„A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“ Tak stojí v Bibli.

Jan Hubík tento úryvek používá na slajdu ve svých přednáškách a souhlasí s tím, že to, co on a další lidé po celém světě dělají, může (nejen) věřícím připadat velmi kontroverzní.

Mladý student je tuzemským popularizátorem tématu, které se blíží světům kyberpunku, Neuromancera, Johnnyho Mnemonica nebo mého velmi oblíbeného komiksu Transmetropolitan (vyšlo i v češtině) – voperování elektronického čipu do lidského těla.

Autor: Jan SedlákJan Hubík

Hubík jeden takový čip má v ruce od konce ledna letošního roku. V Česku patří k prozatím jedenácti lidem (tedy – možná jich je víc, ale veřejně se o nich neví), kteří něco takového podstoupili. Někdy v létě by se počty měly minimálně zdvojnásobit, chystá se totiž další várka čipování a zájemců už je přes deset.

Zaplatit za kafe a odemknout dveře

Jsme v holešovických prostorách Paralelní Polis, kterým se také říká institut kryptoanarchie. Založilo ho několik lidí kolem skupiny Ztohoven a smyslem je mimo jiné vzdělávat lidi v tom, jak používat Tor, bitcoiny a další anonymní, bezpečné a na státu nezávislé technologie. V Polisu se začátkem loňského roku objevil také Hubík.

„Myšlenka toho mít v sobě čip mě lákala dlouho, ale až do příchodu do Polisu jsem neviděl možnosti, jak něco takového v praxi využít,“ říká ve zdejší kavárně, kde se dá zaplatit pouze bitcoiny. V Polisu se běžně používají bezkontaktní NFC karty a Hubíka napadlo, že tady už by konečně mít čip mělo smysl. „Celé se mi to spojilo.“

Autor: Jan SedlákJehla pro voperování čipu do těla.

Pět lidí, kteří v Česku čip v těle mají, jsou právě z Polisu, který tak slouží jako určité pokusné místo pro to, co s podobným zařízením dělat. Hlavní funkce jsou aktuálně tři: implantátem se dá zaplatit útrata ve zdejší kavárně (na platebním NFC terminálu přes bitcoiny), otevřít zámek od dveří a také se bezkontaktně přihlásit do počítače. Mladý student čip využívá ještě pro sdílení vizitky a případné ukládání odkazů.

Nic dalšího prozatím v „pipeline“ není, to se ale časem může změnit. Paměti na čipu ještě zbývá docela dost. Elektronická součástka má k dispozici celkem 880 bajtů a při současném využití je zaplněných 291 bajtů. Paměť je přepisovatelná s tím, že přepisů lze realizovat kolem sta tisíc a uložená data vydrží i deset let. Výdrž je také dlouhá a nabíjení probíhá skrze elektromagnetické pole čtečky při každém kontaktu.

Připravte se na obří jehlu

Současný čip ale možná ani deset let nevydrží. Technologie jdou dopředu a nejspíše tak jednou za čas bude „nutné“ součástku upgradovat, nebo spíše vyměnit. Jelikož se čip nachází pod kůží, znamená to samozřejmě nějaké to řezání, vyndávání a vpravování modernějšího kousku. Což ještě není pro každého. „Já osobně jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je mít něco, co jednou dost možná bude běžnou součástí našich životů, i když asi v jiné formě,“ říká Hubík.

Autor: Jan SedlákJizva postupně vybledne a čipy skoro není vidět

Současná procedura není masovou záležitostí. Samotný čip je 12×2 milimetry velká skleněná kapsle (uvnitř je NFC čip a anténa, frekvence 13,56 MHz), která se do těla vpravuje pomocí strach nahánějící jehly. Vpich se provádí mezi palcem a ukazováčkem na ruce, kde není tolik zásadních nervů a je zde dostatek tkáně.

Jehla (dalo by se říci i malá trubka) se pod kůži zasune zhruba dva centimetry, pak se pár milimetrů vysune, aby se vytvořila „kapsa“, a tam se čip následně usadí. Poté je nutné novou součást těla tak dva týdny nechat na pokoji – to z toho důvodu, aby obrostla vazivovou tkání a neposunula se někam, kde by to mohlo být nebezpečné a nepříjemné, typicky ke kosti.

Autor: Jan SedlákČip vpravovaný do těla.

Zákrok se provádí bez narkózy a konkrétně v Polisu ho dělají profesionálové z piercingového studia Hell.cz (což je vzhledem k úvodní citaci z bible celkem trefné). Zájemci se na zákrok připravují, je jim vše vysvětleno, pořádají se pro ně přednášky a musí se připravit i na úměrnou bolest. Po zákroku je nějakou dobu viditelná jizva po vpichu. Samotný čip v podstatě znatelný není. Dostavit se může svědění, ovšem ne u každého.

Balení vše v jednom

„Kyborg“ se z vás může stát za sedm stovek – na tolik celý zákrok vyjde i s čipem. Respektive se za to pořizuje kompletní sada k očipování, včetně jehly. Na dodávky se specializuje web DangerousThings.com, který nabízí i další součástky a nástroje pro takzvaný biohacking. Web podle oficiálních údajů jen v loňském roce dodal do světa několik tisíc kusů.

Implementace čipů do lidského těla a další formy propojování s chytrou technikou samozřejmě budou vyvolávat otázky všeho druhu, od zdravotních, přes etické až po možnosti sledování a ochrany soukromí. Pionýři v Polisu se toho ale nebojí a spíše se přiklánějí k tomu, že jde o přirozenou evoluci člověka, který logicky chce být zdravější, schopnější a tak dále.

Do toho lze promítnout i pohled na evoluci, kdy se tělo člověka formovalo a měnilo prostřednictvím podnětů z okolí a interakce s přístroji a výrobky (postavení palce a podobně). Rozšíření možností skrze elektroniku či v hodně vzdálené budoucnosti třeba nanotechnologie je tak podle optimistů dalším stupněm vývoje. K čemu všemu něco takového může být dobré (nebo nedobré), je prozatím spíše na fantazii všech.

Pro běžného člověka je prozatím čip ve formě, jakou zde popisujeme, postradatelnou věcí a sami první nositelé říkají, že zatím neexistuje žádná „killer“ funkcionalita. Není to „plug-and-play“ a veškeré funkce většinou stojí na principu „udělej si sám“. Popisovaná forma čipu je zároveň nejdál ze všech podobných pokusů, které vyžadují i náročnější zákroky po těle a výsledek je nejistý.

Jan Hubík si modul pro odemykání svých počítačů vyrobil pomocí Arduina a také zámek v Polisu je domácí výroby. Komunita ale své výtvory začíná sdílet a výjimkou není ani zámek – údaje jsou ve formě open source k dispozici na GitHubu. Na webu Paralelního Polisu je i sekce transhumanismu, která chce myšlenky dál rozvíjet.

Celá článek najdete ZDE.