Otázka osudu a svobodné volby je velmi stará. Ať už se člověk rozhodne věřit na cokoli, je to v něm od počátku naprogramováno. Víra ve svobodnou vůli jen posiluje kontrolu systému nad humatony. Když se Morfeus ve filmu ptá Thomase, jestli věří na osud, Thomas mu řekne že ne, že chce být sám pánem svého osudu.  Morfeus mu na to řekne: „Já vím přesně, jak to myslíš.“ Co tím ale vlastně řekl?

Morfeus totiž ví, že Thomas, stejně jako ostatní humatoni, žije v pouhé představě svobodné vůle. Když si myslí, že svůj život ovládá, reaguje ve skutečnosti na uměle vytvořený podnět jedním z předem naprogramovaných způsobů reakce. Morfeus ale ví, že z této pasti existuje cesta ven.

Pro Bojovníka platí následující paradox: Dokud si myslí, že svůj život ovládá, zůstává otrokem a ve skutečnosti neovládá nic, jenom jde po předem naprogramované cestě. K ovládnutí svého osudu totiž nestačí si jen uvědomit že žijete v systému a prohlásit, že od této chvíle volíte svobodně. To by bylo až příliš snadné!

Matrix podsouvá biorobotům myšlenku, že jsou svobodní a mají svobodu volby, aby je mohl díky tomu snadněji řídit. Jakmile ale člověk přijme myšlenku, že jeho osud určuje vnější síla, která je mnohem větší a mocnější než si umí představit, je to jeho první krok ke svobodě a k transformaci do vyššího stavu bytí.

V matrixu existuje daný počet předem naprogramovaných reakcí na jakoukoli vzniklou situaci, kterou vytvořil sám matrix. Ať už si biorobot vybere kteroukoli z nich, s naprogramovaným sebeklamem svobodné volby, pouze se tím podvoluje danému programu. Matrix je geniální šachista, který dopředu zná každý tah svého protihráče, až na jedinou výjimku.

Uniknout z tohoto systému se dá tak, že člověk zareaguje úplně mimo pravidla. Pravidla matrixu jsou pravidla racionality a rozumu. Proto se systém snaží propagovat logiku a střízlivou vědu, aby se každý kdo nejde v souladu s tímto programem cítil jako méněcenný pověrčivý hlupák. Systém se tím snaží chránit před jedinou věcí, která může ohrozit jeho výpočty.

Bojovník ví, že jediné chování, které matrix neumí vypočítat a tudíž ho vypočítané ani nemá, je založené na iracionální části mysli. Jediné skutečně nevypočitatelné a tudíž nenaplánované je rozhodnutí, které se zcela vymyká logice a rozumu, protože cokoli co je založeno na logice, se dá spočítat a tudíž je to už naplánováno.

To neznamená, že by se bojovník choval nepříčetně nebo iracionálně – to by byl blázen a žádný pán svého života – ale reaguje spontánně a intuitivně, pocitově, bez osobních motivů. Jak už bylo vysvětleno, Bojovník si přeje nic si nepřát a proto má svobodu kdykoli se otočit na podpatku a zahodit předem daný lákavý plán. Dokud Bojovníka ovládají jeho nenaplněné touhy, nemá sílu na nelogický krok mimo plán.

Zde přichází do hry představivost a síla vůle. Protože matrix umí předvídat pouze racionální procesy, jakýkoli čin tvůrčí představivosti je mimo parametry jeho chápání a vždy je to pro něj nečekané. A protože vůle je přesně to, co humatoni nemají (protože UI ji z nich vysává), je téměř jisté, že nebudou reagovat na základě síly vůle, nebo tvořivě.

Avšak právě taková reakce je jedinou skutečnou možností, kterou bojovník v matrixu skutečně disponuje. Aby byl bezchybný, musí bojovník vždy jednat podle svého vnitřního příkazu, podle příkazu svobodné intuice.

pokračování článku: Matrix 10: Věříš na osud, Neo?

 

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.