Alkohol je jediná známá droga, která si v matrixu drží trvalé postavení. Ostatní rekreační drogy jsou v matrixu společensky přijímány méně, patří však k existenci humatonů stejně neodmyslitelně.

Humatoni využijí jakýchkoli prostředků, aby unikli před pravdou o sobě samých, a protože jsou od samého začátku vychováváni a naprogramováni k vnější závislosti – a protože jim matrix nikdy nedovolí dospět -, pouze přesunou svou závislost na cokoli, co je k dispozici.

Vztahy

Bioroboti se definují skrze druhé. Jsou naprosto závislí na tom, co si o nich myslí ostatní. Proto jsou v první řadě posedlí vztahy a korunou všech vztahů, vztahem milostným. Humatoni, kteří si neuvědomují vlastní cenu, neznají sami sebe a nemají nic, co by připomínalo pocit identity, hledají útěchu a ujištění – vymezení – mimo sebe, u jiných humatonů. Jejich hlavním cílem je tak najít jiného biorobota, který je bude milovat takové, jací jsou a poskytne jim veškerou ochranu, útěchu, soucit a podporu, které sami sobě poskytnout nedokážou.

Vztahy se v matrixu zakládají na potřebě a žádostivosti. Nejsou založeny na lásce, dokonce ani na smyslnosti (i když smyslnost je faktor který je svede dohromady), ale na zcela sobeckých faktorech. Humatoni usilují o to, aby někdo jiný posílil jejich světonázor, aby tak vytvořili spojenectví a mohli se izolovat od světa, aniž by se cítili osamělí. Toto spojenectví se zakládá stejnou měrou na strachu jako na lásce a jsou pro ně typické podezíravost a nedůvěra.

Tak jako všechno ostatní, co humaton dělá, je láska pouhou simulací, náhražkou za skutečnost, pseudovztahem.

Humatoni se navzájem využívají k posílení svých iluzí a (s pomocí matrixu) vynalezli pojetí „romantické lásky“, aby ospravedlnili svůj bezmocný egoismus, infantilní závislost a zamaskovali je jako něco noblesního, krásného a transcendentálního.

Láska samozřejmě může tohle vše představovat a stejně jako drogy může milostný vztah humatonům ukázat náznak čehosi sahajícího mimo jejich ego, mimo rámec tržiště žádostivosti v matrixu. Avšak, stejně jako u drog, začnou bioroboti cítit akutní potřebu lásky a tudíž na ní začnou být závislí (humatoni vždycky začnou být závislí na všem), již tyto city nevyužívají ke svému osvícení, ale místo toho jsou jimi omámeni a zotročeni. Proto většina milostných vztahů v matrixu, i když měly slibný začátek, končí jako zoufalé, vysilující, duši deprimující poměry. Jsou jako pasti, v nichž humatoni setrvávají jednoduše a prostě ze strachu ze samoty. Narkoman po jisté době nebere drogu proto, že mu udělá dobře, ale protože už bez ní nemůže žít. Stejné je to s humatonem závislým na lásce.

Bojovníci proto často nemají milostné vztahy, rodinu, nebo přátele. Nepěstují běžná přátelství, neudržují vysilující a neplodné vztahy, nechodí nikam ze slušnosti a z pocitu povinnosti. Neřídí se obvyklými společenskými zvyky. Nepřejí k svátkům, narozeninám, k výročím, nejsou na vztazích závislí a nepodřizují se požadavkům, se kterými nesouhlasí a které se jim nelíbí. A to je chování, které v podstatě žádný biorobot nesnese, protože ho to hluboce uráží a nabourává to jeho představu o světě a normalitě.

Protože potřeba vztahů je něco, co vnucuje člověku matrix, bojovník nedovolí, aby ho tyto vztahy ovládaly, nebo obíraly o energii a o čas. Udržuje kontakty pouze s lidmi, kteří jsou v souladu s jeho cestou a jejichž přítomnost bojovníka posiluje a podporuje.

Pokračování článku: Matrix 15: Svět očima vidoucího: Vztahy, sny, náboženství

 

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.