Zhubnout. Naučit se anglicky. Každé ráno si jít zaběhat. Skoro pokaždé, když si vytýčíme nějaký cíl, podělíme se o tu novinku s kamarády, rodiči nebo kolegy v práci. Oznamujeme, že hodláme dělat tohle nebo tamto. Nebo že už jsme to dělat začali. V pětadevadesáti procentech případů potom věci dopadají tak, že je nedotáhneme do konce.

Proč bychom neměli o svých plánech předem nikomu říkat? A proč nejčastěji dosáhneme těch cílů, o kterých nikdo jiný neví?

ZAJÍMAVÝ EXPERIMENT

Německý psycholog Peter Goldwitzer se výzkumem tohoto fenoménu zabývá přes patnáct let. Jednou provedl zajímavý pokus. Vybral si pro něj skupinu studentů právnické fakulty. Cílem pokusu bylo vyjasnit, zda veřejné oznámení záměrů ovlivňuje jejich naplnění.

Goldwitzer připravil seznam prohlášení typu: „Chci si z právnického vzdělání odnést co nejvíc,“ „Chci se stát úspěšným advokátem“ a podobně. Každé z těchto prohlášení měli studenti ocenit podle stupnice od „Naprosto souhlasím“ po „Naprosto nesouhlasím.“

Dotazy byly kladeny anonymně. Pokud si však student přál, mohl samozřejmě své jméno uvést. V dotaznících byli studenti rovněž žádáni, aby uvedli tři konkrétní věci, které hodlají udělat, aby se stali úspěšnými advokáty. Typické odpovědi byly „Budu pravidelně číst právnickou literaturu“ a tomu podobné.

Když byly všechny dotazníky odevzdány, zjistil Goldwitzer, že většina studentů na otázky odpověděla a také uvedla své jméno. Zbylí dotazníky nevyplnili vůbec a své plány si nechali pro sebe.

Pokračování článku: Máte plány? Nechte si je pro sebe

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.