…..článek, který jsem dával před několika lety na web je čím dál tím více aktuálnější. Doporučuji každému prostudovat, jak je vše díky „svaté stolici“ vedeno do záhuby….

11:54

[wp_ad_camp_1]

Malachiho proces začal!

Franz Xaver SCHMID

Překlad pro tadesco miška poutnička
Kdo by mohl mít zájem v předvečer velké finanční a hospodářské krize po 2. světové válce, bezpochyby NOVÉ DOBĚ, de facto ulovit jednoho z nejdůležitějších duchovních vůdců a zcela ochromit jeho působení? Kdo by mohl mít zájem odvrátit pozornost od skutečných zločinů, které svou největší chamtivostí po kapitálu a moci přivedly celá hospodářství a státy na pokraj trosek? Kdo cynicky riskuje a utápí těžce vypracovaný blahobyt mas v podsvětí bídy? Kdo o to dokonce usiluje? Co má asi v úmyslu?

Tento děj nazývám „MALACHIHO PROCESEM“ opírajíce se o název knihy autora Martina Malachiho: „POSLEDNÍ PAPEŽ“

Jedná se o skoro kompletní ochromení moci papeže. Proč? Svět se nachází na finančním a hospodářském dně. Aby bylo možné v tomto stavu udržet kontrolu nad světem, potřebuje velký kapitál, interní centrum světové moci, nového vůdce, který bude sjednocovat jak politické, tak duchovní vedení, neboť je zapotřebí zcela nových principů kontroly. V posledních desetiletích bylo toto vedení pěkně rozděleno: americký prezident a za ním stojící velký kapitál měli dalekosáhlou světovou politickou kontrolu, která je ovšem v poslední době velice citelně narušována islámským světem. Duchovní vedení bylo ponecháváno ještě z velké části papeži, ale aby nebyl příliš mocný, byla duchovní moc vyvažována navyšováním moci Dalai Lamy. Toto rozdělení kontroly se zdá být ale vnitřnímu kruhu vedení vládců světa pro nadcházející očekávané silné erupce budoucnosti příliš riskantní. Vsází se na mladého, dynamického vůdce, který by sjednotil obě tyto úlohy vedení: politické i duchovní. Tím je pak možné mít zcela pod kontrolou obojí. Tuto roli může zjevně do určité míry převzít americký prezident Obama, který mezitím mohl nastoupit do svého 2. funkčního období, ve spolupráci s institucemi kontrolovanými USA, které mají globální reálnou intervenční a vlivnou moc, mezi jinými např. OSN, MMF, americký mediální průmysl (Hollywood),… Tyto instituce se v konečném efektu snaží o zcela nový světový řád. Jedná se o již delší dobu zamýšlenou strategii. Od Obamy se od samého začátku očekávaly charismatické schopnosti, nemusí dbát žádných náboženských ani rasistických omezení, je naprosto „globální“, a je také mladý a ne více než 80-tiletý muž. Obama se jevil jako vhodný muž. Charisma, které pro něho bylo mediálně vytvořeno, ovšem mezitím výrazně oslabilo hlavně z důvodů obrovské globální finanční krize, na kterou dosud ani Obama neuměl účinně zapůsobit. Obamu je ale stále možné pomocí médií dostatečně pozvednout. Ten, kdo zde stále ještě stojí v cestě je papež, respektive duchovní moc, kterou zatím ještě má. Je zde snaha tuto duchodní moc dále přenést na Obamu, kterou by pak bylo možno řídit ze zákulisí relativně malého mocenského kruhu – je jedno, zda se jedná o Bilderberger spolek, trilaterální komisi, ilumináty nebo nějaké dosud neznámé uskupení. O koho přesně jde, se svět ještě dlouho nedozví. Tyto snahy jsou již plně v průběhu. K tomu je nutné “odstranit” papeže!!!!! O intrikách musíme mluvit v případě skandálu o údajném antisemistickém kněžském bratrstvu PIUS X., této vatikánské nehodě, při níž nechali určití neloajální poradci papeže “naběhnout ho přímo na nůž”. Biskup Williamson měl v tomto světovém dramatu tvořit jen předlohu, kterou bylo možno šikovně využít, aby byla katolická církev a její papežství masivně poškozena. Případ “Williamson” se stále ještě udržuje ve varu. Všemi právními způsoby a prostředky se pokoušejí Williamsnovci a za nimi stojící síly vést dále proces a tím ho stále udržovat na očích veřejnosti.

Mezitím se v roce 2013 ukázalo, že válka proti katolické církvi zasahuje i do jiných témat. V médiích se naplno rozdmýchává neuhasínající oheň, který již překračuje odpovídající propagandu proti katolické církvi. Stále se objevují nová diskreditující témata, která se probírají v médiích: případy zneužívání v katolické církvi (zde se sahá až do časového období starého skoro 70let – od roku 1945). Masivní odmítavý postoj církve k tzv. registrovanému partnerství, antikoncepčním pilulkám po pohlavním styku… Zatímco veškeré ochabující snahy papeže, který chtěl zamezit všem vybředlým praktikám a znovu uvést katolickou církev ke své identitě, naráží na systematické neporozumění a zuřivé útoky, dokonce z vlastních řad.
O to tady jde: katolická církev a její křesťanská víra mají být potlačeny mocným zanedbáváním až se z ní stane zbytková instituce. Tímto je současná krize obzvláště tak hrozivá. Mnozí ještě zjevně nepochopili, že ti kteří na papeže a církev hází nejvíce špíny a také ateisté v této zemi si tím škodí sami sobě nejvíce.

Za Obamou stála až doposud, jako mocný tmavý stín, Hilary Clintonová, která zastupuje mezinárodní feministickou síť, která si předsevzala ve spolupráci s UNO velké věci v zemích třetího světa. Zde se jedná o velmi rozsáhlou kontrolu porodnosti a interupcí. Tato kontrola je současně i kontrolou populace. Už druhý den 1. Obamovy funkčního období bylo na toto uvolněno hodně peněžních prostředků. Hilary Clintonová musela nedávno ze zdravotních důvodů vzdát úřad ministryně zahraničí USA. Kolotoč světové politiky začal mít mezitím “kuckající motor”. Světová dluhová krize začala být hrozivější, Čína využívá svých šancí a v islámském světě probíhají mohutné převraty. Ale stále pociťujeme velkou tajnou moc, která chce dostat vše pod kontrolu.

Papež se svými katolíky zde překáží.

Už víte odkud vítr vane?

Malachiho proces už dávno začal!!!!

Dr. Franz Xaver Schmid, 3.2.2009
nově zpracováno, resp. aktualizováno 10.2.2013

Dodatek 11.2.2013, večer:

Se zděšením a zvláště chabým pocitem v žaludku mě dnes kolem poledne zastihla zpráva o odstoupení papeže, kterou mi poslal emailem můj dobrý přítel. Spontánně jsem napsal email jedné katolicky smýšlející kamarádce, která se také hojně pokouší vyvážit prostřednictvím internetu nesmírnou moc systémových medií: „Dostali ho!“ Ano, prozatím ta smečka zvítězila. Ovšem opona světového divadla se ještě zdaleka nestáhla po poslední scéně! Nyní se lovecká smečka rozplývá v médiích chvalozpěvy. Představují ho jako „znamenitého“ papeže. Ti pokrytci. Ti zrádcové.

V následující dokumentaci přináším příspěvek o Martinu Malachim, který mi poslal 31.1.2013 jeden věrný katolík, jehož zde nechci jmenovat. Včera, 10.2.2013, když jsem přepracovával svůj text o Malachiho procesu, vzpomněl jsem si na tento email. Tak přece jsou v naší zemi stále velice citliví lidé, kteří cítí, co se stane. Svého věrného katolického přítele k nim počítám.

Text dokumentace:

„Poslední rozhovor s Martinem Malachim“

Malachi Martin byl poradcem 3 papežů, i toho, který byl papežem pouhých 33 dní a pak údajně zabit svobodnými zednáři. Malachi zemřel v roce 1999. Byl nalezen s mohutným dřevěným špalkem zaraženým v hrudníku. Malachiho poslední slova byla: „Byl to démon“. Státní zastupitelství prozkoumalo tuto smrt a dospělo k bezpochybnému závěru, že tento hluboce věřící funkcionář spáchal samozřejmě sebevraždu, takže ten nejtěžší smrtelný hřích.

Malachi Martin o konci církve (tak jak ji známe) od Uriho Dowbenka
(poznámka: následuje jedno z posleních interview s Martinem Malachi před jeho smrtí v roce 1999)

Od dob babylonské věže mocná elita nikdy nevzdala svůj horečnatý sen o jedné světovládě.

Román tehdejšího jezuity Martina Malachiho „Windswept House“ (Poslední papež; Doubleday/Main Street Books), nabízí strhující pohled za kulisy skupiny zasvěcených ve Vatikánu, která chce použít římsko-katolickou církev jako základ politicko-církevního nového světového řádu.
Pojednání románu zahrnuje skupinu úředníků, která spolupracuje v církvi se skupinou stejně smýšlejících vedoucích osob, tak aby je vmanipulovala do připravené infrastruktury jediné světovlády – do univerzální zastřešující organizace pro všechny, od lidí, kteří praktikují woodoo, až po Episcopal Church.

Tento nový Ekumenismus nese převlek globalizace. Na denním pořádku jsou témata jako požadavek kontroly populace, ochrana životního prostředí a sekulární humanismus, přičemž spiklenci toužebně očekávají nakonec úplné zesvětštění církve.

Nejdivočejším a nejkontroverznějším předpokladem románu – nejpřesněji popsaném v prologu – je jedna z ceremonií ve Vatikánu, která byla provedena v roce 1963 – jedná se o okultistický rituál, který měl usadit na trůn jako hlavu římsko-katolické církve padlého anděla Lucifera.
Myslí si Dr. Martin, že k intronizaci skutečně došlo, tak jak je to popsáno v jeho románu, který je označován jeho klíčovým románem?
„Ano, je to tak“, říká s důrazem. „V mé hlavě není ani stín pochyb. Ale údaje o místě, době, času, atd. jsou upravené, aby byli viníci hájeni a nevinní ochráněni.“
Bylo to tehdy ve Vatikánu všeobecně známo? „To nebylo všeobecně známo“, vysvětluje Martin. Ale já jsem se to dozvěděl prostřednictvím svého členství ve vatikánských kruzích, které se o tom dozvěděly. Je to jako všude. Jsem si jist, že je celá řada lidí, kteří o tom ve Washingtonu mluví, a kteří vědí dost o tom, co se děje. Někdo řekne, „Odkud to vědí?“ „No, prostě je to tak,… víme to.“
Příběh o „Windswept House“ se odehrává v dnešní Evropě, kde transformací církve a státu plánuje mezinárodní skupina spiklenců světovládu ve jménu Lucifera. Z toho si čtenáři vyvodí, že je jedno, co se stane, papež a církevní hierarchie jsou každopádně donuceni sloužit padlému andělu.

„Ne“, vysvětluje Dr. Martin. To znamená především, že má Lucifer, největší archanděl, vůdce revolty proti Bohu, velmi dobré vztahy s určitými hodnostáři ve Vatikánu. Usazení na trůn neznamená, že vládne. To znamená jen to, že udělali vše pro to, aby ho tam dostali. Nejideálnější by bylo, aby se jejich muž stal papežem. V tom případě by pak byl intronizován Satan.
Kniha to rozvádí dál, popisuje, jak se s těmito hroznými věcmi musí vypořádat dva bratři, jeden kněz a druhý investiční bankéř, jako dvě figurky v šachové partii. Mezitím se pokouší tato skupina globalizačně orientovaných představitelů Vatikánu a na Evropu se spoléhající mezinárodní spiklenci o dobrovolné odstoupení papeže, aby mohli na stolec dosadit svého muže.
Toto téma je ovšem také základem Martinovy knihy v non-fiction formě „The keys of this blood“. Papež Jan Pavel II. versus Rusko a západ, kteří bojují o kontrolu nad novým světovým řádem. A jaký je výsledek? Světovláda je dokonána. To, čím Dr. Martin nazývá „Finální hrou století“, je závod o globální nadvládu hlavních globalistů. Zajímavé je to, že román se zdá být plynulým pokračováním jeho dřívější práce  Non-Fiction. Čtenář musí dojít k závěru, že nový světový řád je již dávno rozhodnutou záležitostí, že zde bude nyní nasazena nová světovláda. Tak říkajíc, už je po všem. Nyní přijde už jen nářek a bědování.
Ale přece byste nečekali od bývalého jezuity globalistickou propagandu, nebo snad ano?

Kdo je Malachi Martin?
Martin Malachi je autorem 15 knih o církevních a geopolitických tématech. Na Martina Malachiho je celosvětově pohlíženo a je respektován jako renomovaný učenec. Vystudoval teologii na univerzitě v Lovani, promoval v semitských jazycích, archeologii a orientálních dějinách. Poté studoval v Oxfordu a na hebrejské univerzitě v Jeruzalému. Od roku 1958 do roku 1964 sloužil v Římě, kde působil jako blízký spolupracovník jezuitského kardinála Augustina Bea a papeže Jana XXIII., a také profesor v papežském biblickém institutu. Malachi Martin je autorem četných bestsellerů, mimo jiné Vatikán, Ďáblovo rukojmí, Jezuité, Poslední konkláve a Klíč této krve. Dále byl římsko-katolickým knězem společnosti Jezu do roku 1964, když odešel od jezuitů. Proč?
„Bylo to těžké rozhodnutí“, říká. „Viděl jsem cestu, kterou kráčí církev, tu cestu, kterou muži církve rozbíjejí svými rozhodnutími. Viděl jsem, jak byla všechna morální a svatá ukotvení vytržena. Poté, co začal vatikánský koncil v roce 1962, jsem viděl, jak názory, které zastává jedna skupina kardinálů z Belgie, Německa a Francie, pronikají do Vatikánu. Tito vmanévrovali církev do zcela nové eklesiologie. To jsem nemohl akceptovat.“

Jako poradce tří papežů dostal Dr. Martin i něco z „Romanity“, oné podivné směsici shovívavosti a politické moci. „Začínal jsem jako poradce přes židovství“, pokračuje. Vzdělával jsem se v semitských jazycích a strávil jsem rok a půl studiem Talmudu… Mí nadřízení v Římě byli toho názoru, že židovství velmi dobře rozumím. Hledali někoho, kdo by to uměl vysvětlit, neboť se zabývali studiem otázky židovsko-křesťanských vztahů. Tak jsem do toho byl vtažen, abych jim pomohl.“
A jaký byl výsledek? „Vytvořili dokument, ve kterém do jisté míry zprostili židovský národ viny ze smrti Krista.“
Na základě Vašeho bádání? „Ne, nebylo to  na základě mého bádání“, říká Martin. „Byl jsem jen jedním kolečkem v soukolí. Já jsem také s konečným zněním dokumentu nesouhlasil. Zašlo to až příliš daleko. A pak přišly výroky o povinnosti katolíků studovat židovství, aby ho lépe poznali.“

Takže to bylo ekumenizování církve, které se uskutečňovalo?
„Jednoduše řečeno, ano“, uzavírá Martin. „Nemohl jsem souhlasit s výsledkem toho všeho, neboť jsem si myslel, že zašli až příliš daleko.“

Dr. Martin pracoval také u tajné služby ve Vatikánu. Co tady dělal? „Šlo jen o posuzování těch věcí v Izraeli – bylo jim úplně jedno, jaké anti-křesťanství mezi Izraelci vládlo. Neboť to tady bylo a dosud je. A jaká byla pozice Arabů? Žil jsem v Jordánsku, Libanonu a v Egyptu. Znal jsem tato místa velice dobře a měl jsem možnost zastupovat pozici církve a různých křesťanských společenství.“

Vysoce talentovaný Dr. Martin je také známý jako praktikující exorcista (vymítač ďábla) a napsal dokonce knihu na toto téma: „Ďáblovo rukojmí“

„Říká, že již při svém prvním exorcismu poznal zlo jako sílu, která existuje na světě, jejíž existence je nepopiratelná. „Byl jsem v Káhiře a bylo to opravdu zlé“, vzpomíná Dr. Martin.

„Víte, musíte jen vstoupit do jeho přítomnosti, nebo ho nechat přijít do vaší přítomnosti, abyste zakusili prezenci něčeho, co je skrz na skrz zlé.“ „Je to neviditelné. Nemůžeš to vidět. Ale víš naprosto přesně, že tě to chce zabít. Zabít! A to hrozným způsobem“, opakuje hypnotickým hlasem. „Dostane se to člověku až do morku kosti, už jen samotnou svou přítomností.“
Jak tedy vysvětluje fenomén posedlosti? „Je to svobodná volba“, říká Dr. Martin. „Poprvé při své práci, kterou jsme dělali 31 let, v tamté části světa; za posledních 10 let, nebo tak nějak, jsme se setkávali s mladými muži a ženami, 30-ti nebo 20-tiletými, kteří k nám přicházeli a říkali: „Poslouchej, uzavřel/a jsem smlouvu s ďáblem. Chtěl/a jsem tuto ženu, tohoto muže, tuto práci, tyto peníze, to či ono a uzavřel jsem s ním smlouvu a on mi dal to, co jsem chtěl. A teď už se ho nemohu zbavit. On ovládá mou vůli. Prosím, osvoboďte mě. Další lidé přicházejí do jeho závislosti prostřednictvím Ouija desky nebo duchovními seancemi, či channelingem.“

Malachi Martin je také známý jako seriózní vědec v oblasti apokryfních písem. Napsal také knihu „Scribal Character“ o svitcích od Mrtvého moře. (Malachi Martin znal dokonce alternativní verzi příběhu o Abrahámovi a Isaakovi. V této necírkevní verzi je Abrahámovi poručeno, aby zabil svého syna. Není to však příkaz od Boha, ale od Mastema, padlého anděla (anděla žalobce), pokušitele a kata, který přikazuje hebrejskému patriarchovi, aby tento špinavý a hrůzný čin dotáhl do konce. Abraham se samozřejmě rozhodne, že svého prvorozeného syna nezabije. V otázce, proč originální verze v knize Genesis zamlčuje podrobnosti o padlém andělu Mastemovi, strůjci Abrahamovy zkoušky, avšak i Malachi přiznává, že neví.)

 

[wp_ad_camp_1]

Příkaz globalistů

Stejně tak jako byli choulostiví intelektuálové ve třicátých letech zamilovaní do národního socialismu, dláždí dnešní internacionálové svou cestu do globálního pekla dobrými předsevzetími. Používají hegelský historický model, podle něhož byl nejdříve kapitalismus (teze), potom komunismus (antiteze) a nyní nový světový řád (syntéza), který vystoupil z popela studené války a dříve si konkurujících ideologií.

Nastupující filozofií konce století je mezinárodní socialismus neboli „korporátní fašismus“ alias globalizace. Ve své knize „Megatrends 2000“ to nazývá John Naisbitt „Socialismem volného trhu“, což je ekonomický hybridní systém, který sjednocuje na globální úrovni politiku státního blahobytu s nadnárodními společnostmi.

Globalizace má ale, jako staletá církev, svá vlastní dogmata. Její základní víra spočívá na představě, že národní stát již dosloužil. Jinak řečeno, že národní suverenita patří již minulosti a jedna světová vláda je nevyhnutelná. Tyto snahy musí být ovšem alespoň nyní zašifrovány pro širokou veřejnost, jinak by se lidé až příliš rozčilovali.

Mluvčí globalistů, Zbigniew Brzezinski, bývalý profesor kolumbijské univerzity, prezident Carters, bývalý poradce národní bezpečnosti a zakladatel Trilaterální komise, řekl v nadaci Gorbatschowa na „State of the World Forum“ v roce 1995: „Nesmíme skočit do světovlády příliš rychle. Vyžaduje to proces postupného rozšiřování demokratické spolupráce.“ To znamená, že lidé musí být ještě více indoktrínováni.

Také eurokrat Jean-Marie Guehenno poukazuje na tuto globální nadvládu neboli One-Wold-Totalitarismus tím, že ji nazývá „říší bez vládce“. Guehenno napsal v roce 1995 knihu „La fin de la democratie“ (Konec demokracie). Od té doby, co jsou státy zastaralé, tvrdí: „Je nutné důvěřovat moudrým, kteří jsou schopni vymyslet, jak to dovést až do „Imperial Age“, jak to nazývá. Pravděpodobně se Guehenno sám k těmto „moudrým“ počítá.
Nejotřesnější je však kapitola v jeho knize s názvem: „Církev bez Boha“. To připomíná obraz jednoho lidumila, který hrozí svou pěstí do prázdného nebo. Ultimativní řešení této hádanky existuje pro globalisty v „globálním politbyru“, který má řídit svět, tak jak to navrhl v roce 1979 v knize „Unfinished Business“ Paul Mazur.

Podle výpovědi Dr. Martina je Guehenno jedním z nadnárodních byrokratů, kteří si myslí, že globalizace je založena na vývoji nových a stále větších souvislostech mezi vládami světa. Na druhé straně jsou internacionalisté osoby, které pracují na základě moci nad financemi, průmyslem a technikou. Společně představují tyto skupiny globalisty, sociální inženýry, kteří tajně zastupují konvergenci východu a západu v tzv. Novém světovém řádu.

Luciferova Geo-politika

Na muže církve má Martin Malachi pozoruhodné znalosti o luciferiánství. Jedná se o systém víry, který si vzal za vzor lidskou moudrost a letitý humanismus, a který považuje padlého anděla Lucifera za prince, který bude řídit svět.

Čtenáři knihy „Windswept House“ mají dojem, že stará tradiční katolická církev je dobrá, protože ji brání hlavní protagonisté Christian Gladstone a jeho matka, zatímco se současně dozvídáme, že církev byla zasvěcena Luciferovi. V důsledku těchto dvou alternativ je čtenář konfrontován a dochází k závěru, že římsko-katolická církev je dobrá, i když je vedena Luciferem. Klasická dvojitá vazba a ještě navíc velice náročná, která je na všech 646 stranách románu ještě zesílena.
„Ale samotná církev nebyla předána do rukou Lucifera“, argumentuje Dr. Martin. „Byl jen usazen vatikánskými hodnostáři na trůn. To ovšem ještě neznamená, že církev také vlastní.“ Mimo to, je „církev“ mnohoznačným pojmem, znamenajícím skutečný fyzický blok kostelů, klášterů, knihoven, akademií, farností a katedrál. Ale také skupinu věřících, kteří jsou v milosrdenství, ať už žijí v očistci nebo v nebi. To je tělo Ježíšovo. Tak tomu bylo již od 4. století, kdy tuto organizaci založil císař Konstantin. Ale to není na církvi podstatné, mohla by existovat i bez toho. Tímto nepadlo mystické tělo Ježíšovo do rukou Lucifera, ale samotná organizace do jisté míry ano. A to je ten problém.“

Čím to, že kniha přivede čtenáře do této psychické rozpolcenosti? Máme zde dvě možnosti, buď Luciferem kontrolovanou katolickou církev, nebo Luciferem kontrolovaný Nový světový řád. Co má tedy na mysli Martin Malachi?

„Nový světový řád je každopádně dosažen a postaven lidmi, kteří na Lucifera věří“, říká Dr. Martin. „O tom není žádných pochyb. Jsou to ovšem muži, kteří alespoň svým chováním, představují humanisty a filantropy. Chtějí dělat něco proti hladu a nemocem. Chtějí omezit populaci světa. Myslí si totiž, že jinak svět pojde hladomorem. Chtějí se také angažovat ve vzdělávání. Rádi by uzavřeli pakt s římsko-katolickou církví, ale prosím s jiným papežem, ten současný (Jan Pavel II.) jim totiž, co se kontroly populace týče, stojí v cestě, protože je zásadně proti potratům, antikoncepci a úpravám genetiky.“

A co je myšleno tím procesem, na který poukazuje ve své knize? Dr. Martin odpovídá, že se jedná o luciferský proces zesvětšťování náboženského smýšlení tak, že všeobecný duchovní postoj začne vycházet z toho, že je nutné Zemi přetvořit v Ráj. Neexistuje žádný Bůh v nebi, není žádné Nebe ani žádné Peklo. Jedná se o totální zesvětštění.“
(Snad každému se nyní vybaví roková hymna Johna Lennona „Imagine“. Říká: „Imagine – představ si, že by už nebyly žádné země, to by vůbec nebylo těžké. Nebylo by už nic, kvůli čemu by se lidé zabíjeli, nebo byli připraveni zemřít. A také by už nebylo žádné náboženství.“)

Mají stoupenci Lucifera i nějaký časový harmonogram?

„Podle oficielního výkladu stoupenců Lucifera jsme právě dospěli do doby, kterou nazývají „The Availing Time“, čas, který je nutné využít. Existuje tradiční úsloví, které říká, že v této době mohou dosáhnout dosazení prince na trůn, čímž mají na mysli Lucifera, „největší moc na světě“. Ten má být zodpovědný za lidskou civilizaci a lidé se k němu mají modlit.“

A za jakým účelem?

„Aby zvětšili Luciferovu moc. To je účelem samo o sobě. Pokud se jim to nepodaří v blízké budoucnosti, pak je to na dobu neurčitou pasé. Prostě smůla! Takže toho chtějí za každou cenu dosáhnout.“
A co jsou další kroky tohoto „procesu“?
„Dalším cílem je kompletní zesvětštění vzdělávání“, říká Dr. Martin. „A to ve všech ohledech v otázkách života a smrti – v medicíně, sociální sféře, financích, narození, vývoj, atd., vše je nutno očistit od vedlejších náboženských myšlenek. Vše musí být očištěno od náboženských „pověr“, tak aby bylo možno na člověka pohlížet pouze vědecky a zacházet s ním čistě lidským způsobem. Tento „proces“ spočívá v tom, aby přivedl lidského ducha k tomu, aby toto akceptoval. Tento „proces“ má za úkol kompletně osvobodit všechny vzdělávací cesty (základní, střední a vysoké školy, všechny veřejné aktivity) od náboženských pojmů a myšlenek.“

„Existuje úroveň satanismu, satanistických rituálů, která připraví člověka na úplné přijetí Lucifera. Mají své vlastní čarodějnické kruhy, oběti a obřady. Sami stoupenci Lucifera totiž žádné obřady nemají, víte.
Přistoupení na satanismus a pohrávání si s ním, to je to, co se v těchto rituálech provádí, vede k další formě „sebe odevzdání“, které směřuje k vyznávání Lucifera.

„Je to příprava na Luciferiánství a někdy dojde dokonce k proměně“, tvrdí Dr. Martin. „Je spousta stoupenců Lucifera, kteří začínali se satanistickými rituály, ale v jistém smyslu udělali něco, kde jde hlavně o tři věci: způsobování bolesti a smrti, bez jediného mrknutí oka a o používání ohně.“

Windswept House – Poselství a podtitul

Ve Windswept House se hádají křesťané a luciferiáni o zbytky římsko-katolické církve. Román je kontroverzní a provokativní příběh, politický thriller s metafyzickými implikacemi. Vnořuje se do hlubin zrady, intrik a cynické politiky, která je praktikována na nejvyšší úrovni církve. Román je založen na faktech, je prošpikován dalekosáhlými vedlejšími postřehy, které se vztahují k reálným, historickým a geopolitickým událostem, jako např. sovětské impérium nebo helsinská dohoda. Windswept House je pojivem pro jednoduchý vzkaz – Nový světový řád je tady – tady a teď.

Zatímco jedna skupina kardinálů plánuje, jak donutit papeže, aby se vzdal svého úřadu, aby měli možnost dosadit muže, který by splňoval požadavky stoupenců Lucifera, je povolán kněz Christian Gladstone do Říma. Kardinál Maestroianni, významná postava ve hře o moc, a jeden z vůdců kabaly agitují mezi knězi, aby biskupové získali užší vztahy s evropským hospodářským společenstvím. Ve skutečnosti však kardinál hledá příhodnou dobu pro konkláve, na kterém může být slovanský papež donucen k rezignaci, neboť se stal překážkou v plánech Luciferiánů.

Z obchodní strany je bez svého vědomí vyvolen Paul Gladstone, Christianův bratr, expert na mezinárodní vztahy, který pracuje v advokátní kanceláři globalistů, aby uskutečnil plán Lucifera. V okamžiku, kdy oba bratři pochopí, že jsou využíváni v systému stoupenců Lucifera, se spojí a Christian pak musí sdělit papeži, že je manipulován, za účelem uvolnění stolce svatého Petra.

Odstoupí papež? A osvobodí církev včas pomocí exorcismu? A jaké je poselství? Není v tom skoro žádný rozdíl.

Budoucnost rozhádané církve

Martin Malachi se ve svém románu „Windswept House“ (Poslední papež) ptá na neúčinnost „slovanského papeže“ (Jana Pavla II.) Ale co chce papež v Malachiho očích?

„Myslím si, že papež Jan Pavel II. z nějakých důvodů od samého začátku usiloval jen o jednu věc“, říká Dr. Martin.
„Vytvoření toho, čemu říká „shromáždění věřících“, jádro tvořící katolíky, kolem kterých se seskupují protestanti, sekty a církve, kolem nich věřící židé, muslimové, hinduisté a buddhisté. Tak říkajíc jedno universální náboženské shromáždění, které by se mohlo rozvíjet silně dynamicky směrem k civilizaci a řešení dnešních problémů. To je to jediné, o co tento muž svým celým srdcem, tělem i duší usiloval a také požadoval na všech svých cestách. Když chodil po všech kostelech na celém světě, ve všech zemích, chtěl posílit reputaci papežství a mluvil o katolickém dogmatu, katolické víře a katolické morálce. Ale ve skutečnosti hledal přiblížení se ke komukoliv. Chtěl se všemi uzavřít přátelství.“

A co je s dalekosáhle rozšířenou homosexualitou, pedofilií a satanistickými rituály uvnitř církve, o kterých Malachi říká, že jsou všem vatikánským zasvěcencům známé? Kde, jak říká, Kristus není již uctíván v ciboriu– co se podle něho nyní stane?

V okamžiku, kdy bude ciborium reálné Kristovy přítomnosti vyprázdněno, přestane být církev svatá a pak bude převzata nepřátelskou mocí, Luciferem“, říká Martin. „A právě toto se nyní děje. O tom není žádných pochyb.“

Pak církev padne sama od sebe? „Už se pomalu rozpadá“, říká Martin. „Jako organizace bude společensko politicky marginalizována, z pohledu církve se jedná o oslabení, rozpad, podlomení,…“

„Dnes je možné vidět v každé zemi tři identifikovatelné složky státu: vláda, průmysl a nevládní organizace. Tyto organizace zahrnují vše od „Mothers Against Drunk Drivers“ (matky proti opilým řidičům) až po katolickou církev. A církev je prostě jen házena s těmito uskupeními do jednoho pytle. Tyto dobrovolné spolky mají všechny jen tolik moci, které se jim právě dostává, ale nemají žádný významnější vliv. Ještě před padesáti nebo sedmdesáti lety lidé pohlíželi k církvi, když se objevila nějaká etnická nebo morální otázka – dnes už tak nečiní.“

A ještě jedna choulostivá otázka. Něco zde nesouhlasí. Malachi Martin je kněz. Měl by bojovat se zlem. Avšak jeho kniha „Windswept House“ je jasným důkazem, že hodil flintu do žita.
„No já zde žádný důkaz nevidím, že bych hodil flintu do žita“, protestuje Dr. Martin. Je jasné, že autor má papeže rád a že ho ctí, i když s ním v mnoha názorech nesouhlasí. Autor také věří v nejsvětější svátosti. Věří v neomylnost papeže. Věří v záchranu. Věří v peklo. Věří na zlo přicházející od ďábla.

Ale proč pak tedy nezvítězí ve „Windwept House“ Kristus happy endem?

„Ne, ne, ne“, zdůrazňuje Dr. Martin. „Jedná se zde jen o průběžnou zprávu. Má kniha má otevřený konec. Všichni jsou v očekávání“. To se nazývá „evropským koncem“ – pravým opakem „amerického konce“, happy endem, kde všechno dobře dopadne. Tak to po mě vyžadoval ďábel, vlastně chci říct, vydavatel.“ Nakladatel řekl: „Poslouchejte, ten příběh ještě není uzavřen“. „Měl jsem připraven skvělý závěr plný lesku. Měl jsem vizi. Jednalo se o báječnou věc – na druhé straně Alp. On to vyňal.“, říká Dr. Martin.
Bylo to opravdu redakční rozhodnutí? „Ano“, říká Dr. Martin.
Ale při vší úctě, to zní jako Luciferova manipulace. Ne, že by snad někdo chtěl přeslazený konec, ale mají snad čtenáři dojít k závěru, že kvůli papežově pasivitě zvítězí Lucifer a jeho stoupenci?
„No, ještě přece nezvítězili“, říká Dr. Martin s lehce optimistickým podtónem. „Čekáme na to, že tento muž něco udělá, je přece zástupcem Krista. Já vím, obhajuji ho, ale…“
„Čtenáři, kteří mi volají nebo píší, říkají: Kdo ví? Já říkám, přečtěte si mou další knihu,“ pokračuje.

Martinovou smrtí 28.června 1999 ztrácí jeho návrh na významu. „Takže možná, že redakční rozhodnutí je správné, z pohledu církve je to však špatné rozhodnutí. Nevím“, uzavírá.
Bylo řečeno: „Měli byste ho poznat, podle jeho plodů.“ Aklamace Martina Malachiho s tzv. „procesem“ je jediným hmatatelným „plodem“ z „Windswept House.“

Je tento román proroctvím nebo jen varováním?
Každopádně dává Nový (Luciferův) světový řád, který zde Martin popisuje, celému „procesu“ příběhu „náboženský“ zvrat.
Je jasné i toto – ta kniha je ďábelským mistrovským dílem.

Překlad pro tadesco miška poutnička

[wp_ad_camp_1]