Bojovník považuje vesmír za hru, kterou hraje vyšší síla sama se sebou. U toho si pokládá otázku: A existují i jiné hry, než ta na schovávanou?

Odhalování matrixu je otázka vůle. Ochoty se změnit a vidět pravdu. V počátcích své cesty má bojovník většinou pocit, že je tato cesta spojena se sebeobětováním ve smyslu obětování svých tužeb a životních snů, to je však jen iluze.

Průměrný biorobot klopýtá životem bez valné představy o tom, co je pro něj dobré nebo špatné. Některé věci ho potěší, jiné ho ničí a vyčerpávají. Představa toho, že by mohla existovat alternativa – cesta bojovníka – je pro něj nejasná a vzdálená. Možná ji dokonce ani nevidí.

S postupem času, je-li humaton chytrý, se však tato myšlenka začne vyjasňovat, přibližovat a humaton si začne uvědomovat, že existují určité vzorce, můžeme jim třeba říkat i karma, které řídí jeho kroky a rozhodují o jeho osudu v matrixu. Některé věci závisí na jeho vůli, jiné ne. Humatoni, kteří aspirují na bojovníky, si začínají uvědomovat, které jsou které. Podle toho, jaké pocity v nich jejich myšlenky a činy vyvolávají a jaké přinášejí výsledky.

Bojovníkova cesta matrixem zpočátku probíhá metodou pokus a omyl. Aspiranti na bojovníky si nikdy nejsou úplně jistí jestli dělají dobře a pokud si náhodou jistí jsou, je pro ně moc těžké poslouchat svůj instinkt a držet se této správné cesty. Je to období přechodu mezi sladkou nevědomostí modré pilulky a bolestným poznáním pilulky červené. Jsou jako batolata, která ještě nejsou schopná chodit po svých, zároveň však už mají plné zuby pohodlí své kolébky. Vědí co musí udělat, ale hrozně s tím zápasí. Dělat správnou věc, ignorovat neustálý šepot matrixu „spi, spi, spi,“ je velmi těžké a namáhavé. Mezi falešným egem a skutečným pravým Já zuří válka.

Toto období stálého utrpení trvá dlouho, zdánlivě nekonečně, a většina humatonů zemře sevřená v soukolí bolesti a touhy. Po jisté době, pokud humaton vytrvá, se však něco začne měnit. Postupně si začíná vychutnávat odměnu bojovníkovy cesty. Návyky, rutina, závislosti, toto vše začíná zcela přirozeně odpadat, až se mu začne zdát snadnější jednat jako bojovník, než zůstat nečinným.

Dochází k vychýlení z rovnováhy, falešná mysl začíná ztrácet kontrolu a skutečné já se začíná vracet na své právoplatné místo. V Království duše je konečně nastolen pořádek a Král přichází. Nakonec se to, co kdysi humaton považoval za utrpení, stává pro bojovníka potěšením. To, co dělat mají, začíná být tím, co dělat chtějí. Jejich bezchybné činy tak začínají být k nerozeznání od jednání spontánního, které je upřímně těší.  Pro většinu humatonů však tento kýžený stav zůstává mlhavým a neurčitým pojmem. Je to proto, že nemají dost energie. Bezchybná cesta bojovníka je jediný způsob, jak nezbytnou energii shromáždit a nakonec uvidět kód a pochopit, k čemu tato cesta slouží.

V raném stádiu je samozřejmě nezbytné přesvědčení, víra, dokonce slepá oddanost neviditelné, hypotetické vyšší moci. Bojovníci musejí věřit, že existuje něco víc, co je pro ně dobré. Věří ve vidoucí z reálného světa, přestože s nimi nemohou komunikovat. Protože je jejich vlastní touhy zavedly ještě více do zmatku a zoufalství, vědí, že svému úsudku nemohou dlouhodobě důvěřovat.
Většinu humatonů žene ven z matrixu čiré zoufalství, které je nutí, aby si vzali červenou pilulku. Aby se stali skutečně vidoucími, nemusejí zaprodat svou duši, ale jen obětovat falešnou mysl, kterou nám dává matrix. Vidoucí přejímají vedení a Já dané matrixem je přemoženo. Pak nastává zapomnění, které je ve skutečnosti rozpomněním, takzvaným osvícením.

pokračování článku: Matrix 13: Přechod z Biorobota na Bojovníka

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.