“My venkovani cítíme pach pražských podvodů a korupce už na perónu Hlavního nádraží,” napsal mi jeden čtenář pár dnů před prezidentskou volbou.
[wp_ad_camp_2]
Já osobně pach korupce necítím, ale vnímám, že něco v pořádku není. Je mi to líto. Vyrůstal jsem v Praze, hrál jsem si na dnešním Vítězném náměstí a v okolí (tehdy se to jmenovalo Náměstí VŘSR), v dospívání jsem se posmíval vesničanům (přiznávám, nebylo to pěkné), ale své město jsem vnímal jako prostředí příjemné právě svou otevřeností a tím, že se v něm potkávají a promíchávají různí lidé.
Kolektivný mýtus
Dnes v Praze vnímám spíš nádech elitářství, snobství a rostoucí omezenost a agresivitu. Magistrát neustále zavádí další a další pravidla. Primátorka dokonce najímá „týmy“, aby chodily po ulicích a obtěžovaly ty, kdo nejsou dost nóbl. Když si chcete pozvat do hospody pár přátel, hned se najdou bdělí kavárenští aktivisté, co začnou okamžitě vyhrožovat hospodskému. Mezitím se přijímají další a další opatření, která ztrpčují život chudším lidem a normálním řemeslníkům (vrcholem bude zákaz vjezdu dieselových aut).
To všechno je součástí trendu, v jehož rámci z Prahy odcházejí normální pracující lidé a do Prahy se naopak stěhují z celé republiky ti, kdo chtějí své spoluobčany regulovat, převychovávat, rozkazovat jim a hlavně žít z jejich peněženek. Pěstování kolektivního mýtu, podle nějž Praha údajně dotuje zbytek republiky, na tom nemůže nic změnit. Zkuste oplotit Prahu, a schválně jak dlouho přežije z toho, co si její obyvatelé vypěstují a vyrobí.
[wp_ad_camp_2]
Zlatokopka v čele
Vedle ministerstev, mediálních domů a korporátních centrál vznikají v Praze i administrativní a programátorská centra, což je sociologicky zajímavý jev. Najdete v nich tisíce lidí, jejichž postavení je fakticky stejné jako postavení dělníků, nicméně mají mnohem vyšší platy a pěstují si další kolektivní mýtus – tentokrát o tom, že oni sami jsou něco lepšího než obyčejní pracující. Přebírají proto panský pohled na svět a nechávají elity, aby určovali jejich názory a životní styl. Nepřipouštějí si, že sami budou za pár let kopnuti do zadku, až je panstvo přestane potřebovat. Ale to je jiný příběh.
To celé směruje k formování světa, jehož obyvatelé mají pocit, že tvoří jednotný celek s obyvateli Berlína a Amsterdamu, ale nemají nic společného s lidmi ze Žďáru nad Sázavou. Výborně to ilustruje osobnost primátorky Krnáčové. Zlatokopka, která přišla za zahraničí, za celý život ani minutu nepracovala, její myšlení je dokonale politicky korektní a její vznešená ústa by se nikdy nedotkla kafe, které stojí méně než stokorunu. Vybrali ji vhodně, symbolizuje novou Prahu, která postupně nahrazuje tu původní, v níž společně žili vysokoškolští učitelé, dělníci a řemeslníci.
Vyslovuji tímto obdiv těm normálním lidem, kteří v Praze zůstávají a o své město zápasí. Ale vím, že jich bude ubývat.
Nesmíme připustit, aby Praha a její blízké okolí určovaly politické poměry v celé zemi.
[wp_ad_camp_2]
Zdroj: 1
V rodném vinohradském baráku jsem poslední mohykán..Samý buran a cizinec..Je mi 72let,takže doufám,že zdechnu doma….
https://aeronet.cz/news/investigativni-bomba-letiste-ruzyne-a-sprava-uprchlickych-zarizeni-se-potaji-chystaji-na-1-migracni-vlnu-v-cr-ceske-kontraktorske-firmy-zahajily-rekonstrukce-budov-a-staveb-suz-za-ucelem-rozsireni/
při debatě v r. 2013 . Zeman stojí u pultíku a kníže sedí!!! https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1425926367516622&set=a.528663207242947.1073741825.100002978184049&type=3
a nikomu to nevadilo a dnes Fero Fenič vyzývá k tomu, aby oba kandidáti stáli https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Fero-Fenici-jdi-do-prdele-napsal-vysokoskolsky-pedagog-Havlovu-filmari-521291
V současné Praze existuje skupina lidí,která onemocněla ,,Hvězdnou nemocí“. Šíří se již řadu let a dostala se do stadia epidemie. Ale naprosto imunní stále zůstávají ti,co nezbohatli a nadále zůstávají těmi ,,normálními pražany“,kteří zde také žijí. Pražská hvězdná nemoc postihuje tedy zejména ty,kteří najednou zázrakem zbohatli. Tito zázrační zbohatlíci pak táhnou za sebou celou tlupu dalších,kteří je napodobují,nebo aspoň chtějí napodobit podle pořekadla ,,z bahna za kněze“ a ti pak vytváří jakési podivné,pýchou a velikášstvím naduté spolky a skupinky ,,Kavárenských mouder“,které ovšem k moudrosti mají velmi ,velmi daleko. Nejtěžší stadium hvězdné nemoci pak vznikne ,když z naprosto neůspěšného člověka,který náhle zázračně zbohatnul a ve městě ,které je považováno za hlavní si pak sám v duchu řekne ,,Já jsem Bůh“…a jeho dosavadně příjemné oči se ,,ďábelsky zalesknou“. Vůbec nezávidím těmto lidem z ,,hvězdičkami“,protože neví,že utrpení je teprve stejně čeká,podobně jako smutek,soužení,bolesti a nemoci,které jsou běžnými léky na ,,Hvězdnou nemoc“, dokud nepochopí,že měřítkem Dobra a Zla v Duši je Svědomí a dokud svědomí nezačnou naslouchat. Jak je dobré,že hvězdnou nemocí trpí jen omezené množství lidí kupříkladu v Praze,aj. podobných ,,velkoměstech“. A celý ostatní zbytek světa na venkově touto zákeřně ďábelskou nemocí netrpí. Protože jinak by apokalypsa na sebe nenechala dlouho čekat ! A právě proto je dobré,že existují i chudí,nešťastní,trpící a nemocní lidé,kteří svým utrpením a čistotou pak vlastně zachraňují celou Zemi před apokalypsou. V r. 1987 probíhala ve světě první velká,společná,mezinárodní meditace ( tzv. Harmonická konvergence),které se zůčastnilo veliké množství lidí a náš svět se začal měnit. Ve světě začalo a probíhá ,,Obrození Duchovnosti“. Bez náboženství,bez klamání lidé sami našli cestu a vrací se ke kořenům života. Hvězdná nemoc se jich nedotýká,jsou svobodní,šťastnější,vrací se na venkov,do přírody , Domů.
To jsem cítil již v letech tzv. předpřevratových, když jsem měl tu možnost tam pět let navštěvovat nějakou tu školičku. To byl ten vnitřní důvod, proč jsem z tama mazal jako namydlený blesk. Mohu-li být upřímný, již tenkrát mě z těch egocentrických blbečků pražských bylo na blití. Jsem rád, že jsem se jako mladý trouba dokázal zorientovat, nevzít tam práci, která by mě určitě tzv. posunula do vyšších pater a zdekoval se domů. Dnes žiji na maloměstě, navrhuji různé stroje pro různé firmy a jsem svým pánem. Práce je mým koníčkem, tudíž dělám, kdykoliv dostanu „napojení od Boha“. Vzhledem k tomu, že mi to stále „padá do palice“, tak sedím u CATIE dnem i nocí. Je to zábava, něco vymýšlet a tvořit stále nové a nové věci, které se pak vyrobí, poskládají, vydrátují a ono to funguje. Jsem spokojený človíček a velmi rád tomu, že jsem v tom pražském bordelu nezůstal. To bylo jedno z mála opravdu skvělých rozhodnutí v životě.