ozónu, což by mělo dramatické důsledky, včetně elektrických bouří a velkolepých polárních září a klimatických změn na celém světě.

„Nefiltrované záření z vesmíru roztrhalo částice vzduchu v zemské atmosféře, oddělilo elektrony a vyzařovalo světlo – tento proces se nazývá ionizace,“ řekl Turney. „Ionizovaný vzduch „usmažil“ ozónovou vrstvu a spustil vlnu klimatických změn po celém světě.“ To odpovídá klimatickým a environmentálním změnám z této doby pozorovaným v jiných záznamech z celého světa, jako například záhadné vymírání australské megafauny.

Zdroj: geologyin.com