Matrix je vyčerpaný. Už není kam dál jít. Proto je potřeba program nový, protože v rámci starého už neexistuje možnost růstu, možnost změny. UI již vyčerpala všechny novoty a zbývá jí pouze nekonečné opakování, přeskupování stále stejných prvků pořád dokola podle únavných a známých vzorů. Tento konec novot souvisí s informační explozí tohoto století, který v určitém okamžiku dospěje k tomu, že veškeré racionální vědomosti budou shromážděny, nakupeny, absorbovány a program jako takový bude dovršen.

Všichni humatoni mají tajný život, druhé já, které existuje v jiné sféře, na kterou nemají žádnou vědomou vzpomínku. Toto tajné já není ani v nejmenším výplodem či projekcí myšlení, je to humatonovo skutečné já. Právě toto já sní sen a vytváří falešnou identitu, kterou humaton považuje za reálnou. Průměrný humaton si nikdy neuvědomí pravdu o svém životě a proto jeho pravé já, tento dvojník – jehož existence představuje nový řád bytí – zůstává bokem.

Pokud si humaton tohle všechno uvědomuje, je to jen prostřednictvím hrůzostrašných snů a podivných okamžiků deja vu či rozdvojování osobnosti, v nichž má na moment nejasný a nepříjemný pocit, že je uvězněn ve snu. Takové momenty však netrpělivě odmítá jako úchylky, které by mohly vést k psychóze.

Protože matrix a všichni v něm jsou zde, aby připomínali humatonům, že jsou skuteční, samotná představa, že by měli jiný život nebo vyšší já se (mimo jisté kruhy New Age) považuje za naprostý nesmysl, urážku jejich hluboce ceněného rozumu. Důkazů, že žijeme ve snovém světe, však stále přibývá. Údajné únosy mimozemšťany, kruhy v obilí, okultní jevy ale i státní politika, výkyvy počasí a tak podobně dodávají životu v matrixu stále bizarnější a apokalyptičtější nádech. Humatomstvo se blíží bodu, v němž bude realita natolik fantastickou záležitostí, že jakákoli alternativa či vysvětlení začnou být pravděpodobné, včetně toho, podle něhož je všechno jen živým snem.

Humatoni začínají žít jako bojovníci uplatňováním čtyř základních technik:
1. Ztráty pocitu důležitosti
2. Vymazání osobní historie
3. Převzetí odpovědnosti
4. Využíváním smrti jako rádce (nikoli jako zdroj strachu)

Všechny tyto techniky vyžadují přijetí určitých faktů, načež si začnou uvědomovat bezchybného ducha bojovníka a iluzorní povahu svých kroků. Ztráta pocitu vlastní důležitosti znamená přijmout fakt, že bojovník není o nic významnější než všichni ostatní. Všichni jsou stejně iluzorní, všichni slouží své předurčené funkci.

Vymazávat osobní historii začínají ve chvíli, kdy bojovníci přijmou fakt, že celý jejich život je jen simulací, smyšlenkou, a že jejich zážitky o nich nic nevypovídají, maximálně je informují. Matrix nemůže bojovníkovi říct, kým je. To může udělat pouze Vědma.

Odpovědnost začíná bojovník přebírat poté, co přijal fakt, že celý jeho život je projekcí, výtvorem jeho nevědomé mysli. Jediný způsob, jak k matrixu přistupovat, jak ho změnit, je nejprve za něj převzít odpovědnost. Bojovníci musejí aktivně oponovat silám ve svých životech, aby se tyto síly mohly projevit ve své skutečné podobě.

Využívání smrti jako rádce bojovníka pohání, jakmile si uvědomí, že jeho čas v matrixu je krátký. Že nemá veškerý čas světa.

Pomocí těchto technik začínají humatoni žít jako bojovníci a pokud vytrvají, mohou se z nich jednoho dne stát i vidoucí. Každá technika přitom souvisí s vědomím druhého já. Jejich prostřednictvím se bojovníci odpojují, probouzejí a dosahují tak vědomí svého pravého já.

Vidoucí mají v matrixu téměř neomezené schopnosti. Umí absorbovat veškerou zkušenost a moudrost lidstva z veškerých dějin, mohou vstupovat a zase vystupovat z programu, mohou se propojit s jakýmkoli člověkem a využít jeho znalosti, nebo cestovat v čase. Jsou něco jako bohové.

Pokračování článku: Matrix 20: Vidoucí

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.