Určitě si pamatujete na smutné oznámení o odchodu jednoho z mých morčátek. Moje roztomilé střapaté a věčně vyplašené morčátko odešlo do nebe ve věku tří let na záhadné selhání organismu. Mája byla moje láska na první pohled, každý den mi dělala radost, každý den jsem ji pusinkovala, mazlila. Vždycky mě moc mrzelo a dodneška mrzí, že jsem s ní nemohla být až do konce, protože jsem ji nechala na veterině kde jsem doufala že se mi o ni postarají a ona tam po třech dnech odešla do jiné dimenze. V cizím neosobním prostředí, bez pohlazení a bez vlídného slova, beze mě. Trápila jsem se představou, že jsem ji opustila, když jí bylo nejhůř…
Od té doby co odešla do nebe, mě Mája nenavštívila.
Zarámovala jsem si její fotku, přes kterou jsem jí původně dávala léčivé frekvence, aby vydržela alespoň do převozu na veterinu a pak když se to stalo, už jsem tu fotku nedokázala vyhodit, tak ji mám teď v pracovně na skříni a vždycky když se na ni podívám, tak mám pocit že mám v nebi dalšího anděla co tam na mě čeká. Taky jsem ráda že mám Máju na spoustě videí z mého seriálu, takže se vždycky můžu podívat jaká byla fešanda.
Vzpomínám na ni s láskou, ne se smutkem, protože vím že se teď má mnohem lépe než my všichni tady, je to jakoby odjela na dovolenou, ale bez tělíčka, které bylo nemocné.
Před pár dny jsem ale měla sen.
Od té doby co chovám morčata, tak mám občas morčátkové sny, kdy najednou mám strašně moc morčat, jsou všude a já je všemožně naháním a třídím a mazlím a snažím se jim nějak předělávat domečky nebo vyčistit pokaděné piliny a pořád přemýšlím kde jsem k tomu početnému zvířectvu přišla… Tohle byl přesně jeden z těch morčátkových snů.
Byl o tom, že jsem měla něco přes 10 dospělých morčat a ta měla spoustu mladých a já je všechny brala do rukou, mazlila, muckala a nemohla se rozhodnout které rozdám, protože jsem si chtěla nechat úplně všechny. (Typický problém, když se vám něco narodí. Pak to máte problém někomu dát.)
V jednu chvíli se tam objevilo nějaké dítě a viděla jsem, že bere jedno z malých morčátek za hlavu, tak jsem ho plácla po ruce a říkám: ,,Nešahej mi na moje zvířátka!“ :D Když jsem ho pokárala, to dítě zmizelo.
Pak jsem stála uprostřed velkého pokoje kde jsem byla se svými morčátky a najednou koukám, že se tam objevila Mája. Najednou jsem pochopila že to není sen ale že je to její duše, která ke mně přichází touto cestou. Běžela ke mně po čistých pilinách, které byly na zemi.
Vypadala přesně jako ta Mája, to morčátko, které jsem znala.
Začala jsem brečet, zavolala jsem její jméno a hned jsem ji vzala do náruče. Mája vůbec nic neřekla, ale když jsem se jí dotkla a přitiskla si ji na srdce jako to vždycky dělám, z jejího tělíčka začalo zářit něco neuvěřitelně krásného.
V tu chvíli přestalo existovat hmotné tělesné omezení a já prožila skutečnou krásu a podstatu její duše. Byla to čistá láska, a čistá radost. Obrovské centrum úžasné zářivé energie, která měla bílou a zlatou barvu.

POKRAČOVÁNÍ ZDE: Aluška.org – Morčátko Mája mě přišlo z nebe pozdravit

 

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.